O zakletém lichváři v Klimkovicích

Před dávnými lety žil v Klimkovicích člověk, ten získal jméno tím,
že půjčoval peníze na vysoké úroky. Lichvařil. Jeho jmění rostlo
rychle; že byl také lakomý až hrůza, byl z něho brzy veliký boháč.
Schovával peníze do železné truhlice, a než umřel, byla truhlice
plná dukátů; jinak svého jmění neužil.
Po lichvářově smrti dědicové sháněli truhlici; věděli, že je tam
veliké bohatství. Nikde nemohli truhlici najít. Až jeden vzpomněl,
nebude‑li ve sklepě. A tam také vskutku byla. Ale seděl na té truhlici
veliký strakatý kohout. Lekli se dědicové a nikdo z nich neměl
odvahy přiblížiti se k truhlici.
Tu najednou kohout zakokrhá a potom povídá lidským hlasem:
„Ten z vás by mne mohl vysvobodit, kdo by si troufal ty peníze
do roka utratit.“
Takové množství peněz, plnou truhlici dukátů netroufal si utratit
nikdo. Dědicové stáli tu zaraženi. A tu se kohout zase ozval:
„Běda! Marné je všecko mé doufání. Nikdo už mne nevysvobodí.
Jsem proklet na věky!“
V tom okamžení ozval se rachot a železná truhlice i s kohoutem se
propadla do země. Dědicové přišli o jmění. Ten strakatý kohout byl
duch zemřelého člověka, který pro lichvu a lakomství byl zaklet.