O šáreckém kostele

Kníže Boleslav, zvaný Pobožný, sídlil na hradě Pražském. Rád vyjížděl
si někdy do okolí na lov. Tak si také jednou vyjel v nedaleké
údolí šárecké. A jak tam v hlubokém lese honili, kníže sám s jediným
sluhou na návrší zůstal, v záloze číhaje na zvěř. Tu v křoví zapraskalo,
řvaní divé šelmy zaznělo, v okamžiku stál před knížetem
veliký medvěd, statný huňáč. Hrozivě vztyčen na zadních nohách
sápal se na knížete.
Nebylo ani kdy zbraně užít. V takové smrtelné úzkosti Boleslav
křížem se požehnal, očekávaje, že chvíle života jeho jsou sečteny.
Již cítí horký dech zuřivé šelmy, již se mu zdá, že se mu její drápy
zarývají do těla, když tu náhle vedle sebe mezi stromy spatří starce
velebné postavy, s tváří jakoby nebeským leskem ozářenou. Holí,
kterou držel v ruce, udeřil stařec medvěda; zvíře v tom okamžení
zkrotlo, dalo se na útěk a zmizelo mezi stromy.
Kníže omráčený leknutím za chvilku se vzpamatoval a promluvil
k starci:
„Děkuji ti, dobrý muži, žes mě z drápů medvědích vysvobodil.“
A stařec mu na to:
„Nevíš ani, že to byl zlý duch, který v podobě medvěda tě napadl.
Zašel jsi nevědomky v místa, kde on rád prodlévá, neboť jsou tu
hroby pohanů zavražděných.“
Knížeti nic o tom známo nebylo, i ptal se starce, kdože tam pohřben
jest. A stařec pověděl:
„Družina vladyky Ctirada povražděna byla lstí a z návodu Šárčina
od děv bojovných, které Vlastou vedeny proti tvému praotci
Přemyslovi se vzbouřily.“
„A kdo jsi ty, starče,“ ptá se Boleslav, „že ti ty věci známy jsou
a že i místo víš, kde se zběhly?“
„Tak jako tyto věci já i jiné vím, které předtím i potom se staly.
Jáť jsem služebník Páně, jeden z dvanácti, kteří s ním byli, a jméno
mé je Matěj.“
V té chvíli zmizel stařec, proměniv se v světlý oblak, a Boleslav
užaslý tázal se služebníka svého, zda toho muže také spatřil.
„Viděl jsem,“ odpověděl služebník, „ale pro velikou jasnost nemohl
jsem mu pohledět ve tvář.“
Když potom Boleslav domů se navrátil, zjevil tu příhodu biskupu
Vojtěchovi. Na radu biskupovu vystavěl pak na místě tom kníže
k památce svého zachránění kostel, jenž svatému Matěji zasvěcen
dodnes stojí nad údolím Šárka řečeným.