O tom, jak byli Třeštinští osvobozeni od roboty

Když ještě panovala u nás tuhá robota, lidé z Třeštiny, obce na rozhraní panství bouzovského a zábřežského, pracovali jednou z jara na panském nedaleko vozové cesty. Jel tamtudy panský kočár zavřený, lokaj u kočího, lokaj vzadu; v kočáře seděla hraběnka, jela z ouzovského zámku někam na návštěvu. Cesta byla jarními dešti rozmoklá, od těžkých povozů až hrůza rozježděná, panskému kočáru na ní dobře nebylo. Bláto stříkalo od kol, kočár byl strašně zmazaný, s koňmi se do bláta bořil. Kočí vida, jak to jde po té cestě, myslel, že bude líp, zajede‑li vedle cesty na trávník. Ale nevěděl, že je tam bažina, a tak přišel doopravdy z bláta do louže. Kola se do bažiny zabořila až po nápravy, koňům tam zapadly nohy skoro docela. Kočí chtěl couvnout, ale nešlo to. Co teď? Dobrá rada drahá!
Třeštinští robotníci viděli z pole tu nesnáz panských lidí. Dívali se chvíli, jak se kočí namáhá, jak pobízí koně nazpět, a jak je to všecko marné.
„Hlehle!“ povídal jeden. „Trhlo na pány. Kam sem také na naši cestu s panským kočárem!“
„Snad abychom šli na pomoc,“ ozval se druhý.
„To tak!“ třetí na to. „My se tu dřeme a panstvo si jezdí po zábavách. Jen je nechte, ať si pomohou sami!“
Ale našli se ještě někteří rozvážní mezi robotníky, a tak se nakonec pár lidí sebralo a šli k bažině. Tam už zatím hraběnka v kočáře byla všecka nešťastná, nevěděla, jak se z toho dostane. Tu přišli robotníci, zuli se honem a vykasali, potom chytili kočár za zadní kola. Na kočího zavolali, ať táhne koně nazpět. Táhli také za kola, táhli, ale kočár vytáhnout nemohli. Nezbylo, než aby kočí z kozlíku odpřáhl koně od kočáru. Potom robotníci začali tahat znovu a konečně vytáhli kočár z bažiny na pevnou půdu. Tak vysvobodili paní hraběnku z této nemilé věci. I koně potom snadno dostali z bažiny. Hraběnka z kočáru děkovala lidem a dala jim po tolaru za tu ochotu a námahu. Ptala se také, odkud jsou, a když slyšela, že z Třeštiny, chválila, tam že jsou hodní lidé. Slíbila také, že na Třeštinu nezapomene. Robotníci měli radost, že mají po tvrdém tolaru v kapse za malou službičku, a ještě pomohli kočáru na cestu. –
Hraběnka dodržela slovo. Na její přímluvu byli Třeštinští osvobozeni od roboty. To jim záviděly ostatní vesnice tak dlouho, pokud nebyla robota zrušena všeobecně.
V lidské paměti zachovala se ta třeštinská příhoda dodnes; tomu místu, kde bývala bažina, říkají dnes Trávník.