O ŽÍŽALE BEDŘIŠCE

V jednom domečku s velikou zahradou a plotem, co ji odděloval od lesní pěšiny, bydlela malá, zvědavá a copatá Josefka. Nikdo jí však neřekl jinak než Pepina. Malá Pepina nadevše milovala malování. Doma měla snad všechny možné pastelky, fixy, vodovky, tempery, no prostě všechno, co vás mohlo napadnout. Protože kreslení milovala, ke každému svátku, narozeninám, vánocům i za hezké vysvědčení dostávala od rodičů i prarodičů všelijaké barvičky. Pepina malovala ve svém pokojíčku, v kuchyni, v obýváku. Ale nejraději byla, když venku vysvitlo sluníčko a ona mohla na zahradu.
Na zahrádce, mezi kytičkama, žila žížala Bedřiška. Vždy, když se Pepina vydala kreslit ven na zahradu se svýma barvičkama a plátnem, tak ji Bedřiška potají sledovala. ,,Júú, kdybych já měla ručičky a mohla tak krásně malovat” povzdechla si. Jo aha, holky i vy, kluci, nevíte jak taková žížala vypadá? Mají jen dlouhé tělo bez rukou a nožek. Takže Bedřiška se jen dívala, jak Pepině jde kreslení, jak pod jejíma rukama vznikají stromy, kytičky, zvířátka a smutně vzdychala. Obrázky to byli nádherné, plné barev.
Jednou se Pepina opět vydala malovat na zahradu. Jak tak malovala, odháněla dotěrnou mouchu a vylila si všechny barvy do trávy. Rychle se postavila a utíkala za maminkou, aby jí pověděla, co se stalo. ,,Mami, mami, vylila jsem barvičky do trávy” plakala Pepina. Jak se ale rozeběhla za maminkou, shodila k barvičkám i svůj obrázek s nedomalovaným domečkem. Bedřiška to vše pozorovala a chtěla barvičky i obrázek vidět zblízka. Plazila se stále blíž, a najednou si všimla, že je od barev celá barevná. Červená, modrá, žlutá, zelená. Vypadala jako duha. A jak se tak plazila po obrázku, zanechávala za sebou čáry. ,,No to je krása, já maluji !!! To je můj nejkrásnější den v životě” zvolala radostně Bedřiška. Tak se vlnila po celém obrázku a malovala a malovala. Když přišla Pepina s maminkou, Bedřiška se rychle schovala v trávě, ale byla šťastná, že už ví, jak krásné je malování. Pepina si obrázek vzala a připnula magnetem na lednici. Žížala Bedřiška oknem vše viděla a byla si jistá, že se Pepině její obrázek líbí.
A jaké je z toho ponaučení? Někdy i náhoda pomůže splnit ten největší sen... Zdroj Facebook - Pohádky dědy Martina