Osel a kůň

Osel stál ve stáji vedle jezdeckého koně a stěžoval si: „Já se dřu od
rána do večera, tahám těžké náklady a do žlabu pak dostanu hrst
trávy a kbelík plev. A ty? Ty nosíš jenom sedlo a projíždíš se s pánem
po krajině. Podkoní ti pak za tohle nicnedělání ještě rozčesává
hřívu a hřebelcuje srst. A do žlabu dostáváš oves a voňavé seno. Je
na světě nějaká spravedlnost?“
Kůň ho poslouchal a myslel si své, anebo si nemyslel vůbec nic.
Přežvykoval seno a mlčel.
Pak se zemí přehnala válka. Osel zůstal ve stáji, ale kůň musel
na bojiště. Pán v plné zbroji ho hnal přímo do nepřátelského houfu.
Oháněl se mečem a kůň s ním uskakoval před kopími nepřátel.
Dlouho měl štěstí, nakonec však ráně kopím neušel.
Pán se zachránil, ale kůň zůstal ležet na bojišti.
Osel pak litoval svých slov, ale slova jsou jenom slova, krvácející
ránu nezhojí a život nikomu nevrátí.

A tak není moudré závidět
vládcům a bojovníkům,
kteří jsou stále v nebezpečí.
Moudřejší je smířit se
s vlastní prostotou
a nestěžovat si na chudobu.