Hospodář kupující osla

Jeden hospodář měl tucet oslů, ale potřeboval se jednoho zbavit.
Aby měl náhradu, zašel za oslařem a vybíral, až si nakonec vybral.
„Ale stejně mi dej den na rozmyšlenou,“ povídá. „Musím napřed
poznat, jak si bude ten tvůj s mými osly rozumět.“ Majitel souhlasil
a náš hospodář si přivedl osla domů. Naplnil žlab a vpustil zvíře
do stáje.
Když se za chvíli vrátil, uviděl, že ten nový osel si našel kamaráda.
Ale jakého kamaráda! Byl to nejlínější, nejžravější a nejtvrdohlavější
osel z celého stáda. Byl to právě ten, kterého se chtěl zbavit.
A ti dva stáli spolu u žlabu a velice si rozuměli!
Hospodář se vůbec nerozmýšlel a popadl ohlávku. Nasadil ji
tomu novému oslovi a šlapal s ním zase ke kupci.
„Už jsi zpátky?“ podivil se oslař. „Vždyť jsi vůbec neměl čas poznat,
co ten osel umí.“
„Já si ho vůbec nemusel zkoušet,“ odpověděl hospodář. „Hned
jsem poznal, že bude na chlup stejný jako ten osel, který je dobrý
nanejvýš pro řezníka!“

A ta slova stojí za zapamatování.
Vždyť člověk je právem posuzován nejen podle sebe,
ale i podle svých kamarádů.