Osel a mezek

Oslař měl osla a mezka. Mezek byl silnější a vykonal víc práce, proto
dostával i víc potravy.
Jednou jim oslař naložil na hřbety těžký náklad. Podělil oba
stejně. Mezek trpělivě šlapal a osel jen hekal a naříkal.
„Co je tohle za spravedlnost!“ vyčítal mezkovi. „Ty dostáváš do
žlabu dvakrát tolik sena a trávy, a přitom já mám na hřbetě naloženo
stejně jako ty.“
Pěšina vedla do kopce a oslovi ubývalo sil. Oslař tedy přeložil
část jeho nákladu na mezka. Osel si trochu poskočil, ale z kopce
neubylo. Nakonec byl tak vyčerpaný, že mu oslař musel odebrat
i ten zbytek, co na hřbetě nesl.
A tehdy se mezek, který teď nesl celý náklad, ohlédl na osla a povídá:
„Tak co, pořád ti připadá jako nespravedlnost, že dostávám
víc sena a trávy než ty?“
A osel žádnou odpověď, ani chytrou, ani oslovskou, na tahle slova
nenašel.

Ale my můžeme najít poučení:
Neposuzuj člověka ani osla podle začátku,
nýbrž podle konce.