Osel s nákladem soli

Jeden osel pořád přemýšlel, jak by si ulehčil práci. Nosil na hřbetě
pytle kupeckého zboží jako všichni ostatní oslové, a když vzdoroval,
vysloužil si jen ránu holí.
Jednou mu ale s nákladem pomohla náhoda. Osel nesl kupci vaky
soli a uklouzl. Uklouzl na lávce přes řeku a spadl do proudu.
Sůl se v řece rozmočila, vzala ji voda, a osel lehce vyběhl na břeh.
Šel domů a cítil se volný jako pták.
Dostal sice ránu holí, ale měl pocit, že vyzrál na svůj oslí osud.
Za pár dnů nesl domů z trhu pytle cukru. Ještě než došel k lávce,
už věděl, co udělá. Sklouzl z břehu do proudu, cukr se v řece rozmočil,
voda ho vzala. Osel pak běžel domů volný jako pták.
Dostal sice pár ran holí, ale měl jistotu, že je chytřejší než všichni
oslové v kraji.
Zanedlouho, když se vracel s nákladem hub, zamířil si to rovnou
k řece. Skočil bezstarostně do vody a čekal, až se houby rozmočí
stejně jako předtím cukr a sůl.
Jenže houby vodou nasákly a ztěžkly. A stáhly osla ke dnu řeky…

Tak se i lidé svým chytračením
mohou snadno přivést do neštěstí.