Osel a zahradník

Osel sloužil u zahradníka. Tahal na hřbetě náklady zeleniny a ovoce,
ale sám dostával jen trávu a nějaké padavky. Jednou si na svůj úděl
stěžoval u vládce Olympu.
Zeus si myslel své. Věděl, že oslí život je život slouhovský a těžko
najít pána, který bude oslovi podstrojovat. Ale nakonec mu vyhověl.
Vnukl majiteli, aby osla prodal hrnčíři.
Hrnčíř na krmení neškudlil. Osel měl ovšem mnohem těžší práci
než předtím u zahradníka. Vozil na trh hliněné hrnce a vázy a nádoby.
A tak si zanedlouho přišel znovu stěžovat.
Zeus se zamračil, ale opět oslovi vyhověl. Vnukl hrnčíři myšlenku,
aby osla prodal koželuhovi.
Náklad, který osel u koželuha nosil, byl docela lehounký. Vždyť
to byla jen kůže. Oslí kůže. Koželuh ji máčel v louhu, vyčinil, vysušil
a pak prodával na trhu.
Když osel poznal, čím se jeho pán živí, dostal strach. „Zachraň
mne!“ prosil pána Olympu. „Můj hospodář ze mne určitě sedře
kůži jako z ostatních oslů a pak ji prodá na trhu. Vrať mě zpátky
k zahradníkovi!“
Ale Zeus mu neodpověděl. Jen se hrozivě zamračil. A osel smutně
šlapal zpátky k svému pánovi koželuhovi.

Tak i člověk, který si stále na něco stěžuje,
pozná, že stará příkoří nebyla tak zlá jako ta nová.