Otec a dcery

Jeden otec provdal dvě dcery. Starší dal za ženu zahradníkovi
a mladší hrnčíři. Po čase se vypravil, aby zjistil, jak se dcerám daří.
„Jsem šťastná a spokojená,“ řekla starší dcera, „jen o jedno
tě, otče, prosím. Pomodli se za mne k bohům, aby přivolali silné
a dlouhé deště. Zelenina nám rychle poroste a budeme mít dobrý
výdělek.“
Otec slíbil, že její prosbu vyplní a navštívil svou mladší dceru.
I ona byla spokojená a šťastná.
„Jen o jedno tě, otče, prosím,“ řekla. „Pomodli se za mě k bohům,
aby nezapršelo a slunce pálilo. Hrnce a hliněné nádoby nám na
slunci rychle vyschnou a my budeme mít dobrý výdělek.“
Otec se vrátil domů a velice se trápil. Obě dcery měl stejně rád,
a kdyby se pomodlil za užitek jedné, způsobil by škodu té druhé.
Nakonec své trápení vyčítal bohům.
A ti se rozhodli pro boží zlomyslnost. Nepřivolali ani déšť, ani
slunce, nýbrž vichřici. Vichřice pokácela a rozbila hrnce a nádoby
na hrnčířově dvoře a zpustošila a vytrhala ze země i zeleninu na
zahradníkově poli.

To se stává,
když dva chtějí v jedné chvíli něco naprosto rozdílného,
a ten, kdo je má rozsoudit,
se uchýlí k výčitkám u vrat nepravého domu.