Rybář a píšťala

Byl to dobrý rybář a ještě lepší muzikant. Když zahrál na píšťalu,
všichni ve vsi nechali práce a poskakovali tak, jak je píšťala vybízela.
V ruce píšťalu a přes rameno síť vypravil se jednou na lov. Síť
rozprostřel na břehu, pak se postavil na skalnatý ostroh a vyhrával.
Čekal, že ryby, tak jako vesničani, nechají spánku a začnou tančit
a vyskakovat z moře rovnou do jeho sítě.
Ale ryby nic. Jako by byly hluché.
Rybář se rozzlobil, zahodil píšťalu a síť spustil do vody. A síť se
ve chvíli začala cukat! Když ji rybář z moře vytáhl, byla plná ryb.
A považte – ryby sebou na břehu mrskaly a poskakovaly… Nu
právě tak jako vesničani, když jim hrával na píšťalu!
Rybář měl dobrý úlovek a přece se zlobil, že ryby netančily,
když jim pískal, a teď, když píšťalu kvůli nim zahodil, utančily by
se k smrti.

Ale zbytečně se zlobil. Vždyť všechno
se musí dělat na pravém místě a v pravý čas.