ZAČALY PŘÁSTKY NA STARÉM BĚLIDLE

ZAČALY PŘÁSTKY NA STARÉM BĚLIDLE (z knihy Babička od Boženy Němcové)
Jednoho dne vrazil Jan do světnice s křikem: „Děti, děti, pojďte se podívat, babička snesla z půdy kolovrat!“ – „Je to, jaký div?“ kárala matka děti, vidouc, že se všecky ze dveří ženou, i Barunka. Ovšem, div to nebyl žádný, ale matka nepomněla, jakých radostí babička s kolovrátkem do sednice přinesla. S kolovrátkem přišly přástevnice a s nimi krásné pohádky a veselé písně. Ale nade všecko milo jim bylo, když začala babička povídat pohádky o princeznách se zlatými hvězdami na čele, o rytířích a princích zakletých ve lvy a psy, anebo dokonce v kameny, o oříškách, v nichž složeny byly celé drahé obleky.
A jak milo bylo v sednici, když se smrklo! Vorša okenice zavřela, v kamnech praskaly smolné otýpky, doprostřed sednice vysoký dřevěný svícen se postavil, do železných ramenou plápolající louče se zastrčily a kolem dokola lavice a stoličky se postavily přástevnicím, pro něž mimo to babička po každé vošatku křížal a švestek uchystala, pro poslinku. S jakou dychtivostí čekaly děti, brzo-li dveře u síně klapnou a přástevnice ve dveřích se ukážou! Neboť o přástvách babička dříve nezačala povídat, až se přadleny sešly.
Někdy děti babičku přesvědčily, aby povídala: „No, když nechcete jinak, budu povídat. Myslete si, že mám sedmdesát sedm kapes a v každé jednu pohádku; z kolikáté kapsy pohádku chcete, abych povídala?“ — „Třebas z desáté!“ volaly děti. — „Tedy z desáté; v desáté kapse je pohádka taková:
"Byl jeden král, ten měl na peci vál, na tom vále kocoura, poslouchejte, bude dlouhá.“
A bylo zase po povídce. Nejhůř ale bylo, když se babička zmínila o červené karkulce. To děti slyšet nemohly, hned utekly. Při každé jiné by byly mohly babičku uprosit, ale to nesměly ani špetnout, nechtěly-li poslouchat opakování vlastních slov. Znajíce již babičku, že jinak nedá, čekaly trpělivě na přadleny. Nejdříve přišla vždy Kristla, za ní Míla, pak Cilka Kudrnovic ze dvora, Bětčiny a Voršiny známé, někdy přišla i panímáma s Mančinkou a paní myslivcová, a jednou za týden přivedla Kristla s sebou mladou Tomšovou, pro niž si pak obyčejně Tomeš přišel. Než se ženské ohřály a ke kolovratům usedly, rozmlouvalo se chvíli o všeličem. Jestli se přihodilo, které cos nového v domácnosti, nebo slyšela-li novinu jakou, povídalo se o tom; byl li jaký svátek, s nímž byl národní jakýs obyčej nebo pověra spojena, aneb byl li to svátek zasvěcený, zavdalo to příčinu k rozprávce…