Vyčůrané holky

Na jižní Moravě mají všechno: víno, slunce, milé lidi… a po setmění taky tmu, která by se dala krájet.
S kamarádkami jsme minulý víkend vyrazily na Otevřené sklepy do Šatova. Vzorků bylo požehnaně, a tak jsme poměrně často musely odbíhat na záchod. Po setmění pak už úplně nejvíc.
A u jednoho ze sklepů stála modrá "Toika".
„Tady je tma, já nic nevidím,“ zaskuhrala Mája, když vlezla dovnitř.
Jako správná kamarádka jsem přiskočila, vytáhla mobil, rozsvítila na něm baterku a hrdinně strčila ruku mezi dveře. Všechno proběhlo bez nehody.
Pak jsme se prostřídaly. Já uvnitř, Mája venku s mobilem v ruce mezi dveřmi.
Když jsme spokojeně odcházely, zrovna přicházela slečna, která obsluhovala v přilehlém stánku s občerstvením.
„Tady je tma,“ zaskuhrala v té kadibudce úplně stejně jako před chvílí moje kamarádka.
Ta na mě mrkla. Vytáhla mobil, rozsvítila baterku a bez váhání strčila ruku mezi dveře.
Za dveřmi se ozvalo nesmělé:
„Holky, nemohly byste mi u toho něco zpívat? Mně to jinak takhle nepůjde…“
Podívaly jsme se na sebe.
A to my zase klidně jo.
„Prší, prší, jen se leje…,“ spustily jsme s plným nasazením.
Ženy by si totiž měly pomáhat, mít jedna pro druhou pochopení.
Nikdo z procházejících se nepozastavil, nikdo se ničemu nedivil. Svět byl zalitý měsíčním světlem a spokojeností tří vyčůraných holek. Zdroj Facebook - Hlavně se z toho ne - však vy víte...