Andělé smrti 10.

Snídani jsem položila na stolek k posteli a zatím jsem vyšívala u okna. Venku u svítilo slunce a vše živé se o noci probouzelo. Kapky ranní rosy zdobily stébla trávy jako perly ve slunečním svitu zářící. Vrabci vesele poskakovali a zpívali krásnou píseň nového dne. Sluneční svit rozzářil svět. Takto to vnímají obyčejní lidé, ale já již ne. Jak ráda bych seděla venku na zahrádce v sluneční záři, ale to už nemohu.

Pohled Akaneho
- Právě jsem se probudil. Ona u okna sedí tak zamyšlená a tak smutná.
"Dobré ráno." řekla, jako by cítila můj pohled.
"Dobré ráno přeji."
"Snídani máš na stolku. Přeji dobrou chuť." řekla a odešla svým ladným krokem z pokoje.
"Děkuji."

Pohled Shizuki
- Není to lehké. Žiji jako upír s lovcem upírů, který mne nezabije. Jak zvláštní.

Do okna skočil ten upír, který mne proměnil.
"Ach, zdravím." řekl se smíchem.
"Co chceš ?"
"Já ? Nic, nemohu snad navštívit svou upíří dceru ?"
"Já nejsem tvá dcera... nikdy."
On se ke mne přibližoval a já ustupovala. Bála jsem se. Chytil mne za paži až to zabolelo.Odstrčila jsem ho od sebe. On spadl a uhodil se do hlavy.
"Co se děje ?" přišel Akane.
A Zifiro ho napadl. Neváhala jsem a snažila jsem se Akanemu pomoci. Nakonec se mi podařilo vyhodit Zifira oknem.
"Já se vrátím a budeš trpět." zakřičel a utekl.