Andělé smrti 11.

"Kdo to byl ?" zeptal se mne Akane.
"To byl Zifiro. Upír. který mne proměnil." odpověděla jsem tiše. Zifiro řekl, že se vrátí a já se nebála o sebe, ale o Akaneho. Co když se bude chtít mstít ?
"Odjíždíme. On se vrátí..." vyhrkla jsem.
"Ale kam ?"
"Mám ještě jednu menší vilu."
"No dobře, ale počkej..." chytil mne za rameno a zeptal se. "Proč ? Myslíš, že se vrátí ? Co se přesně stalo ?"
"On... přeměnil mne. Říkal, že mne bude sledovat, že to bude zábava. A..." na něco jsem si vzpomněla. "...zabil mou rodinu. Vím to, vzpomínám si. Zabíjel je po jednom a já byla svědkem každé té smrti."
Nikdy jsem si nemohla vzpomenout, až teď.
" Ale proč ?" zeptal se.
"To nevím."
"To muselo být hrozné."
"V té době jsem ještě byla jako bez citů, ale i tak. Viděla jsem, jak vysál život mého otce, jak krev mé matky lil na mne. Byla jsem celá od krve. On... přede mnou povraždil celou mou rodinu..."
"To je mi líto..."
"No nic. Musíme pryč a hned."

Začali jsme oba rychle balit nejdůležitější věci a v noci jsme jeli do vily daleko odtud. Cesta byla naštěstí klidná a bezproblémová. Vše jsem mu cestou vysvětlila a povyprávěla a on mi vyprávěl o svém životě. Jeho rodinu také vyvraždil upír a já jsem jedinou z nic, kterou nechce zabít...