Andělé smrti 3.

...Další den ráno jsem s se připravila a vyrazila jsem ven. Samozřejmě v mých krásně černých lolita šatech. Je mi jedno jak na mne lidé z okolí koukají, je to můj styl. Již jsem ale nebyla tak usměvavá, přemýšlela jsem pořád o tom upírovi a o té noci. Měla jsem pocit, že se to mělo stát. Že to bylo mým osudem, ale teď si nejsem jistá. Myslela jsem si, že mým úkolem tady je zemřít. Ale asi jsem se zmýlila. Jaký je tedy můj úkol zde? No nic, za pár minut jsem došla do práce a dnes nebylo moc lidí tak jsem šla pozametat uličky hřbitova. Když jsem zametala zaslechla jsem výkřik. Běžela jsem za ním, ale když jsem přišla viděla jsem jen mrtvou dívku. Oči vytřeštěné hrůzou, srdce vyrvané. Krvácela a já ji jen sledovala. Nevolám policii ani záchranku. Baví mne sledovat jak umírá a v bolestech se svíjí. Jen havran co usedl k ní rušil můj divácký zážitek. Najednou jsem si všimla nějaké postavy vedle té dívky. Vysoký, černovlasý a temný muž s andělskými křídli. Podíval se na mne a zamrazilo mne. Byla jsem jako zhypnotyzovaná. Byl tak krásný a tak tajemný. Duše té dívky odešla a on přišel ke mně. "Už se nemůžu dočkat až se znovu setkáme." řekl jen a zmizel. Jako by věděl, že jsem svědkem tolika smrtí. Odkud to ví ?