Andělé smrti 9.

Po tom, co jsem slyšela, jsem si všimla, že se něco změnilo. Lítost, smutek a zoufalost to vše jsem cítila. Jak to ? Jak to, že mám city ?
Doma jsem si vše zapsala do svého deníku a připravovala jsem se i na jednu horší možnost. No co, jen by se tím můj osud naplnil. Čekala jsem sedíce u stolu, na svůj život vzpomínajíc prohlížela jsem si fotky.
Někdo zaklepal.
"Vstupte."
Byl to on.
"Tak prosím. Zabíj mne." Stoupla jsem si podávajíce mu dýku.
"Ne, proto jsem nepřišel. Chci ti pomoci."
"Jak?"
"Snadno. Nemusíš umřít, ale nebudeš ani zabíjet. Budeš pít mou krev, ale nezabiješ mne. Jelikož pokud ano, zemřeš i ty. "
"Dobrá tedy."
Byla chvíle ticha.
"Mám jeden volný pokoj. Je tvůj, zde jsou klíče."


Pohled Akaneho -

Z jejího hlasu byla cítit zoufalost a žal. Ona sama by si nikdy nevybrala osud upíra. Dovolila mi, abych ji zabil. Ale nemůžu. Její pohled, chůze i hlas. Je tak krásná a já se zřejmě zamiloval. Tímhle rozhodnutím však riskuji svůj život.
Zaklepala. "pojď dále."
Ona vstoupila svým ladným krokem a položila na stůl večeři s kávou.
"Děkuji." řekl jsem a ona beze slova odešla.

Pohled Shizuki-

Donesla jsem mu večeři. On...díval se na mne tak...tak hezky. Jako nikdo před ním.
A já k němu pociťuji zvláštní náklonnost, ale proč mne nezabil ? Proč tolik riskuje svůj život, kvůli mne ?

-Oba přemýšleli nad důvody toho druhého. I když si mysleli to samé, nedokázali tomu věřit. Jako by nemohli věřit svému možnému štěstí.

Večer jsme šli oba spát a já nemohla usnout. Trýznila mne palčivá žízeň po krvi. Nechtěla jsem mu ale nijak ublížit, a proto jsem se snažila svou žízeň potlačit. On jako by cítil mou žízeň, vstoupil se slovy.
"Nemusíš se takhle trápit. víš přeci, že ti pomohu."
Sedl si ke mně, a nabídl mi, abych se napila jeho krve. Prvně jsem nechtěla, ale moje žízeň byla silná. zakousla jsem se do jeho hrdla a pila jsem jeho krev. Ta sladká chuť lidské krve.
Neumím se ještě tak dobře ovládat, a tak mne musel lehce upomenout. Naštěstí jsem dokázala přestat.
"Omlouvám se.Já... je to těžké." omluvila jsem se.
"To je v pořádku, já tě chápu."
"Ale já... já musím se lépe ovládat."
"Dokázala si přestat a to mi prozatím stačí."
"Já...děkuji."
V ten moment jsem propadla svým citům k němu. V objetí jsme usli a já se ráno vzbudila dříve než on. Nechtěla jsem ho budit, a tak jsem šla nachystat snídani...