Apokalypsa aneb dílo člověka

Lidé... stvoření, která se považují za nejmocnější na světě a sami se usadili i na vrcholu potravního řetězce. Sami mezi sebou soupeří o to, kdo je mocnější, silnější i chytřejší. Ani jeden z nich si již neuvědomuje co Zemi způsobují. Tvoří továrny, nové látky a vyrábějí věci, které příroda nezná. Věci, s kterými si neporadí. Lidé jí i přesto berou vše co může nabídnout. A to co nenabízí sama si vezmou násilím. Ničí planetu, která jim dala život. Nevděčníci. Zneužívají všeho a ani nepoděkují. Tak málo by stačilo.
V této době již neumí naslouchat přírodě. Neumí se dělit, soucítit a dary, které dostali či to co si vzali někdy oplatit. Vrátit. Pomoci přírodě a snažit se porozumět. Naslouchat.
Jen někteří jedinci se vzpamatovali. Jen někteří se snaží zachránit. Ale ostatní po jejich snažení šlapou. Ta skupina moudřejších ale nemá moc velkou šanci spasit svět. Pořád jsou tu i lidé, kteří dokonce jiná stvoření mlátí a týrají. Kterým připadá bolest jiných správná. Dokonce takoví, kteří planetu, která je stvořila, ničí záměrně. Berou vše a málo vrací či dokonce nic. Myslí si, že mají právo brát životy zvířat a rozhodovat o tom co bude. Již nedokáží vyslyšet přírodu. Nedokáží se zachránit, jelikož už ohluchli. Ztratili schopnost naslouchat, porozumět i pomoci. Jsou krutí a sobečtí. Přesto si realitu neuvědomují. A ti co ji uvědomují snad ani nechtějí pomáhat, ale dále pokračují v díle apokalypsy.