Bojovnice říše snů Temna (1)

Leathitia ležela v posteli a dívala se do stropu, měla ještě hodinu, než bude muset vstávat do školy. Ležet už se jí nechtělo a tak vstala. Oblékla se do riflí, které zvýrazňovali její hubené nohy a poté na sebe hodila upnuté tričko. Mohla si to dovolit, měla totiž postavu, kterou by jí i modelky mohly závidět. Když se prohlédla v zrcadle a vyčesala si vlasy do culíku, sešla dolů po schodech a namířila si to do kuchyně. Otevřela ledničku a začal se v ní přehrabovat, všude samé jogurty a sýry, ale to co hledala, nemohla najít. ,,Že by mi někdo snědl mojí pizzu?" řekla tiše a nepřestávala hledat. Chlad z ledničky se jí zakusoval do rukou, a tak zklamaně zavřela ledničku a šla se podívat do špajzky, ale k jejímu sklamání v ní nebylo nic dobrého, jen samé müsli tyčinky a zdravá strava. ,,Tak to vidím, že si zajdu do pekárny a něco si tam koupím." Leathitia se vydala do koupelny, aby si vyčistila zuby, opláchla obličej a nakonec si dala řasenku, poté se vrátila do svého pokoje, vzala si tašku do školy a sešla dolů do obýváku, kde stál jídelní stůl. ŠLA JSEM DŘÍV napsala na papírek a nakonec se podepsala, aby rodiče neměli strach.
Když se blížila ke dveřím, ozvalo se za ní zašustění. Otočila se a uviděla svého bráchu, jak z kuchyně krade pytlík brambůrek. ,,Nech si chutnat Thomasi." zasmála se a zamávala na rozloučenou. ,,Díky" odpověděl její starší brácha s pusou plnou křupek. Leathitia za sebou zavřela potichu dveře a Thomas jí sledoval oknem ze svého pokoje, jak míří ulicí do zatáčky směrem k pekařství. Viděl jak si nasadila sluchátka a začala kývat hlavou do rytmu, nedalo mu to a začal se smát.
Leathitia prošla zatáčkou a čekala jí cesta z kopce, pekařství už bylo skoro na dohled a jí zakručelo v břiše tak hlasitě, že by to probudilo mrtvého. Hlasitě polkla a přidala do kroku, aby byla co nejdřív v cíli.
Pomalu se přibližovala, a tak si sundala sluchátka a uklidila je do tašky k učebnicím a sešitům. To už byla před dveřmi pekařství. Koukla na hodinky a zjistila, že jí dneska cesta trvala kratší dobu než jindy. Otevřela dveře a ucítila vůni čerstvého pečiva. Vešla dovnitř a obklopilo jí teplo. ,,Tak co to bude dneska?" zpoza pultu se usmíval prodavač, který si ji pamatoval už jako malou holčičku. ,,Ahoj Johne, dneska to vidím na tři housky, dva preclíky a dál by to byl támhle ten skvěle vypadající dortíček, pak bych si vzala dva muffínky a nakonec čtyři pusinky pro Lilly." John se smál jako vždy. ,,Nikdy nepochopím, že vy padáš takhle, když máš tak nenasytný žaludek." ,,To víš Johne můj žaludek je bezednej, mě bys nechtěl živit." I ona se dala do smíchu, nakonec zaplatila, rozloučila se a šla směrem k Lilly.
Leathitia vyndala telefon z kapsy a v kontaktech vyhledala číslo na Lilly. Telefon zvonil a zvonil, pořád to nikdo nezvedal, až se ozval rozespalý hlas. ,,Zabiju tě, doufám, že je ti to jasný!" ,,Taky tě ráda slyším Lilly." ,,Proč mě budíš tak brzy, vždyť škola je za dlouho." ,,Já vím, ale jen jsem myslela, že donáška pusinek rovnou do postele nebude špatnej nápad." ,,Už jdu." Po chvilce se otevřelo okno v přízemí a vykoukla Lilly. ,,Zlato musíš lézt oknem, nemůžu najít klíče," šeptala Lilly a usmívala se od ucha k uchu.
Leathitia vlezla do okna a snažila se být co nejtišší, protože Lilliny rodiče ještě spali. ,,Víš že jsi magor Lilly." ,,Vím, a proto mě tolik miluješ." Oba zadržovaly smích. Vyšly do schodů, pak do dalších schodů a konečně byly u Lilly v pokoji. ,,Otevři okno, půjdeme si sednou na střechu." Lilly otevřela okno a už lezly nahoru.
,,Stejně ti ten výhled závidím," řekla Leathitie. ,,A to jako proč Leo?" ,,Protože je boží a nezkracuj prosím moje jméno." ,,Vždyť Lea zní tak pěkně." Lea se oklepala v náznaku hnusu, samozřejmě jen ze srandy a pak vyndala z tašky pusinky a svou bohatou snídani. ,,Zbožňuji tě, jsi nejlepší," pochutnávala si Lilly na pusinkách a po očku zkoumala, co má Lea ještě dobrého. Její pohled se zastavil na muffínech, Lea se nemusela ani podívat, bylo jí naprosto jasné, proč Lilly ztichla. ,,Tak si vem, ale jeden mi nech ty žroute."
Když dosnídaly, ještě chvíli seděly na střeše a povídaly si, pak ale Lilly slezla a šla se převléknout z pyžama do školního oblečení. Lea za několik minut slezla za ní a pochválila jí její vzhled, poté se vydaly do školy.
Šly pomalu, ani jedné se tam nechtělo, sice už byl pátek, ale to nic neměnilo na tom, že budou mít dvě hodiny matiky a potom ještě fyziku a další otravné předměty. Konečně se doplazily do školy, vešly dovnitř a šly rovnou ke skříňkám. Leathitia měla na skříňce nalepený vzkaz.
Dnes večer ve 20:00 párty u Timotiho. Vezmi s sebou Lilly, nevím kde má skříňku ☺♥
,,Půjdeš?" zeptala se Lilly. ,,Nevím, zeptám se našich, ale asi mě pustí, co ty?" ,,Jasně že jo, mám Timotiho ráda," začervenala se Lilly. ,,Jasně ráda," dělala si z ní Lea srandu, ,,to ti nežeru, vidím jak po něm koukáš a slintáš."
Lea otevřela skříňku, přezula se a boty, ve kterých přišla, hodila jen tak dovnitř, protože už zvonilo. Poté šla do třídy a Lilly za ní utíkala, protože se zdržela u skříňky, hledala totiž nějaké učebnice. ,,Pořád ti říkám, ať si ty učebnice vezmeš domu a připravuješ si ráno, pak by ses takhle nezdržovala." ,,Sklapni Leo, nebo ti nacpu nějakou učebnici do pusy." ,,A co že ne." Lea otevřela pusu dokořán, jako kdyby byla na prohlídce u doktora a Lilly se začala smát a třískla jí učebnicí po hlavě. ,,Ty jsi roura zlato, aby se ti ty panty tak zasekly."
Došly do třídy a sedly si do lavice vzadu u okna. Jakmile dosedly, zazvonilo a do třídy vtrhl učitel na matiku. ,,Už je to tady... BLÉ, "strčila si Lilly prst do krku a dělala. že bude zvracet. Bohužel si jí učitel všiml a rovnou jí vyvolal k tabuli, aby šla něco spočítat. Lea se jí strašně smála a tiše na ní volala: ,,Karma je svině." Lilly se na ní podívala vražedným pohledem a Lea málem spadle smíchy ze židle.
Když se Lilly vrátila do lavice asi po deseti minutách, rýpla Leu tak silně do žeber, že jí Lea málem dala facku. ,,Au to bolelo ty magore." ,,To byl záměr." Lea jí kopla pod lavicí a Lilly jí to hned vrátila. ,,Hele nezačínej si, nebo tě bodnu kružítkem do zadku," zašeptala Lea a Lilly se začala smát přes celou třídu. Učitel se na ní podíval vražedným pohledem a ona celá zrůžověla.
Konečně zazvonilo, ale představa, že po téhle hodině bude ještě jedna matika, byla smrtící. Lilly s Leou se zvedly a šly na záchod, protože Lilly chtěla Lee říct něco strašně tajného. ,,Tak co je to dneska za tajemství?" ,,To není tajemství, ale tajnej drb." ,,Sakra jakej je v tom rozdíl Lilly?" ,,Sklapni a poslouchej nebo už ti plesknu." Lilly šeptala Lee tajnej drb a ona se pochechtávala jako malé děcko, které někomu právě schovalo hračku, když v tom se přestala řehnit a vykřikla: ,,No nekecej, řekni že si děláš srandu a tohle je jen vtip." ,,Kdepak nedělám." ,,Bože Lilly normálně mě štípni, že nespím, protože tomu nevěřím."
Už zase zvonilo a tak se holky vrátily do třídy a znuděně sebou plácly do lavice. Po téhle hodině žvatlání o ničem, přišla fyzika. ,,Lilly řekni mi jedno, co jsme komu udělaly, že tu musíme poslouchat takovýhle žvásty." ,,Nevím, ale buď v klidu, už jen dvě hodiny, a pak jdeme domů, a poté na párty." ,,Máš pravdu."
Dvě hodiny utekly jako nic a konečně zvonilo naposledy pro dnešní den. ,,Hele Leathitio mohla bys na chvilku." ,,Jasně co potřebuješ Toby?" ,,Já jen jsem se chtěl zeptat na něco." ,,Tak se ptej." ,,Hele nešla bys se mnou dneska na tu párty?" ,,Toby já jdu s Lilly, ale pojď klidně s námi, budeme moc rády." ,,Vážně? Tak to je super."
,,Co ti chtěl?" ptala se Lilly v šatně. ,,Řeknu ti to po cestě, pojď." Lea řekla Lilly, co chtěl Toby a Lilly si z ní začal dělat srandu, že po ní Toby jede. Nepřešlo jí to celou cestu domů. ,,Takže v 19:30 tady?" zeptala se Lea. ,,Jasně a pak půjdeme vyzvednout Tobyho tvého nápadníka." ,,Řeknu ti jen dvě slova Lilly. První je umři a druhý je bolestivě." ,,Tak večer Leo."
Lea šla domů kolem pekařství, a pak nahoru do kopce a za chvilku byla doma. Jen vlezla dovnitř a už hledala mamku, aby se jí zeptala, jestli může jít na párty k Timothimu. ,,Mamí? Jsi tady někde?" ,,Co chceš Leathitio?" ,,Timothi dělá párty a pozval mě s Lilly, myslíš, že tam můžu jít?" ,,Jasně jdi, už brzy ti bude osmnáct, zodpovědná taky jsi a navíc tam bude Thomas." ,,Jé bráška jde taky? Super."
Lea šla do svého pokoje, ale na schodech se zastavila a zavolala na mamku: ,,Díky mamko, mám tě ráda." Lea pokračovala v cestě do svého pokoje, ale pak se rozhodla, že zajde za Thomasem. Zaťukala na dveře a pak otevřela. ,,Čau brácha, tak jsem slyšela, že jdeš taky k Timothimu." ,,Jo jo jdu tam." ,,Tak to se tam potkáme." ,,Super, tak to si s tebou zatancuji, už jsem ti dlouho neudělal ostudu Thitie." ,,Baví tě to mi takhle říkat?" ,,Ani nevíš jak moc." ,,Dobře, tak hlavně že se bavíš," dělala Lea naštvanou, přitom se chtěla strašně smát, ,,jdu pryč!" ,,Jé tak promiň Leo, vždyť víš, že je to sranda." ,,Né nebavím se s tebou, nemluv na mě." Lea už málem praskla smíchy, ale pořád se držela. ,,Pojď jsem ty můj malej prcku," řekl Thomas a objal Leu. ,,Už se nezlob, vždyť víš, že co se škádlívá to se rádo mívá." ,,Vždyť já vím." ,,Teď už mazej Thitie, určitě ti to připravování bude trvat dvě hodiny a já bych šel rád do koupelny, než půjdu." Thomas se smál a Lea mu s úsměvem dala pěstí do břicha. ,,Jsi strašně vtipnej, nikdy jsem se nepřipravovala déle jak čtvrt hodiny." ,,Ta byla pěkná, ale nebolelo to," řekl Thomas a zavíral dveře za Leou.
Lea vešla do svého pokoje, položila tašku do kouta a sama si lehla na zem. Přemýšlela co si vezme na sebe, když v tom jí začal zvonit telefon. Přetočila se na břicho a šoupala se po zemi k tašce a začala v ní hrabat telefon. Bylo jí jasné, že to bude nejspíš Lilly. ,,Ahoj Leo, co si bereš na sebe?" ,,No nazdar, to jsi zase ty? Jsi jako klíště Lilly," smála se Lea, ,,beru si oblečení. Co ty?" ,,Já si beru plavky." Chvíli bylo ticho, ale poté se ozvalo z telefonu, že si Lilly dělá srandu a bere si na sebe rifle, tričko a nějakou mikinu, ale hlavně její milované botasky. ,,Hele Lillčo, já asi půjdu v šortkách, protože budu tancovat a nechci se pařit v riflích." ,,Tak za prvé už mi takhle nikdy neříkej a za druhé dobře, tak ahoj večer." ,,Měj se Lillčo." Lea rychle típla telefon, aby neslyšela jak jí Lilly posílá do háje a možná že ještě dál. Určitě by jí řekla, ať se zadusí jogurtem, protože to byla její oblíbená hláška.
Lea dala telefon na svůj noční stolek, a pak sebou znovu plácla na zem a koukala do stropu. Uvažovala jestli má zavolat Timothimu, ale pak si řekla, že by jí Lilly zabila a vykašlala se na to. Pořád se válela, když v tom dostala skvělou myšlenku. Zvedla se ze země a otevřela svojí skříň s oblečením. Hledala věci na večer, ale během chvilky je našla. Pak ale začala vyndavat další oblečení, do kterého se oblékla a vyšla z pokoje. Na chodbě potkala svého taťku. ,,Zase jdeš do lesa?" ,,Taky tě zdravím tati a ano jdu. Chceš jít snad se mnou?" ,,Kdepak, jen by mě zajímalo co v tom lese pořád děláš?" ,,No co by, běhám tam na rovinkách a taky se tam procházím a pozoruji zvířata. Co jiného se dá dělat v lese, když houby ještě nerostou?" Lea lhala jako když tiskne, ale její taťka jí to uvěřil a už jí dále nezdržoval na její cestě do lesa.
Lea vyšla dveřmi domu a ihned zamířila k lesu, byla na sebe naštvaná, že taťkovi neřekla pravdu, ale on by jí nevěřil. Když se mu to snažila říct jako malá, řekl jí, že se jí to jen zdálo a její mamka zase řekla, že si vymýšlí, a tak se rozhodla jim lhát, stejně by jí s pravdou poslali k nějakému doktorovi.
Vešla do lesa, mírný vánek jí foukl na krk, proto stáhla gumičku z vlasů a nechala je spadnout na ramena. Vydala se po cestě, kterou už od dětství měla nachozenou tak, že by jí dokázala jít i poslepu. Došla na takové malé skalky v lese a sedla si. Začala přemýšlet, co si vybere od rodičů k osmnáctinám, které se kvapem blížily. ,,Už jsi tu dlouho nebyla Leathitie." ,,Já myslela, že pro tebe čas nic neznamená Taro," řekla Lea a otočila se za sebe, ale tam nikdo nestál. ,,To že jsem mrtvá neznamená, že pro mě čas přestal existovat Leo." ,,Fajn ale teď přestaň hrát na schovávanou a ukaž se." Vedle Lei se začala objevovat silueta, až nakonec se objevila celá postava.
,,Chyběla jsem ti?" ,,Ty vždycky, proto jsem přišla." ,,Tak co je nového u vás lidí?" ,,Hele taky jsi byla člověk, uvědomuješ si to?" ,,Uvědomuji a docela mi to chybí,to víš, už je to deset let, ale zase to má své výhody." ,,Popravdě ty výhody ani nechci znát." ,,Proč ne?" ,,Protože to určitě bude jako minule, když si mi řekla, že jsi okukovala toho chlapa, jak se převlíká a měla jsi děsnou srandu z toho, že tě nevidí." ,,Jo ten byl pěknej, měl dobrý tělo a..." ,,Říkala jsem, že to nechci slyšet Taro!" Bylo ticho, a tak chtěla Lea začít nějaký rozhovor, ale Tara jí utišila. ,,Pštt slyšíš to?" ,,Jo slyším, někdo tu chodí." ,,Leo já se bojím." ,,Děláš si srandu Taro? Ty jsi duch a máš strach?" ,,Nesměj se mi, já mám fakt nahnáno. To co cítím není člověk, ty já poznám. Tohle je něco jiného." ,,Ježiš třeba to je jen zvíře." ,,Leo odejdi tohle není zvíře, to bych poznala." ,,Přestaň se bát, nic to není." ,,Prosím jdi, vážně se bojím, tohle jsem v tomhle lese ještě necítila," řekla Tara a pomalu začínala zase mizet. ,,Tak já jdu ty strašpytle." Lea se dala na odchod a popravdě byla trošku vyděšená i ona, protože když Tara říká, že je v lese něco špatného, co tu dřív nebylo, tak to asi nebudu zrovna dobré.
Lea došla domů a šla rovnou do sprchy, protože za hodinku už měla jít na párty, tak si chtěla ještě oholit nohy do šortek. Když vylezla z koupelny viděla, že Thomas už čeká, aby i on se mohl jít osprchovat. Tak se vystřídali v koupelně a Lea šla v ručníku do pokoje, aby se oblékla a poté se pádila najíst do kuchyně. To už vylezl Thomas z koupelny a volal na ní, že až se oblékne, tak půjdou. ,,Ale já jdu s Lilly a Tobym." ,,Kdo je Toby?" zarazil se její bratr a přišel za ní do kuchyně. ,,Je to kámoš ze třídy." ,,Jen aby." ,,Brácha ty jsi cvok, řekl ti to už někdo?" Thomas vyšel do svého pokoje a Lea se obouvala do svých černých tenisek. ,,Tak se tu mějte všichni," zavolala na celý dům. ,,Jo jo, čau na párty." ,,Přijď brzy zlato," křikla mamka z obýváku.
Lea vzala telefon a začala psát zprávu Lilly:
Už vycházím, za chvíli jsem na kopci, tak makej, nebo půjdu bez tebe. Tvoje nejmilovanější Leathitia ♥
Za chvíli jí přišla odpověď:
Vždyť už skoro jsem, tak buď v klidu, za minutku jsem u dveří a můžeme jít pro tvého nápadníka. ☺☻ Lilly
Lea se zasmála, bylo jí jasné, že Lilly jde teprve do sprchy, a proto zpomalila, aby tam nestála jak blázen dvě hodiny. Dneska byla Lilly rychlá, ale i tak čekala Lea asi pět minut před domem. Když se otevřely dveře vyběhl vlčák. ,,Nazdar Lejlo, ty jedná chlupatá zlobilko." Lejla vrtěla ocasem a běhala kolem Lei, poté sebou práskla na zem a nechala se drbat na břiše. Lejla by byla schopná ležet takhle klidně pět hodin a vychutnávat si drbání, ale Lilly jí zavolala, aby už mohly s Leou jít pro Tobyho.
Holky vyzvedly Tobyho a společně šli všichni k Timothimu, kde už to žilo. Rozhodli se, že půjdou najít Timotiho a pozdraví ho a půjdu tancovat. Procházeli kolem dveří, ve kterých se zrovna objevil Thomas. Zamával Lee, která byla u schodů a ona mu zamávala nazpátek. Měli mezi sebou vážně krásný sourozenecký vztah. Lea vyšla se svojí bandou nahoru a dali se do hledání.
Timothi seděl na křesle ve druhém patře něco řešil s partou kluků. Lilly šťouchla do Lei, přitáhla jí k sobě a pošeptala jí: ,,Bože já asi umřu, koukni jak je krásnej." ,,Lilly neslintej mi do ucha a jdi za ním." ,,Myslíš, že mám fakt za ním jít?" ,,Běž a nezlob mě Lilliano." Lilly nenáviděla tuhle přezdívku, protože se měla původně jmenovat takhle a jí se to jméno neskutečně hnusilo. Timothi si jich konečně všiml, omluvil se klukům a šel k nim. ,,Nazdar bando." ,,Ahoj," vysypala ze sebe Lilly celá rudá a nesvá. ,,Nepůjdeš s náma tančit?" ,,Jasně řeknu klukům ať jdou s náma."
Všichni sešli dolů a dali se do tance, naprosto skvěle se bavili, když si Lea všimla, že nějakej kluk začal strkat do jejího brášky. Rozhodla se jednat a zjistit co se děje. Thomas a ten divný kluk šli do kuchyně, protože tam nikdo nebyl. Lea šla za nimi, ani jeden si jí nevšiml. Nejdřív na sebe řvali, ale pak se ten kluk rozběhl a dal Thomasovi pěstí, ten spadl na zem a ten kluk do něj začal kopat. Lea se na to nemohla koukat, přišla k tomu klukovi a poklepala mu na rameno. ,,Hej ty, mohl by ses otočit?" Kluk se na ní otočil a změřil si jí pohledem. ,,Co chceš? Nevidíš, že mám práci?" ,,Mohl bys toho laskavě nechat?" ,,Ne nemohl!" řekl a strčil do Lei. To jí neskutečně vytočilo, opět poklepala tomu klukovi na rameno a když se otočil, na nic nečekala a dala mu pěstí. Ozvalo se křupnutí a Lea jen suše řekla: ,,Když to nedokážeš pochopit po dobrém, tak to hold půjde po zlém." Kluk se na ní díval, držel se za nos a bylo vidět, že absolutně nechápe. Bolestí se mu do očí vkrádaly slzy a Lea mezitím zvedla svého bráchu ze země. Její bratr se nepřestával smát. ,,Ty jsi tedy ranařka Leo, to by jeden neřekl." ,,Pojď jdeme tancovat, slíbil si mi to brácha." Kluk najednou zbystřil a něco si zamumlal pod vousy a pak i on odešel s podivným leskem v očích.
Lea a Thomas tancovali jako o život a strašně se bavili, ale Lilly začínala být docela unavená, a tak se Lea rozloučila s bráchou, se slovy ať už nedělá hlouposti, nebo dostane i on a že se sejdou doma. Toby je chtěl jít doprovodit a Lea mu řekla, že může klidně zůstat a bavit se s klukama.
Holky došly k domu Lilly a tam se rozloučily. Objaly se a popřály si dobrou noc. Lea šla pomalu domů, byla teplá noc, zpívali ptáci a ještě nebyla natolik unavená, aby pospíchala do postele. Uvažovala, že by se ještě vrátila na párty za klukama a za bráchou, chtěla ho zkontrolovat, ale pak si řekla, že je přece už dost starý na to, aby ho chodila kontrolovat.
Lea šla a slyšela za sebou kroky, neměla strach, myslela si, že je to Tara, dost často jí takhle po večerech hlídala a doprovázela. Šla dál a čekala co se bude dít, kroky zrychlovaly a zrychlovaly a vypadalo to, jako by za ní někdo běžel. ,,Taro já vím, že jsi to ty, mě nevystrašíš." Lea se otočila a za ní se hnal někdo, kdo opravdu nebyla Tara. Lea se otočila a pokračovala v chůzi, nevěděla kdo to je, ale v téhle čtvrti bylo dost časté, že si lidi šli v noci zaběhat. Jenže kroky se k ní blížily a zpomalovaly. Lea stále zůstávala klidnou.
Ticho přerušil výkřik. ,,Stůj Leo." Lea se otočila a uviděla toho kluka z párty, který mlátil jejího bráchu. ,,To jsi ty? Přišel ses omluvit." ,,Jo jasně něco takového." Kluk se k ní pomalu přibližoval až stanuli tváří v tvář. ,,Přišel jsem se ti omluvit za to, že tě budu muset zabít." ,,Cože? Máš docela divnej smysl pro humor ale budiž," zasmála se Lea. ,,Já nežertuji, vím kdo jsi a co jsi zač." ,,No tak to by mě zajímalo co mi o mně řekneš." ,,Nedělej blbou, vím že jsi vyvolená, měl to být někdo z vaší rodiny a já myslel, že to bude tvůj brácha, ale sekl jsem se... To ty jsi ta bojovnice, to ty jsi ta vyvolená, o které se teď v říších mluví. Nemůžu tě nechat odejít, musím tě zabít, jinak zničíš ty mě." ,,Nevím co si to chlastal, ale už to nepij!" Lea se otočila a šla pryč, jenže on jí chytl za ruku a přitáhl jí zpátky k sobě. ,,Nehraj si se mnou," řekl a vytáhl z kapsy nůž a dal ho Lee pod krk.
Leu studila chladná čepel nože, ale věděla co musí udělat. ,,Dělej pojď, zabiju tě támhle v tom lese, nechci aby mě někdo viděl." Kluk tlačil Leu před sebou do lesa, když v tom ho něco nebo někdo odtrhl od Lei a odhodil daleko od ní. ,,Díky Taro." ,,Já nejsem Tara tvá kamarádka, ale nemáš zač." Lee po zádech přeběhl mráz, ten hlas byl tak chladný. ,,Tak kdo jsi?" ,,Jsem Sarah a přišla jsem si pro tebe." Super to si jako dneska jdou všichni pro mě? Co jsem komu udělala, honilo se Lee hlavou. Kluk se zvedal ze země a rozbíhat se na Leu, než stihl doběhnout k ní, vyšla ze stínu žena, která se před chvílí představila jako Sarah a srazila ho na zem. ,,Nepatří ti!" křičel kluk na zemi. ,,To ani tobě!" V tom se kluk zvedl ze země, stál naproti Sarah a oba na sebe navzájem hleděli, ale pak se na sebe vrhli. Sarah náhle roztáhla křídla, Lea jen stála a nedokázala ani utíkat, prostě jen sledovala co se děje.
,,Uteč Leo," křičela Sarah, ale Lea stále stála jako přikovaná. ,,Uteč sakra, zachraň se, jsi vyvolená." Sarah bojovala, když v tom se objevily podivné stíny a svrhly jí na zem. ,,Sarah néé," křičela Lea a běžela k ní. Byla ale velice pomalá a než stihla doběhnout a pomoci jí, ten divný kluk probodl Sarah nožem. ,,Né..." Lea křičela a slzy se jí hrnuly do očí, klekla si k Sarah na zem a stíny kolem ní mizely. ,,Sarah zůstaň tu se mnou. Nemůžeš odejít, vždyť jsi mi dneska zachránila život." Sarah se jen usmála a řekla: ,,Já se pro tebe vrátím neboj, ale teď už utíkej a zachraň se." Lea se postavila a sledovala, jak se Sarah mění v bílé světlo a postupně mizí. Jediné co po ní zbylo byl její meč, který zářil rudě. Lea ho zvedla, měla vztek a chuť se pomstít. Meč v její ruce zazářil modře a kluk se na ní podíval s udiveným pohledem. ,,To není možné nemůžeš být přece poslední temný anděl, ty jsi byla vyvolená na něco jiného! Tys měla bojovat o boku temného anděla, měla si ho chránit! To není možné!" ,,Nevím na co jsem byla vyvolená a ani proč," řvala Lea, ,,ale ty jsi zabil Sarah, dívku, která mi zachránila život a za to zaplatíš." Kluk se dal na útěk, měl z Lei strach, ale Lea si šla nemilosrdně pro něj. ,,Utíkáš ty zbabělče? To se bojíš se mi postavit?" Kluk se zastavil a otočil se na ní. ,,Já si tě najdu potom." Leu to neskutečně vytočilo, nejdřív jí chce zabít a teď bude utíkat z boje? To teda ne, řekla si sama pro sebe. Pozvedla meč a rozhodla se, že si ho prostě dohoní a zabije. Lea se rozběhla a za malý okamžik doběhla toho kluka. Jednou rukou ho chytla pod krkem a dotlačila ho ke stromu. Samotnou ji překvapilo, jakou má sílu. Sevřela v ruce meč a bodla toho kluka rovnou do srdce. ,,To máš za Sarah!" Lea vytáhla meč z jeho těla, které se chvělo a pustila kluka ze sevření, vztek pomalu opadával. Kluk se lapal po dech a plazil se po zemi, až nakonec zůstal ležet bez dechu. Najednou se ten kluk rozplynul jako ty stíny.
,,Bože, co jsem to udělala?" Lea zahodila meč na zem a on zazářil bílým světlem a zmizel jako Sarah. Lea se podívala na své ruce, byly od krve, děsilo jí to, ale zároveň někde uvnitř cítila, že udělala správnou věc. ,,Leo musíš pryč, ví o tobě a jdou sem. Uteč!" Lea se otočila a uviděla Sarah. ,,Mrzí mě to, nechtěla jsem abys umřela." ,,Nemusí tě to mrzet, chránila jsem tě, byla to má práce. Ale teď už běž, než tě najdou. Zítra ti všechno řeknu a vysvětlím, slibuji." Lea kývla hlavou, že rozumí, a když zaslechla kroky, zvedla se a dala se na útěk. Vyběhla z lesa a běžela do toho strašného kopce, proběhla zatáčkou a zastavila se až před barákem. Než odemkla dveře, rozhlédla se, jestli jí někdo nesleduje a až pak vešla do domu. Její taťka byl v pracovně a její mamka spala, protože zítra brzy ráno vstávala do práce.
Lea potichu prošla do koupelny a umyla si zakrvácené ruce a přemáchla tričko, které mělo na sobě stopy po krvi. Aby taťka nic nepoznal, tak si vzala tričko z pračky a potichu se vyplížila z koupelny a dělala, že právě teď přišla. ,,Čau tati," zašeptala, když procházela kolem pracovny, ,,už jsem doma a jdu hned spát, tak dobrou noc." ,,Dobrou Leathitio." Lea vyšla schody, zavřela za sebou dveře od pokoje a ihned se běžela podívat k oknu, jestli jí nenašli. Bylo to směšné, ani nevěděla, koho má čekat, nevěděla, kdo jí hledá a proč, ani netušila, co po ní chtějí, ale věřila Sarah, že jsou nebezpeční. Z okna nikoho neviděla a nic podezřelého neslyšela, tak si šla lehnout, ale nemohla usnout, když zavřela oči, všechno se jí to přehrávalo pořád a pořád dokola jako film. Nevěděla jestli se má bát sama sebe, po tom co udělala, nebo na sebe být hrdá za to, že pomstila smrt její zachránkyně…