Probuzení do války

Milý deníčku,
nedávno mi přítel v hospodě říkal, že bude válka a ptal se mne, co budu dělat, až se do té hrůzy probudím. S úsměvem na rtech jsem se mu vysmál a řekl mu, ať se z té kocoviny jde vyspat, že žádná válka nebude. Avšak včera ráno mě probudil manželčin křik přerušovaný strašlivým rachotem. Země se chvěla, poličky se třásly a i přes zatažené žaluzie jsem viděl podivné záblesky. Nevěděl jsem, co se to děje, utíkal jsem z ložnice po schodech dolů do kuchyně. To co jsem viděl, mi sebralo všechna slova z úst. Po zádech mi běhal mráz. Tam kde dříve stála zeď, byla teď obrovská díra a já tak mohl na ulici pozorovat projíždějící tanky. Porozhlédl jsem se po místnosti celý zkoprnělý, všude se válely trosky a náhle mi to došlo. Kde je má žena? Očima jsem pátral po rozpadlé místnosti, když v tom jsem ji spatřil. Ležela tiše na zemi v prachu a troskách, vedle ní se povalovaly rozbité talíře. Zřejmě připravovala snídani, když se to stalo. Neváhal jsem, rozběhl jsem se k ní. Vyprostil jsem jí a opřel jsem jí o zeď. Krvácela, chtěl jsem dojít pro lékárničku, abych ošetřil její zranění, ale nakonec jsem nikam nešel. Jsem doktor a když jsem zhodnotil její stav, došlo mi, že to je zbytečné ošetřovat ji. Vzal jsem jí do náručí a pevně si ji přitiskl na hruď. Držel jsem ji za ruku a stále dokola opakoval, že to bude dobré. Ach ta milosrdná lež. Ještě teď mi v uších zní ty falešné věty. Z očí mi tekly slzy, cítil jsem, jak její ruka slábne. Viděl jsem, jak se z jejích přenádherných očí vytrácí lesk. I přes všechnu bolest se na mne usmála. ,,Miluji tě lásko," přesně tohle jsem řekl, když jsem zavíral její oční víčka. Naposledy jsem políbil její chladné rty.
Dnes jsem jí pohřbil vzadu na zahradě, nemohl jsem jí nechat jen tak ležet v troskách, které dříve byly náš dům, kde jsme chtěli vychovávat děti. Ještě včera tu byla a nyní je navždy pryč... Tolik mi chybí.
Milý deníčku byl jsem doktor, ale nyní je ze mě voják. Tuhle cestu jsem si nevybral, ale musím pomstít smrt mé nebohé ženy. Musím se pomstít těm, kteří mi ji bezdůvodně vzali. Jsem vržen do víru nekonečného boje a zabíjení. Ale nebojím se smrti, protože smrt je jen poslední tečka za slovem život.