Červený kříž

Úvod

Procházela jsem se nebeským rájem. Potichu jsem si prozpěvovala písničku od Christiny Perri. Tam kde žiju a kde jsem žila předtím se ani nedá srovnávat. Nebe je nádherné místo. Čiší z něj dobrá nálada, síla, moc a božský klid. To se však nedá říci o pekelném místě jménem Země. Moji duši spálila nenávist. Červený kříž mě dostal. Stala jsem se jeho obětí. A to samé moji přátelé. Lucia, Carmen, Jack a moje sestra Angelina. Bože, jak mi chybí. Uronila jsem slzu, ale jak pravila Afrodita, láska není vždy ztracená a krásná zůstanu pořád. To mne uklidňovalo. A také to, že už nejsem ďábel. Teď jsem anděl. Mám možnost začít znovu, na Zemi. Ale vůbec se mi do toho nechce. S tím místem mě spojují negativní vzpomínky. Je to místo zla. A já tam mám být opět vyslána, abych napravila své činy a vrátila svět zase do normálu. Bude to obtížné. Způsobila jsem apokalypsu a nesmím dopustit, aby se to znovu opakovalo. Byla jsem pověřena, můj úkol byl zadán. Je velmi náročný a nechce se mi ho znovu absolvovat. Zase žít. Protrpět si všechno, co jsem si protrpěla kdysi, jo ty zlé a zkažené časy. Nějakou dobu potrvá, než se navrátím do ráje. Ale nejraději bych ho nikdy neopouštěla. Mé sny se nikdy nevyplnily a pochybuji, že i v dalším životě se mi vyplní. Od začátku jsem byla nula. Jen bezmocná figurka v kruté realitě. A totéž budu i teď. Ale můj další život bych měla brát jako zkušenost. Jako dar, který mi byl svěřen. Budu první, kdo se navrátí z mrtvých. Začnu opět od nuly. Spis dávného života bude vymazán. Chci změnit vše špatné, co jsem udělala. Je to mé poslání. Úkol, který mi byl dán od bohyně Afrodity.
,,Nevěříš si, mé dítě" promluvil na mě z dáli Afroditin hlas.
Rychle jsem s sebou otočila, abych uviděla bohyni krásy a lásky. Dívat se na ní bylo úchvatné. Její blond vlasy ozařovaly celý háj a její modré oči připomínaly barvu nebe. Na sobě měla jako obvykle třpytivě bílé šaty a v ruce držela zlaté jablko. Zkrátka, byla úžasná.
,,Ne, nevěřím bohyně" odpověděla jsem bez jakýchkoli přetvářek, ,,mám strach víte? Mám strach, že to zas zkazím a stanu se ďáblem, jako jsem bývala. Nechci, aby se to opakovalo. Už nechci můj starý život. Tady jsem doma a taky chci, aby to tak zůstalo. Prosím, nechte mě na věčnost v nebeském ráji" žadonila jsem.
,,Ty víš, že to nejde mé dítě, jsi nejmocnější člověk na světě, jsi důležitá pro Červený kříž. Musíš ho opět obnovit. Nepodařilo se ti to poprvé, musí se ti to tedy podařit podruhé" vysvětlila mi bohyně.
,,A co když se mi to nepodaří matko, co pak?" vyptávala jsem se.
,,Potom to budeš dělat znovu a znovu, dokud se ti to skutečně nepodaří dítě."
Nic jsem neříkala, jen jsem se smutkem ve tváři pohlédla do obzorů mého bývalého života. Všude samý oheň, násilí, dým...
Zkrátka APOKALYPSA!