Den X,kapitola 3

Den X.
Kapitola3

Posádka stanice se ubytovala v posledním jejím kusu,který z ní zbyl. Monitory a vše co bylo na elektřinu nefungovalo včetně klimatizace a vodniho režimu. To znamená,že posádka bude zakrátko bez vody a stravy,to předpokládá že to horko poleví,jinak se zásoby zkazí za několik dní. Velitel to komentoval,že když je neznámí únosci odložili na jiné planetě,tak je určitě nechtěli likvidovat hlady a žízní, to je mohli zabít již dávno. Mají s nimi zřejmě nějaké plány, třeba je drží jako rukojmí a budou Zemi vydírat.To jim dodává jistou naději do budoucna,ale oni potřebují jíst a pít hned. Proto navrhl aby se dva vypravili na průzkum okolí,jaké jsou zde možnosti najít zdroj vody a jídla. Nato řekl Golubcev škodolibě,že o stravu by nebyla nouze,ti tvorové se jim již ukázali. Jen zjistit ,jak je zabít a neutrpět šrámy.
Bylo rozhodnuto,že se na průzkum vydají Petr Matys a Oleg Golubcev,kteří se sami přihlásili.
Přišla noc a posádka se úžasle dívala na noční oblohu. Byla plná a planetek, obloze však vévodily dva měsíce,z nichž jeden byl nejspíš v blízkosti planety.Na obou viděli krátery pouhým okem. Bylo nepochybné,že nejde o ty měsice které pozorovali ve dne. Bylo to úžasné,pozorovat měsice z planety pro kterou neměli jméno. Snaha profesora Smitha o její jméno byla zamitnuta. Bylo by předčasné pojmenovat planetu o níž nic nevědí.
Po teplé noci,kdy se z pralesa neslo mnoho zvuků od jeho obyvatel,dávalo tušit,že prales je velmi živý svou spoustou zvěře. I k obytné sekci některá došla a prozkoumávala ji. Nedávala obyvatelům možnost spánku.
Ráno,hned jak vyšlo slunce,se Golubcev a Matys nachystali na cestu. Oba se vyzbrojili nožem a holí z větve,nasadili si i přilby,ale úplně je nezavřeli.
Bylo velmi teplo, teplota stoupala zároven se zvyšujícím se slunečním teplem.Když vstoupili do pralesu bylo 31 stupnů,v pralese však teplota klesla,zato vlhkost se zvýšila.Vzduch byl prosycen vlhkostí a pachem tlejících rostlin.Oblohu neviděli,zakryly jí koruny vysokých ,listnatých stromů jejichž kořeny mnohde vystupovaly až do výše dvou metrů nad povrch a průzkumnici je museli obcházet.Zem byla pokryta kapradinami nebo vysokou ostrou travou či porostlá mechem. Viděli jen několik metrů před sebe,nad hlavami však slyšeli křik ptáků a zvěře. Bylo jim jasné,že život pralesa se odehrává většinou v korunách stromů. Na zemi však neviděli nic živého.
Po hodibě však slavili prvý úspěch. Narazili na potok,voda v něm byla průzračná.Vzali s ní vzorek do lahve a šli podél jeho toku. Viděli v potoce ryby i jakési krabi se šesti nohama,ulovit se jim však nepodařilo nic.
Když si na chvíly odpočinuli,viděli jak se ze stromu spouští veliký had,měl nejméně tři metry a za ním další,menší a z vedlejšiho stromu ješté jeden a po chvilce další dva.
Rychle toto místo opustili.Zaměřili se na sledování korun stromů a měli úspěch. Spatřili celý houf živočichů ve výšce korun stromů,jak přeskakují z koruny na jinou. Podobali se opicím,ale chyběl jim ocas,ale měli blány na končetinách zakončené drápy.Byla to dost velká zvířata,určitě metr na výšku.
Stromy však začaly řidnout,objevovaly se i místa kde nebyly a potok se měnil v říčku přitokem dalších potoků.Byli venku z pralesa a uviděli rozsáhlou , nízkými křovinami porostlou plán. Vdálce viděli stádo těch mohutných zvířat,která je uvitala prvý den a o kus dál stáda jiné zvěře. Nejbliže byly zvířata podobná nosorožcům,obrněná panciři na celém těle. Roh měla jen některá z nich,zřejmě samců,kteří byly také podstatně větší. Vypadaly hrozivě. Kousek za nimi se páslo další stádo,menších zviřat,ale také pořádně mohutných,ale ne tak hrozivých. Svoji kůži připominaly větší zebry,i když méně pruhované.V říčce spatřili krokodýla,dlouhého k pěti metrům.Ležel bez hnutí ve vodě a na něm nějaci ptáci se nerušeně čímsi krmily.
Šli již šest hodin a slunce nebylo ještě na vrcholu. Teplota však byla již 35 stupmů.
Vcestě jim stála skála,Matys se na ní vyšplhal a spatřil velké jezero,které se táhlo až za obzor a ani se mu nechtělo věřit,že je to jezero,myslel,že je to moře. Když k němu došli a opatrně ochutnali jeho vodu uvěřili že je to jezero. Tím vyvrátili svou představu,že je únosci nechali na ostrově. Těžko si představili tak veliké jezero jinde než na pevnině.Ovšem oba měli nápad,co kdyby se přestěhovali k jezeru. Sekce stanice vedle pralesu jim neposkytovala žádné pohodlí,krom lůžek a ty by si mohli vzit sebou. U jezera by měli postaráno o vodu a o jidlo by tu také nebyla nouze,kolem bylo spoustu zvěře a v jezeře ryb.
Byl čas na návrat. I když si značili cestu,několikrát zabloudili.Planinu před pralesem našli až slunce pomalu zapadalo. Unaveni došli k obytné sekci. Byli na cestě vic jak 15 hodin a slunce ještě nezapadlo.Zdálo se,že tu jsou dny mnohem delší jak 24 hodin.