DenX,kapitola4,5

Den X.
Kapitola 5

Domovem posádky se stal srub. Před jeho stavbou však bylo spleteno s nalámaných větví provizorní hrazení. Během jeho stavby byly chystány stromy na stavbu srubu. Byly poraženy a upravovány na potřebnou délku pomocí ohně. Bylo to pomalé,ale jiná možnost nebyla. Na stanici nebyla pila ani sekera. Srub byl postaven z kůlů,které byly vyplněny větvemi. Stavba pokračovala pomalu,ale byla nakonec dostavěna.
Zdálo se že i Žanda Piotrovská je na tom lépe. Zapojila se do stavby a dělala kuchařku nebo sbírala ořechy a jiné plody ze stromů a keřů v okolí,také udržovala ohen .Na lov chodili jen Matys s Golubcovem a dařilo se jim. Posádka měla každý den maso. Při lovu poznávali tajemství pralesa i pláně u jezera,kde Melechov se Smithem lovili ryby. K tomu jim Matys vymyslel past z rákosí a proutí.
Během loveckých výprav do pralesa viděli různou zvěř a ptactvo,museli se vyhýbat hadům i šelmám. Každé zviře si pojmenovali,většinou jménem živočicha,který byl něčim podoben pozemským druhům nebo je připominal svými vlastnostmi. Poznali,že na pozoru se musí mít zejména se setkaní velikými i malými hady,hyenami,šavlozubými tygry a pány pralesa pramamuty. Ostatní zvěř brali jako svůj potencinální úlovek. Ale v tom se mýlili,když Golubcev se chystal zabit máleho tvora velikosti kočky,byl napaden a zle pokousán timto bojovným divochem na rukou i nohou a spasit se útěkem. Jejich toulky pralesem byly bedlivě sledovány také mnoha druhy opic z korun stromů,ale jednou se potkaly s opicí i na zemi. Byla to skupina černou srstí porostlých velikých opic,dosahovaly výše člověka a byly to velmi rozložití tvorové,mnohem vyšší a silnější než gorily. Když viděli Matyse a Golubcova začly na ně s křikem útočit s vyceněnými tesáky a co bylo nejpodivuhodnější i větvemi. Překvapení Matys a Golubcev se museli dát na útěk. Ovšem hned druhý den dvě z těchto goril našli mrtvé ubité hroznými ranami. Golubcev se domníval že to udělaly tito tvorové,ale Matys s ním nesouhlasil. Gorily sice měli hlavy rozdrcené údery ale měly též bodná zranění a jedna měla ještě v hrudi ulomený kus klacku,který všal byl naostřen jako jejich oštěpy. To bylo překvapivé,vyvolávalo to dojem že na planětě žijí inteligentní tvorové,kteři si umějí dělat zbraně.I dalši zranění zabitých na to ukazovala. Ruka jedné z nich byla skoro utnuta zřejmě také zbraní.
To bylo tematem pro večerní diskuzi všech. Podle popisu lovců to vypadá že nejsou jedinými myslicími živočichy na této planetě!
Po několika dnech objevil Matys další zahadnou mrtvolu.Při slézaní skaliska spatřil cosi v jeho rozsedlině. Byl to velice silný tvor,podobající se člověku i když byl porostlý srstí. Stejně jako mrtvé gorily i on byl zabit bodnou zbraní !
To nevěštilo nic dobrého. Matys začal vyrábět luk,šipy a oštěpy opatřil kamennými hroty. Nebezpečí jim odhalilo dobu kamennou. Pustili se do stavby pořádného hrazení kolem srubu z kůlů i srub začali vylepšovat. Během noci byl na stráži vždy jeden z mužů a udržoval ohen.
Yla to však žena,Žanda Piotrovská,která prvně spatřila živočicha,který se mohl nazvat člověkem. Když porcovala maso,citila podvědomě že jí někdo sleduje. Otočila se a spatřila postavu ,která stala kousek od hrazení a sleduje jí. Byl to muž! Polekaná zaběhla do srubu,ale stihla si všimnout,že má oštěp a zastěrku kolem pasu aDen X.
4 kapitola.

Situace do které se skupina dostala vyvolávala u jednotlivců různé reakce. Nejvíce trpěla Žanda Piotrovská. Ta se zcela zhroutila, nemluvila.nejedla,byla ponořena sama do sebe. Patrik Smith,nejstarší člen posádky,vysoký a kostnatý byl samotář již od mládí. Když měl promluvit,mluvil tiše a lakonicky. Bylo na něm znát,že se ho jejich situace dotkla, ale zdálo se,že se s tím smířil. Jen občasné chvění prstů dávalo tušit,že je také otřesen.Golubcev byl jeho opak. Stále neopouštěl svou myšlenku na útok od jiného státu,jen nikoho nejmenoval. Jeho proslovy se nedaly již poslouchat,byly plné výmyslů,které vzápětí sám popiral. Nikdo,krom velitele na ně nereagoval,jen velitel mu občas připomněl,že před chvílí říkal opak toho,co nyní. Velitel byl správný muž, on nikoho neokřikoval,jen u Golubceva dělal vyjímku.Nejlépe však snášel obtíže,do kterých se dostali,nejmladší člen posádky Matys. Pracoval ze všech nejvice,staral se o Piotrovskou a udělal podrobnou kontrolu zásob. Byl ze skupiny fyzicky nejzdatnější,vždy se snažil pochopit druhého,ale i se mu postavit. Byl nejméně vzdělaný,ale dovedl oponovat jak profesorovi Melechovi,tak doktoru Golubcovi nebo inženýru Smithovi a zdálo se že oni ho také uznávali. Byl velmi šikovný,dovedl si poradit v každé situaci. Vyrobil si zbraně,luk,šípy a oštěp a chodil do pralesa lovit,takže měla skupina jidlo,kromě zásob. Jeho úlovky nebyly velké, jen docela malé zviřata podobající se králikům nebo morčatům a také plody stromů,která nazval ořechy,nebot měly ve své tvrdé slupce dosti dobré jádra.
Osádce však docházela voda. Tak přišla chvíle,kdy se musela rozhodnout zda se přestěhuje přes pás pralesa k jezeru. Nosit vodu z dalekého potůčku se zdálo obtížnějši a nebezpečnější jak stěhování.
Nouze o vodu nakonec donutila velitele k svolení. Posádka opustí obytnou sekci a vydá se k jezeru,kde si vybuduje srub zabezpečený před útoky zvěře. Začly připravy velkého přesunu!

Posádka vesmírné stanice Úsvit opustila svou stanici,zanechali stát její obytnou část i s jejim vybavením na pokrají pralesa, nevzali si ani skafandry. Jen to nejnutnější měli va svých tlumocích. Vydali se na svou cestu jen v kombinézách,za opaskem svitilny a nůž,v ruce oštěp vyrobené Matysem. Prvý šel Golubcev,za nim Melechov,Smth,Piotrovská a Matys,který měl Piotrovské pomáhat zvládat nesnáze cesty.Šli jinudy jak Golubcev s Matysem,nebot již věděli,kde se jezero nachází. Cesta to však byla stejně těžká, vysoké stromy s nepřijemnými kapradinami,ostrou trávou a kluzkými mechy v podrostu. Jen východnim směrem se táhlo skalisko,dosti vysoké a rozeklané.Z něho vytékající potok zřejmě vede k jezeru. Spatřili stádo těch mohutných zvířat,které si nazvali pramamuti i houf těch opic bez ocasu, ale i jiný druh,který se opicim podobal mnohem vice. Viděli i tři druhy hadů a nějaké zvíře s bodlinami po celém těle.Vyděsilo je setkání se smečkou zviřat,které si nazvali hyenami,protože měla podobnou stavbu těla jako pozemské hyeny. Ovšem ta o ně neprojevila žádný zájem,jen se v klidu válela v kapradině.
Jen Matys si všiml dvojice zvířat,která je sledovala z blízkého skaliska. Byla to odpudivá zviřata s vyčnívajicimi zuby značné velikosti.
Když došli na kraj pralesa měli před očima zvlněnou krajinu,která byla z východní strany uzavřena skalami naprosto holými,tyčila se dosti vysoko nad okolní travnatou krajinou,jen občas skupinou stromů nebo keřů. V dálce se blyštěla hladina jezera.
Usedli nejen kvůli odpočinku. Měli rozhodnout kde se usadí,kde bude jejich domov!
Vlastně se o tom dohadovali jen dva,Golubcev a Melechov a samozřejmě se nemohli dohodnout. Nakonec rozhodl Matys. Podle něho je nejvhodnějšim místem to,kde skaliska vstupují do jezera a kde roste ostrov stromů,i na dálku mezi nimi je vidět,že mezi nimi jsou i ty,které mají plody jako ořechy.Ostatní mohou použit ke stavbě srubu,který si postaví vedle skaliska. K jezeru budou mít kousek a do pralesa to také není přiliš daleko,navic budou mít možnost prozkoumat ty skaliska. Golubcev i když s úšklebkem tentokrát souhlasil,Melechov s ulehčením také,Smith a Piotrovská jen kývli na souhlas.
Tak přišli na místo,kde jak poznamenal Golubcev skončí jejich kosti čímž si vysloužil jen pohrdavý pohled Melechova. Matys se dal ihned do práce. Obešel okolí než začal plánovat srub a jeho ohradu. Zvolil si skálu jako jednu jeji funkci a srub bude v malé vzdálenosti od skály.
Společně s ostatnimi potom do země nakreslili plán srubu i ohrady. Nastal západ slunce.byl tu večer.
I když bylo teplo,nalámal Matys větve a rozdělal ohen. V jeho světle každý se skupiny přemýšlel o svém osudu mlčky a zadumán. Objevil se jeden měsíc a po něm druhý. Jako upozornění,že již nejsou a zemi. Začíná jim nový život !