Děsné sny 4.

"Pomoc!" křičela jsem. Ta malinká vesnice ve které jsem se ocitla byla plná strachu a úzkosti. Všechno hořelo, lidé utíkaly a někteří se schovávaly. Ale před čím ? Všude byly rozlita krev a mnoho lidí zemřelo. Měly dvě malé ranky na krku. A v tu chvíli mi došlo co se děje. Upíři přišli.
Byla jsem ale jiná než ostatní. nebyla jsem ani jedna z těch co utíkali, ale ani jsem nebyla tou, která vraždila. Nebyla jsem upírkou. Na malinkou holčičku málem spadlo ohořelé prkno, ale stihla jsem ji zachránit. Strhla jsem ji s sebou někam do uličky. neznala jsem to tam. Byla tam nějaká postava. Vysoký, nádherný a silný upír. Jeho rudé oči svítily. Tu malou holčičku mávnutím ruky zabil a mně se zakousl do krku. Neměla jsem sílu abych se ubránila.

Pak už jsem se jen probrala v nějaké hrobce na hřbitově. V nějaké velké ale tmavé místnosti. A cítila jsem se jinak. Byla jsem...chladnější, světlejší, silnější, rychlejší a krásnější. Ale také jsem měla žízeň. Stala jsem se jednou z nich. Vraždícím stvořením noci.

Pak jen vím, že jsem v tom snu zabila mnoho lidí. I dětí. křičeli a prosili o milost, ale já byla tak zlá a zabila jsem každého, koho jsem potkala. Cítila jsem v sobě lítost, ale potěšení ze smrti, smutku, nářků a strastí bylo silnější. Bylo lákavější a já věděl, že už není cesty zpět. Pak vím, že mne volala jedna holčička " Reino..." řekla a dívala se na mne. Chtěla jsem ji taky zabít jako všechny ostatní. Rvala jsem jí srdce z těla a uprostřed jejího výkřiku jsem se probudila z toho dosti podivného snu...