Děsné sny 6.

V tomto snu jsem byla nějak zmatená. V mysli mne pronásledoval křik té malé holčičky, které jsem vyrvala srdce. Seděla jsem schoulená v koutě a cítila jsem její bolest více, než kohokoliv jiného. Slyšela jsem pořád její křik. Byla přeci jenom jiná, byla jako já, ale v reálu. Nevěděla co se děje a nebyla schopná někomu ublížit. Bylo to jen malé, nevinné dítě. Několik dní jsem byla schopná to ignorovat, ale bylo to stále těžší a těžší. "Co mám dělat ?! Jak se toho zbavit ?!" vykřikla jsem najednou. Všichni na mně nevěřícně zírali. Až můj poradce se ozval "Co se děje?". "Ou. Nic, jen se mi něco zdálo." odpověděla jsem. Mysleli by si, že jsem slabá a to nemohu dopustit.
Již po několikáté jsem přišla k tomu vodopádu do skal. Byla jsem tak zdeptaná. Všechno živé vyděsil můj výkřik zoufalosti, už jsem toho měla dost. Rozbíjela jsem vše kolem sebe. Kamení, stromy i klidnou hladinu nedaleko vodopádu. "Proč?!" vykřikla jsem a ponořila jsem se do ledové vody. Skoro jsem doufala, že odplaví všechny starosti. Ale ne, nikdy mne nikdo nemůže očistit od krve a od hříchů, které jsem spáchala.

Pak jsem se probudila... Takže zase příště.