Děsné sny 7.

Něco nebo někdo tam byl. "Pojď za mnou." řekla, otočila se a šla do jeskyně ukryté za vodopádem. Byla to ta malá holčička, kterou jsem zabila... Ale jak je to možné ? Je to opravdu ona ? Neváhala jsem. Šla jsem za ní. Nevím proč, ale cítila jsem něco jako povinnost ji následovat. Šly jsem temnou uličkou, na stěnách jen svítily pochodně. Mlčky jsme došly do jakési velké místnosti. Uprostřed byl oltář a kolem pár lidí v rudých kápích. "Zde se můžeš očistit od svých hříchů. Můžeš se napravit, ale budeš muset něco obětovat. Neřeknu ti co ani jak, na to musíš přijít sama." řekla jen a rozplynula se. Byla duch. Ty postavy kolem mne byly zřejmě také duchové. Měly úplně bílé oči, tváře bez výrazu a byly polovičně průhledné. Každá z postav měla černé vlasy a díku v ruce. Na oltáři byla kniha, a protože jsem nevěděla co dělat, tak jsem ji přečetla. Byla psaná mrtvým písmem. Nic mi však neporadila. Nesnesla jsem to. Vypila jsem celou lahvičku jedu. Lehla jsem si na ten kamenný oltář a chtěla umřít. Najednou se postavy začaly přibližovat k oltáři. Už jsem to moc nevnímala. Jed mne rozežíral zevnitř. Orgány přestávaly fungovat. Už jsem nic necítila, neslyšela, ale ještě pořád jsem viděla. Ty postavy mne zabily. Dvě mi podřízly žíly a jedna mi zabodla díku přímo do srdce. Jen jsem vykřikla a pomalu jsem umírala.

Pak sen zase skončil.