Děsné sny 9.

Pohltila mne temnota.Byla jsem plná zla, nenávisti a touhy po pomstě.Nechtěla jsem tu bolest zažít znova.Proto jsem své srdce ukryla hluboko pod zemí, v místě mého znovuzrození.Lásku jsem zavrhla v zapomnění. Vybudovala jsem si armádu a pomalu jsem znova dobývala svět. Při téhle cestě životem jsem však hledala i něco mnohem cenějšího. Nesmrtelnost. A abych toho dosáhla, musela jsem najít to nejtemnější stvoření zla. Upíra.

Samozřejmě jsem si byla vědoma nebezpečí smrti, ale i na to jsem se připravila. Zajali jsme jednoho z mnoha upírů. Toho nejsilnějšího a nejmocnějšího. Všude kolem byli mí vojáci a hlídaly. Pokud by se pokusil mne zabít, zemře i on. "Víš co chci. Pak můžeš v klidu odejít. Neučiníš-li tak, zemřeš." řekla jsem. Samozřejmě že prvně kladl velmi silný odpor, ale přeci jenom vždy zvítězím já. Zavřeli jsme ho do cely. Bez možnosti se napít lidské krve a s mučením.Po pár dnech se rozhodl " Dobře, proměním tě." řekl zmučeně. Byl však prvně zván na večeři. Měli jsme nějaké ty oběti. Pak přišla na řadu má proměna. Přišel a zakousl se mi do hrdla. Cítila jsem, že část mojí krve pije a měl v úmyslu mne zabít, ale nakonec se rozmyslel a opravdu mne proměnil. Asi věděl co by se s ním pak stalo. Upadla jsem do bezvědomí.

Další den jsem se probudila u sebe v mé komnatě. Byla jsem chladnější, krásnější, rychlejší a žíznivější po krvi. Teď už jsem svou starou armádu nepotřebovala. Podmanila jsem si klany upírů a s jejich pomocí jsem zničila i svou starou armádu. Přetvořili jsme svět. Mnoho lidí umíralo a mnoho jich bylo chováno jen jako oběti. Někteří vyvolení se však přidali k nám. Trvalo to velice dlouho a pořád bylo dost práce. Ale svět mi už prakticky ležel u nohou.

Po dvou týdnech k nám do chrámu někdo přišel, nějak cizinec.S rudýma očima a tajemným pohledem. A já v tu chvíli věděla, že on nezemře...