Hon

Nevalainen drží meč v ruce, tíha oceli mu vždy dodá sebevědomí a pocit síly, také mu vykouzlí úsměv na tváři, tvrdý nehezký úsměv s půlkou vymlácených zubů. Stojí nahý v chatrči, neví koho je, ani proč tu je s ocelí v ruce, na druhé straně v temnotě cítí pohled rudých očí a slyší tiché vrčení. Rozpřáhl ruce a zakřičel na bytost ve stínech, ze tmy vyskočila chlupatá příšera s hlavou vlka a tmavě rudýma očima, stejně rudýma jako je krev pulzující v Novalainových žilách. Monstrum se proti němu rozeběhlo, Novalainnen se napřáhl a v momentě co do něj narazila, se probudil.
Celý udýchaný a zpocený otevřel oči a posadil se. Konečně si vzpomněl, že je ve stanu se svými druhy Jorgenem a Flor, oba dva ještě spí, zabalení ve svých kožešinách a z jejich úst se odpařuje voda do bílého obláčku. Jorgen je statný šlachovitý muž s oholeným obličejem a dlouhými, černými vlasy, sahajícími mu až po ramena, ve své vesnici je uznávaným lovcem magických bytostí, jeho největší úspěch byl, když před několika léty uvěznil horského trolla v soutěsce a ubil ho svými sekerami, trollova hlava ještě do dnes visí v hodovní síni. Flor, žena ležící vedle Jorgena je statná a přesto krásná, s velikými boky dělanými přesně pro rození dětí a širokými rameny, k držení a ohánění se vražednou ocelí. Flor má černé, vlnité vlasy, za které by ji Nevailnen nejraději držel při divokém šoustání v divočině. Z této představy mu ztvrdl úd, ale místo toho si raději oblékl svojí kroužkovou zbroj s válečnou suknicí z vařené kůže, zpevněnou ocelovými pláty, přes svoji zbroj si oblékl teplý, hnědý kabát, k pasu si připnul krátký meč, kovaný mistrem kovářem z jeho rodné vesnice. Jen co byl připravený, tak si stoupl nad Jorgena a kopl ho do boku, ten se okamžitě probudil, stáhl Nevalainena na zemi a ke krku mu přitiskl čepel své kostěné dýky.
"S timhle párátkem by jsi nezabil ani slepici."
"Slepice je mnohem tvrdší nepřítel než ty."
Tato hra probudila Flor, která se převalila na bok a okřikla je.
"Držte huby." Jorgen pustil Nevalainena, který se znovu vyškrábal na nohy.
"Měli by jsme vyrazit, za hodinu svítá a čeká nás ještě dlouhá cesta, než se dostaneme do Údolí kostí." Flor vstala a její spací kožešiny z ní spadly, stála tam před nimi úplně nahá s obnaženými prsy, Jorgen s Nevalainem na ní dokázali jen civět.
"Copak jste nikdy neviděli pořádný kozy?!" Chytla se za svoje prsa a zmáčkla je. "Pořádně se podívejte a sněte o nich!" Oba muži se jejímu počínání smáli, ale nic nezkusili, oba dva moc dobře ví, že Flor je vážená bojovnice a dokázala by si s nimi poradit mnohem lépe než kdejaký muž.
"Vstávej Jorgene. Nemůžeme se tady celý den válet." Řekl Nevalainen. Jorgen si na to jen odfrkl a začal se, stejně jako Flor, oblékat do své zbroje, která je stejná jako Nevalainenova a Florina.
Stan se všemi věcmi měli do půl hodiny složený a batohy na zádech, na teplé boty si připnuli takzvané medvědí tlapy, dřevěné věci postavené z několika klacků, díky kterým se nebortili hluboko do sněhu až po kolena a místo toho na něm v klidu mohli chodit, Nevalainen drží v ruce dva metry dlouhé kopí. Jorgen a jeho malá skupinka lovců jsou z národu, žijícího hluboko na severu, daleko od elfské říše a jiných potvor, ostatní rasy jim říkají barbaři, ale sami se zvou dětmi Železných hor. Železné hory, jsou zemí zaslíbenou pro jejich národ, jsou prošpikované různými tunely a hluboko pod nimi, žijí všemocní trpaslíci, národ upadající do zkázy, protože hluboko v zemi vykopali velké zlo, zlo tak mocné a početné, že ani se svojí technologií ho nemohli zastavit. Pche, kouzla.
Před několika dny, než vyrazili na hon, tak byl Nevalainen ve své rodné vesnici, v hodovní síni oslavovali dobrou úrodu a příchod zimy, pila se medovina, pivo a vína z dálného jihu, na stolech ležely nadívaní krocani, opečená prasata s jablky v ústech, ovoce z jihu a mamuti pečení na víně. Vůdce vesnice seděl na velkém, dřevěném křesle mezi svými bratry ve zbrani, prsaté ženy chodili kolem s tácy plnými jídla a chlastu, každý do sebe obrátil několik rohů plných piva a nikdo nezůstal střízlivý, uprostřed hostiny vešli do síně dva cizinci Jorgen a Flor, ti dva nepili a nebavili se, sedli si k nejvzdálenějšího stolu a za celý večer vypili jen jedno pivo. Nevalainen si do své chatky odvedl dvě dívky, černovlasou Geraldinu a rudovlasou, pihatou Jahůdku, zvláštní jméno na dítě Hor.
Druhý den ráno ho probudili ti dva cizinci, vešli mu do chatky a vzbudili ho, dívky které si večer přivedl už byly pryč a tak měl klid na to, aby si s cizinci mohl promluvit.
Nejdříve se mu představili a pak mu řekli proč tu jsou.
"Nevalaine, slyšeli jsme že jsi jeden z nejlepších válečníků v této vesnici a také jsme se doslechli o tom, jak jsi zabil kmen goblinů co se do této oblasti zatoulal." Začala Flora.
"Nebyl jsem sám, ostatní válečníci mi také pomáhali."
"Ale to vy jste je vedl a proto vás potřebujeme, byli jsme vybráni na hon a vy nás máte vést."
"Cože? Já? A na koho se pořádá ten hon?"
"Ano vy, jste ten nejvhodnější." Na to se Flora odmlčela a podívala se na Jorgena, věděli že teď je to trochu ošemetné.
"Jdeme zabít posledního Obra, ostatní magické bytosti jsou už mrtvé a on je poslední kdo zbývá."
Po této informaci se Nevalainenovi rozsvítily oči a okamžitě souhlasil se svojí účastní na honu. Podle toho co mu pověděli, tak jsou jediní kdo byl přiřazen k zabití toho obra, ale nevěří tomu.
Nevalainen, Jorgen a Flora jdou dlouhým, temným lesem, šlapou na hluboký sníh a stoupají vzhůru, když se dostali na konec lesa, tak uviděli údolí. Velké údolí s kulatým jezerem, které nikdy nezamrzne, ze kterého se kouří a na údolím se tvoří mrak, kolem jezera rostou vysoké stromy.
"Jak se tam dostaneme, dopředu jít nemůžeme, je tu prudký svah a zabili jsme se, jak to uděláme?" Zeptal se Nevalainen.
"Mohli by jsme to slanit, ve svém batohu mám provazy." Řekl Jorgen
"Kousek odsud je jeskyně, dost malá na to, aby skrz nemohl projít obr, ale dost velká, aby jím mohl projít člověk." Navrhla Flora.
"To beru."
"Já taky."
Jeskyně ležela kousek od místa, na které vyšli z lesa. Jeskyně byla opravdu dost veliká na to, aby se do ní vešel člověk, ale byla úzká a tak museli jít za sebou. Pořád stoupali dolů po starodávných schodech, hrubě tesaných do skály, před tím než vešli do jeskyně, tak si vytvořili provizorní pochodně, ale jeskyně byla vlhká a odevšad kapaly kapky vody, takže udržet pochodně hořící bylo dost obtížné. Konečně přestali stoupat a místo toho se začali prodírat různě pokroucenými tunely, až se dostali do velkého dómu, pod nimi byla zase propast, vedoucí do nicoty a přes tu propast vede jen jeden úzký most z jediného kusu skály, na kterém můžou vedle sebe stát maximálně dvě osoby, tak se zase zařadili za sebe a opatrně přešli most, pak se už konečně dostali k východu z jeskyně.
Konečně se dostali do údolí, všude kolem nich bylo živo, ptáci zpívali a koupali se v jezeru, bylo tam hezky.
"Krásné místo." Řekl Jorgen. V tom zaslechli nějaký divný zvuk.
"Pozor!" Zakřičel Nevalainen, strčil do Jorgena, Flor popadl za rameno a skočil s ní do sněhu. Na místo kde stáli, dopadl kámen veliký jako chatrč a skrz stromy se k nim prodíral obr, kterého přišli zabít. Obrův řev byl jako stovka hromů a duní přes celé údolí a zůstal jim v hlavě dokonce i několik okamžiků po tom co přestal křičet, ale jen co řev v jejich hlavách ustal, tak začal nanovo.
Obr měl na sobě málo oblečení, hlavně z kůže a nohy si obalil brněním z dřevěných prken, kolem krku měl náhrdelník z lebek různých zvířat. Jeho kůže je bledě modrá, oči má malé a žluté, má velký nos rozpláclý na obličeji a jeho čelo skoro zakrývá oči, má velkou pusu a silné čelisti, nemá žádné rty, vlasy má bílé a rostou až od vrchu hlavy, jeho obočí je husté a spojené do jednoho. V ruce drží kyj vyrobený z malého stromu spojeného s kamenem na vrchu kmenu, sám obr je velký jako dvě chatrče.
"Rychle, na nohy." Nevalainen se rozeběhl naproti obrovi s kopím v rukou, jeho srdce bije jak o závod a začíná se v něm hromadit adrenalin, před očima mu zrudlo a oči se zaměřily na jedinou věc, obra, ničeho jiného si nevšímá. Jorgen vytáhl své dvě válečné sekery, snažíce se oběhnout obra zprava, Flora si vzala do ruky malý lovecký luk a založila do něj první šíp, který hned vyslala k cíli.
Šíp se zapíchl obrovi do břicha, to ho zpomalilo, takže se Nevalainen nemusel bát, že by ho zašlapal. Nevalainen se přiblížil k obrovi s kopím namířeným vzhůru, obrův kyj opsal oblouk a kdyby se včas Nevalainen neskrčil, tak by ho jeho přátelé nesli domů v kýblech, v okamžiku kdy nad ním prosvištěl kyj, pocítil srdce v krku, stejně jako zbytky večeře. Bodl obra do prsou a ten tentokrát zařval bolestí, chytl kopí do své levé ruky, vytáhl ho ze sebe a zahodil, to Nevalainem zalomcovalo a tak zase skončil na zemi potřísněný obrovou krví, ucítil pach krve a ta mu dodala chuť k pokračování v boji, obr zvedl svůj kyj nad hlavu a když už chtěl Nevalainena rozdrtit, tak na jeho rameni přistál Jorgen, který díky velkému kamenu ležícímu hned vedle vyskočil na obra. Jednu ze svých seker zasekl obrovi do ramene, obr se zakymácel a chňapl po něm, už třetí šíp se do něj trefil a bolest s tím spojená se na jeho pohybech, útocích a zlosti začala projevovat, Jorgen se pokusil zaseknout druhou sekyru obrovi do krku, ale on s ním stačil hodit dřív, než se mu to mohlo povést, Jorgen dopadl kousek opodál, ale díky velkému množství sněhu se mu nic závažného nestalo.
Nevalainen tasil svůj krátký meč, s ocelí v ruce se mu udělalo lépe, na vteřinku se rozhlédl a všiml si, že začíná sněžit. Cesta zpátky bude obtížná, ale nejdřív musíme tohle přežít.
Rozeběhl se směrem k němu a když dopadal sedmý šíp, tak zabodl svůj meč do obrova lýtka, mezi prkna, ten se s dalším řevem skácel do sněhu, z obra crčí krev skoro odevšad, padl ale jen na kolena a málem Nevalainena rozdrtil, kdyby neuskočil a nevytáhl svůj meč, tak by byl někde mezi zemí a obrovým kolenem. Osmý Flořin šíp se zabodl do obrova levého oka, to ho donutilo upustit kyj.
Nevalainen zahlédl své kopí kousek od obra a vyměnil si místo s Jorgenem, který zaútočil na obrovu ruku. Popadl ho a přiblížil se k obrovi, který zrovna praštil Jorgena na což se Jorgen skácel do bezvědomí s krvavým obličejem a zlomeným nosem.
"Za kyklopovy syny!" Když se k obrovi dostal, tak mu zabodl kopí do krku, obr vytřeštil oči a podíval se Nevalainenovi, svému vrahovi, přímo do očí, jako kdyby se ho ptal "proč?"
Nevalainen vytáhl kopí a obr padl obličejem do sněhu, topící se ve vlastní krvi. Skončili akorát včas, Flor zbývaly už jenom tři šípy z původních dvaceti, dotáhla Jorgena k jezeru, omyla mu obličej a narovnala jeho nos, zrovna když to křuplo, tak se s řevem probudil a posadil se.
"To bolí." Postěžoval si Jorgen.
"Nebuď takový děcko." Umlčela ho Flor, mezi tím co Nevalainen vytáhl z Jorgenova batohu dřevorubeckou sekyru a snažil se oddělit obrovu hlavu od zbytku těla. Až na osmý úder se mu to povedlo a velká hlava se odkutálela metr od těla, dělající obrovskou krvavou cestu za sebou.
"Jinak jsi v pořádku?" Zeptala se Flor Jorgena.
"Jenom asi pár zlomenejch žeber, ale jinak v pořádku." Jorgen se postavil se zaťatými zuby a chytil si bok. "Budete se muset o tu hlavu postarat beze mě."
Nevalainen s Flor hodili kolem hlavy síť a k té přivázali pár provazů, aby jí mohli společně dotáhnout do města Valhal.
Posbírali všechny své věci, vytáhli ještě použitelné šípy z obrovy mrtvoly a když už se chtěli vrátit do jeskyně a odejít z tohoto místa, tak do údolí vešli, stejným vchodem jako oni, nějací cizinci.
Cizinců bylo pět, tři muži stejně oblečení jako oni, v kůži, kroužkové zbroji a silným kabátem, zbylí dva byli oblečení v róbách, v zemi Frena sice není moc kouzelníků, ale již od dětství jsou všechny děti Železných hor učeny o tom jak takový mág vypadá a jak jsou silní a tito dva muži jsou dozajista mágové.
"Tak tady jsou." Promluvil jeden z cizinců.
Jorgen se proti nim rozešel.
"Pane, proč jste tady? Proč jste nešel s námi?" Jeden z mužů tasil jeden a půl ruční meč, sekl jím po Jorgenovi, meči nic v proniknutí skrz kabát a kroužkovou zbroj nebránilo. Kroužková zbroj potřísněná čerstvou krví se rozpadla na dva velké kusy a spoustu malých kroužků, Jorgenovo břicho se otevřelo a vyplivlo jeho teplé vnitřnosti v proudu další krve.
"Spalte je, ale na tu hlavu dávejte pozor."
Oba mágové vytáhli ruce z objemných rukávů a začali zaříkávat. Teď už je nezastavíme, všichni tu zemřeme a nikdy nezískáme slávu a nikdy víc si už neužiju se ženou, všechno končí. Když ale mágové dořekli svoje zaklínadla, tak se nic nestalo a zdá se že je to dost překvapilo.
"Co se to děje, proč ještě nejsou mrtví?" Zeptal se ten samý muž, který jim před chvílí vyhrožoval.
"Já... Já nevím, už necítím magii, myslel jsem, že je to jen nějaký výpadek, ale naše zaklínadla nefungují." Začal se vymlouvat jeden z mágů, už chtěl začít i ten druhý, ale Flor je vyrušila, mezi tím co se spolu bavili, tak vytáhla svůj luk a poslala jeden z šípů přímo do hlavy jednomu z mágů, ten žuchnul do sněhu a ostatní to dost vyděsilo, jejich velitel zavelel na útok, ale bylo už moc pozdě.
Druhý šíp byl na cestě a další z mágů padl mrtvý k zemi, Nevalainen byl u kapitána se svým kopím, projel jím jako nůž máslem a jediné co jejich velitel stačil udělat, bylo že vyprskl chrchel krve a padl zkrvavený k zemi, stejně jako Jorgen. Nevalainen sebral ze země velitelův meč a svůj špinavý meč nechal zabodlý v nepříteli. Dalšího muže napadl okamžitě po zabití velitele, nyní jím cloumal vztek a absolutní zuřivost, což dodalo jeho úderům sílu, ale také nebyly tak přesné jak by chtěl. Muži se povedlo vykrýt jeho první úder, ocel zazvonila o ocel a síla rány tvrdě odrazila jeho meč, Nevalainen opakoval svůj úder okamžitě po prvním a když uviděl vystrašený obličej svého nepřítele, tak se rozesmál, šíleným hrdelním smíchem, to jeho protivníka vyděsilo ještě víc, následoval úder za úderem a pomalu začal pociťovat únavu, máchat jeden a půl ručním mečem je hold větší fuška než s krátkým jednoručním. Jeden z úderů sekl muže do prstů u ruky, pustil svůj meč, chytil se za zraněnou ruku, ale než se stačil rozkoukat, tak meč mířil k jeho hlavě a během jednoho úderu srdce, jeho čelist letěla vzduchem, kousky roztříštěných zubů se válely ve sněhu a tělo bez duše dopadlo se zavířením sněhu na zem. Mezi tím se poslední muž přiblížil k Flor, šíp který po něm vystřelila proletěl těsně kolem jeho hlavy, ale dřív než se k ní dostal, tak tasila svůj jednoruční meč a dřevěný štít pomalovaný modrými barvami jejího klanu. Její nepřítel přiběhl s bojovým křikem a kinetikou si dopomohl k silnější ráně, kterou sice Flor vykryla, ale byla tak silná, že jí donutila si kleknout. Muž udeřil znovu, to ale už byla Flor na nohou a jeho výpadu uhnula, štítem ho praštila do obličeje a zlomila mu nos, jeho hnusný xicht přikrášlila potůčkem krve a zaútočila po jeho hlavě seknutím seshora. Její úder vykryl a praštil jí pěstí do břicha, Flor klopýtla a když se muž pokoušel k dalšímu úderu, tak vyrazila dopředu svým štítem, jeho hranu mu zasekla do obličeje tak hluboko, až mu jí dalším zatáhnutím rozpůlila.
"Kdo to byl?" Zeptal se udýchaný Nevalainen.
"Dle toho co říkal, tak to byl náš bývalý zaměstnavatel, asi chtěl naší kořist a nechtěl se o ní s námi dělit." Odpověděla mu Flor.
"Tak to se jim vymstilo, měli poslat někoho míň schopného." Nevelainen si odplivl na jednu z mrtvol.
"Hlava je teď naše, sláva a peníze s ní spojené taktéž."
Magie sice zahynula, ale Virt má mnoho tajemství a příběhů k vyprávění. Jorgen, Nevalainen a Flor se stali známí po všech zemích a královstvích Virtu, někteří je obdivovali a někteří nenáviděli, ale všichni je nazývali stejně... Tři Vrahové magie.