Vítejte v nebi.

Osminova skupina dorazila do Ilharithské věže. Ohromná stavba se tyčila na východním konci ostrova nedaleko od moře. Skála se drala pár set metrů k obloze, kde na konci byla rozvětvena do tří kusů. Věž od prvního pohledu držela pohromadě jen magie, uprostřed se zužovala a pak zase roztahovala. Nahoru šplhala malá cesta kolem dokola celé věže, byl tu ještě podivuhodný vytahovací stroj, ale tím se svážely převážně jen zásoby. Na úpatí, které nemělo jasný začátek, protože splývalo s okolím stála zavřená brána do nitra věže, kterou očividně dlouho nikdo nepoužil.

Ubytovali se v hostinci, v první části. Druhá část sloužila trvalým obyvatelům věže a třetí část nebyla přístupná. Byla to jakási malá pevnůstka, kde v dávnověku sídlila Spravedlnost.

Osminus se právě vypíjel ze smutku, Down mluvil se Zilirií a vypadal podrážděně.
Ziliria byla čarodějka. Osminus jí chytl při pokusu zabít Liriu,když se pomylem připletl do bytvy o Horu. Obě odzbrojil a vzal je s sebou i přes Downovy protesty.
Čarodějka se posadila vedle Osmina a chytla mu ruku. "Jestli pro tebe mohu něco udělat..." řekla opatrně.
Osminus sklonil hlavu a stiskl ruku. "Potřebuji se akorát rozptýlit." řekl a podíval se na ní s vynuceným úsměvem.
"Chtěl by sis promluvit?"Zeptala se
Osminus se uchechtl."Nerad mluvím o špatných věcech." A upil.
"Nemusíme mluvit o včerejšku..," Ziliria mávla na hostinského, aby přinesl další dvě. ".. Alespoň se s tebou napiji."
"Jsi hodná, ale nijak mi to nepomůže."
"Potom zbývá už jenom sex" odpověděla mu.
Osminus se pousmál. "Jsi vtipná. Možná to nebude tak špatný nápad."
"Sex nebo mluvení?" Zeptala se.
"Začněme mluvením." řekl Osminus a kopl do sebe skleničku podivné tekutiny, kterou právě přinesl barman. Zilira se nenechala pobízet a vypila svojí sklenku také.

Mluvily.
Navzdory faktu, že Zilira byla jakýmsi vězněm Osmina, cítila se s ním spíše jak pod ochranou.
Nic po ní nechtěl obživu zařídil a nepřítele zabil. Nebylo moc na co si stěžovat.

Dostaly se až k tomu, kdy jeho první dívku upálila církev.
"Ou..."Pronesla čarodějka a nasála další skleníčku. "Jak si na tom ty s muži." Chtěl změnit téma.
"Víš...my máme takový problém s pánskou populací... Na jednoho Elfa připadá sedmnáct Elfek, takže se moc o partnerech mluvit nedá."
Zilira se tvářila trochu pohoršeně.
"Tak kolik partnerek teda?" řekl pobaveně Osminus, ale nečekal odpověď.
"Sedmnáct... a dva..."
"Páni.." řekl překvapeně, pak se usmál: "A jaký to je?" čarodějka se zamračila. "Na to asi nejsem dost opilá..."
"Libí se ti ženy?" vyzvídal.
Čarodějka si vyhýbavě prohlížela skleničku: "Nerada o tom mluvím..."
"Proč?" Nenechal se odradit.
"Je to trapné."
"Je to zajímavé."
"vede to ke špatným úsudkům."
Byla krásná. Černé vlasy spojené stříbrnou čelenkou jí sahali skoro k pasu. Fialové šaty zakrývaly velmi malou část čarodějčina těla a byly by víc než nevhodné pro lidi, ale Ziliria se nestyděl. Byla pravděpodobně zvyklá.
"Takhle se oblékáte obyčejně?"
"Tohle je jenom na práci s magii a nosí se to taky na obřady, částečně kvůli seznamování."
"jak vypadá obyčejné oblečení?"
"Je trochu méně výrazné, ale pořád se to nepřibližuje tomu jak se vaše ženy zahalují."
"Nejsem člověk." řekl Osminus pobouřeně.
"Promiň, myslela jsem... teda... vypadáš jako člověk..."
"Popravdě nevím co jsem, ale jako člověk se necítím. Možná jsem člověk jen si to nechci přiznat."
"Omlouvám se, ale proč jsi myslíš, že nejsi člověk... teda přišlo mi podivné, že jsi ty vojáky včera... zabil..."
"Jsem sedmdesát pět let starý. A mám takového zvláštního přítele."
"Downa?" Zeptala se zvědavě.
"Ne..." usmál se. "... Je to hlas v mé hlavě, jakoby jsme byli dva v jednom těle... Teda ne úplně v jednom těle..."
"Dvě duše v jednom těle? Někdo kdo ti umřel? Něco takového u nás léčí kněží."
"Není to úplně takhle, spíš jsou dvě duše s dvěma těly na jednom místě."
"Tomu moc nerozumím. vidím jenom tebe."
"Ukážu ti to." vstal a vyzval Ziliriu aby s ním šla nahoru do pokoje.

"Jsi větší než vypadáš pod tím tvým kabátem." řekla když stál polonahý před ní. Dívala se přímo do jeho bílých očí.
"Tohle jsem já a moje tělo. Můžu si půjčit jeho tělo, ale jeho vůle je v něm silnější a špatně se mu vzdoruje." Nadechl se zavřel oči a pomalu vydechl.
kůže začala tmavnout a v místnosti se zešeřilo. "Nepanikař a nekřič." Hlas měl chraplavý a hluboký. Celá kůže mu popraskala. místo vlasů měl stín a za postavou se švihal malý ocas.
Ziliria stála strnulá. Fascinovaná a bázlivá zároveň. " Můžu?" zeptala se a natáhla k němu ruku.
Osminus otevřel oči. Pořád byli bílé. na jeho pravém prsteníčku zlatě světélkoval nehet.
"Co je to?... Jsi hrubý, jak spálený bolí to?"
Nic neříkal. Jen se soustředil, poté zavřel oči a proměnil se zpět.
"Tohle..." ukázal jí prsteníček, na kterém byla prostrední část nehtu černá. "..je jakési propojení. čím více se zvětšuje tím více má vůle druhého vliv na mě. a ne nebolí to.
"Teď jsi zase jemný jak novorozeně. U pasu meč ale jizva žádná. Kdo jsi?"
"To ani sám nevím."
"Jak poznám toho druhého?"
"Pravděpodobně by tě znásilnil a mučil a možná i zabil jen pro svojí zábavu." řekl vážně.
Ziliria mlčela. "A má zlaté oči." Dodal.
"Měla bych utéct?... kdyby se to stalo?"¨
"Včera utíkaly...Ne. Nejde mu utéct. Down ho umí zastavit...Dokud mě někdo nezraní, tak se to ale nestane."
" A mohu se nějak vykoupit?"
"Rád by s tebou mluvil. líbíš se mu..."
"Ale..."
"Teď ti nic neudělá... Pokud nemá svoje tělo můžu ho vyhnat. Jen to neprovokuj. Dobře?"
Elfka kývla.
Osminovi narostl úsměv na tváři a bílé zornice zezlátly.
"Ahoj," řekla opatrně Ziliria.
"Pojď sem." řekl a natáhl ruku. Pomalu jí přijala a přistoupila k němu.
Domin se nad ní naklonil a nadechl se jejich vlasů. Odstrčil ji a znovu si ji prohlédl.
"Uklidni se nic ti neuděláme. Udělaly bychom to jen kdybychom jsme byly naštvaní. Osminus přehání."
"My?" Otázala se Ziliria.
"Neptej se nás, nemáme ti ubližovat..." Otočil jí zády k sobě a postavil se těsně za ní.
"Proč jsi nechala černé magie?"
"O čem to mluvíš?" zeptala se zmateně.
"Nelži mi špinavče, cítím skrz tebe."řekl klidně
"špinavče?"
"Odpověz." Domin zvážněl.
"Bylo mi ublíženo." řekla jednoduše.
"Pokračuj..." zašeptal a zkoumal její tělo svými prsty.
"Zemřela mi sestra kvůli mé chybě.
"Milovala jsi ji?"
"Ano."
"A ona tebe?"
"Jak to myslíš."
"Odpověz."
Ziliria byla napjatá. Dotyky domina byly příjemné, ale jeho zvídavost se jí nelíbila.
"Ano." odpověděla rozpačitě.
"Byla tvoje první, že je to tak."
Zilirii se objevila slza na tváři.
"Odpověz."
Ziliria kývla.
Domin zajel pravou rukou do jejího rozkroku, ale elfka se ani nepohnula.
"Neodmítla bys ani nás?"
Mlčela.
Rozepnul spony a šaty spadly na zem.
"Jste podivné stvoření."
Otočila se pohleděla mu do očí a políbila ho.
Domin ji chytl ruce a zvedl nad její hlavu, kde je spojil.
"Nedotknu se tě jestli nebudeš chtít." řekla.
překvapením natočil hlavu a pustil jí. " Tohle bude zábava." usmál se a strčil Ziliriu na postel.

Osminus se probudil ještě v noci. Měl žízeň a protože neměl nahoře vodu sešel se polonahý podívat dolu jestli něco nenajde. Našel jen Downa sedícího při svíčce u knihy.
"Je tu něco k pití?" Zeptal se Osminus
"Alkohol se už nenalévá." Odpověděl chladně Down.
"Myslel jsem vodu." Řekl a posadil se naproti Downa. Ten mu přistrčil korbel s vodou. Osminus neváhal a napil se.
"Zítra v poledne je výměna stráží. Půjdeme se tam podívat."
"Těch němých přízraků?"
"Někdo jim pravděpodobně slíbil pokoj. Rád bych viděl kdo to je."
"Byl jsi v knihovně?" ptal se překvapeně Osminus.
"V hospodě ti knihy nedají." odpověděl chladně.
Downova ruka se náhle zastavila na Osminově prstu.
"Zabil jsi někoho?!" rozčílil se.
"Proč bych někoho zabíjel? Nic se nestalo."¨
Down zavřel knihu a pohlédl Osminovi přímo do očí.
"Tohle není jako u nás. Jedna hloupost nás může stát hodně. Nepodělej to...Proč se zvětšila ta jizva?"
"Nevím." Řekl nabral si další vodu ze džberu vedle stolu a do dna jí vypil a odešel si lehnout.

Jednotlivé části věže mezi sebou mělo sedmi metrový rozdíl. Tam, kde podstavec pro druhé patro míjel zem spodního patra byly zazděné dveře, na kterých bylo ve všech jazycích napsáno. "Nerušte zatracené duše."
Před dveřmi stály stráže z hlídky. Na tělo jim nebylo vidět byli zahaleny do černé blišťivé látky kterou Down nazýval "šat noci" látka která, rozezná duši a nepotřebuje maso aby se uchytila, jejich zbroj byla čisté stříbro Down řekl, že musí být nějak očarovaná, protože by jí jinak stín neunesl.
Dvanáct stráží stálo srovnaných před hrobkou. čekali na vystřídání. Na celém náměstíčku bylo kolem stovky přihlížejících. Hostinský stál u čtveřice a popisoval co se děje.
"Za chvíli přijde z horní části naše paní..." řekl nadšeně."...vysvleče stráže a požehná jim a pozve další tucet na jejich hlídku. Potom promluví k nám a informuje nás co se na ostrově děje."
"Kolik je v té hrobce mrtvých?" Zeptal se Osminus
"Několik tisíc." odpověděl mu Down
"Jak to víte?" zeptala se Líria, ale Down neodpověděl.
"Ví víc než by měl." řekl pobaveně Osminus. "Kdo je ta vaše paní?"
"Je to náš správce, stará se o město a udržuje tu klidné vztahy s ostrovem. Žije tu od nepaměti, ale za tu dobu co jí znám nezestárla ani o jediný den."
"Jak dlouho ji znáš?" Ptal se dál Osminus.
"Od narození, Pane."
Někde nahoře zazvonil zvon a železná brána nad schody do druhé části se otevřela.
Náměstí ztichlo a na schodišti se objevil obrys ženy. Jak sestupovala dolů bylo vidět, že je celá v bílém šatu dozdobena modrými a stříbrnými doplňky. Na tváři měla široký úsměv, Oči modro stříbrné až zářivé. Ruce držela spojené v rukávu u pasu a pomalu se přesouvala k nastoupeným srtážníkům.
Osminus zvážněl. "Tohle není dobré." zašeptal
"Psst!" zasyčel naštvaně hostinský.
Paní se ohlédla a Osminus se rychle sklonil a začal ustupovat.
"Cizinče." řekla vážně.
Dav se rozestoupil a vytvořil uličku mezi ním a Správcovou. Osminus měl viditelně problém s Dominem.
"Pojď sem." vyzvala ho. Down viděl jak Osminus bojuje shrbený, ale nic nedělal.
"Jdi Slyšíš?" zašeptal hostinský s obavami.
"Proč na mne nevzhlédneš." řekla a pomalu se ubírala k Osminovi.
"Kdopak jsi mládenče." zeptala se zvědavě.
"Nevypadáš dobře, podívej se na mne." Byla už jen pár kroků od Osmina. Ten se pod nátlakem Domina zhroutil na kolena.
"Kdo jsi?" zeptala se znovu a sklonila se k němu. Osminus zrychleně dýchal. Ziliria strčila do Downa, aby něco udělal.
Vstáhla na něj ruku. "Madam." Ozval se Down
"Představuji vám strážce Izrauva syna. Nejsem si jistý jestli je moudré se ho dotýkat. Není zrovna v dobré kondici." Zabručel stárý hlas ze schodů.
"Postav se alespoň." Vyzvala ho paní.
"Aio..." pokračoval stařík na schodech, vedle kterého stály další dva.
"Kde se tam vzal." zabručel potichu Down. Brána již byla zavřená. Stařík byl oděn v tmavě zelené kápi a plášti až na zem a to bylo vše co šlo vidět. dívky co ho doprovázeli na tom byli podobně akorát jejich kápě byli světlejší.
Žena odstoupila, ale nespouštěla Osmina z očí. Osminus pomalu vstal a pomalu vzhlédl k Paní opodál. Ta se na něj dívala se zvědavostí. Osminovi na okraji oka začala nabíhat zlatá jiskra.
Down vstoupil mezi dvojici a uklonil se. "Má paní..."
"Aio! Neprovokuj ho." volal stařík ze schodů.
"Čím mohu sloužit druide." odpověděla Aia starci.
"Obávám se, že ničím. přicházím za dědicem."
"Má dědic jméno?"
"Tvůj slib." přerušil je šeptavý pronikavý hlas od stínů.
Aia se obrátila a začala odzbrojovat přízraky.
Osminus chtěl odejít zpět do hostince, cestu mu však blokoval druidův poskok v kápi.
Správcová odstrojila duchy a složila jejich zbroj na jejich levý bok.
Viditelně jim vadilo světlo, trpělivě však vyčkávali na své osvobození.
Aia předstoupila před tucet, zvedla ruce a pronesla verš v neznámém jazyce. Přízraky se mlhavě rozpustily a Osminus se svalil v křeči na zem chytajíc si uši. Potichu úpěl.
Down se ho pokusil postavit zpět na nohy, to už u nich stál nohsled a zašeptal.
"Pojďte." žena je odvedla do vedlejší uličky.
"Můžeš chodit?" zeptala se Osmina, když Down posadil na zem.
Osminus neodpověděl. Seděl a silou vůle držel Domina po kůží.
"Měli byste opustit věž."
"Elfové nenosí zelenou od pádu druhé říše." ignoroval jí Down.
"Až obřad skončí bude vás hledat a nevím co s ním udělá. Poslouchej."
"Musím vědět, kdo to je." ozval se zespoda Osminus
"Není to bezpečné a my tě potřebujeme."
"Bezpečí mě netrápí. Chci vědět proč jí chce Domin tak moc vyrvat srdce z hrudi."
"U svatého sémě! Ona je anděl! Pojďte není čas."
"To máš pravdu, už je tady."
"Pojď se mnou cizinče..." ozvala se z kraje uličky."... nohsledy můžeš vzít sebou."
Aia stála po obou bocích měla stráže a čekala než se Osminus postaví na nohy.
"Nechoď tam!" varovala ho žena v kápi.
Osminus jí neposlouchal. Chtěl Anděla poznat. Doufal, že by mu poradil co má se svým nákladem dělat.
Potichu prošli kolem obřadu, kde dalších deset stínů ozbrojovalo pár můžu. Přešli na druhé patro, kde minuly drujda, který se přidal na konec průvodu.
Druhá plošina byla honosnější a bohatší než spodní. Byla zde knihovna s pozorovatelnou oblohy a škola. Zastavili se u menšího paláce, který sídlil u vstupu do třetího stupně věže.

"Neřekl jsi mi tvé jméno." řekla když seděli v salónku v prvním patře v kožených, honosných křeslech pár metrů od sebe. Byli sami, ale Domin byl překvapivě klidný.
"Osminus..."Odpověděl a zadíval se do ohně.
"Jak jsi starý?"
"To nevím paní..."
"Opravdu?" Podivila se.
"Ocenil bych o tom nemluvit madam."
Žena kývla. "Kdo jsou tví přátelé?"
"Down novic býval ve službách inkvizitora, který se o mě staral. Slepý na jedno oko..."
"Liria a Ziliria... zajal jsem je v Hoře nemohl jsem je nechat se zabít."
"A ten poslední?"
"Myslel jsem, že je od toho drujda." podivil se Osminus
"Ne ona..." vstala a udělala krok. Osminovi zajiskřili oči zlatavou barvou a viděl jak to samé se stalo ženě se stříbrnou.
"Madam prosím." Osminovi se zabořili prsty do opěrky. "Kdo jsi cizinče! neschovávej se!"
Domin vystartoval po ženě, mohutným skokem se žena mrštně uhnula a Domin přistál na zdobené dobové skřínce."Neprovokuj nás ženo!" zachraptěl z koutu.
"Izraův dědic osobně v mém malém přístřešku. To je velmi zajímavé."
Dveře se rozrazili a Domin neváhal a vrhl se do nich.
"Nikam stvůro!" rozkřikla se Aia a paprsek světla praštil Domina o vedlejší stěnu.
"Dost!" řekl pevně starý druid. "Ještě vy dva začínejte! Nestačí, že se nám chtějí silové zabít navzájem."
"A ty jsi kdo?" štěkl Domin
"Já jsem ten, kdo tě propustil z klece."