Královna Nemrtvých

Uprostřed temného Všehovesmíru, tam, kde se kříží dvě přímice roztínající Vesmír na Čtyři Galaxní Systémy, se již od pradávna vznáší v temném prostoru palác. Je postaven z černého mramoru, krystalu a různých vesmírných substancí. Palác se jmenuje Moria a prostor kolem něho nazýván je Necrania.
Tento palác není dílem ruky lidské, ani boží, nevytvořila jej žádná vesmírná civilizace. Stvořil se sám, brzy poté, co byl dotvořen poslední vesmírný útvar a vše začalo žít.
Vesmír sám si odjakživa uvědomoval ve své nekonečné moudrosti, že co žije, musí jednou zemřít a také věděl, že ti, co mají zemřít, nejsou vždy smířeni se svým odchodem. Proto dal vzniknout prostoru, jež se nejlépe podobá Černé Díře a Morii.
Zde se shromažďují duše, které se vrací, duše, které právě opustily svoje fyzično a duše, jež nemohou ani nahoru, ani zpátky. Jsou to bytosti, jež se na Zemi zjevují jako přízraky a odrazy živých, kterými kdysi bývaly. My je nazýváme duchy, ale věřte, že tento název je chybný.

Dlouhý čas, dny, roky, staletí a věky, byly duše v Morii bez jakéhokoliv řádu, bez jakékoliv hierarchie. Také to v paláci podle toho vypadalo. Popravdě, nikdo by tam dobrovolně nechtěl přespat, působilo to v něm, jako v zanedbaném a zchátralém strašidelném hradě.
Proto Vesmír a jeho Moudré Duše rozhodly, že v Morii ustanoví Vládce.
V prvních dnech vážně uvažovali o Smrti, tajemné bytosti z Vesmíru, jež měla na starost Čas a Život. Ale potom jim došlo, že Smrt nezvládne více úkolů, než ty, jež jí přirozeně byly přiděleny již na počátku jejího vzniku.
Chtělo to bytost, která je stvořením Vesmíru a přesto není. Chtělo to bytost, jež přesahuje Smrt, ale nepřesahuje samotný Vesmír. A proto dali Moudří Vesmíru vzniknout Necromortis.

Za pomocí složitých a velmi mocných zaříkávadel a sil stvořili Moudří bytost ženského pohlaví. Temná noc dala jí barvu do vlasů a hvězdy propůjčily svou bledost. Zemský měsíc rozzářil svým světlem její oči, jež dostaly barvu šedého kamene či kovu. Její hlas pak zněl jako zvuk pohřebních píšťal, když zpívala a jako zvuk temné řeky Styx, když mluvila. Její krok byl pak lehký jako posmrtný vánek a její půvab připomínal krásu zapomenutých viktoriánských hřbitovů.
Do mysli uložii jí Moudří všechno vědění o duších a o mrtvých, o Životě i o Čase, ba dokonce i o Vesmíru samotném.
Oděli ji do černých šatů z lesklého hedvábí a pláště z vyšívaného brokátu a na hlavu dali jí korunu z černého kovu a kamenů. Jejím znakem bylo latinské písmeno N přeseknuté kosou. Znamení, že je Necromortis, znamení, že je více, než Smrt. Smrt Smrti.

Tři tisíce let vládla Necromortis duším v Morii. Tři tisíce let vykonávala automaticky a bez otázek svou práci.
Tři tisíce let byla hrozbou pro Smrt, neboť Necromortis byla jediná bytost, kromě Vesmíru, která mohla Smrt bezvýhradně zničit. Ne, že by na něco takového vůbec kdy pomyslela.
Smrt však byla i přirozeně paranoidní a proto se rozhodla k činu, který nespadal do jejích kompetencí.
Dala život.