Neznámá planeta Z IV. Lenka Kozderková

Nakupování, činnost, při které v tzv. obchodě získávají, co
potřebují
„Berete karty?“ zeptal se velký On, co stál ve frontě na placení přede
mnou. Velká Ona na to, že ano. Jejich další počínání nesleduji, mám
u sebe několik karet, ale kde, kde, kam jsem je jen dal? Jo, tady je
jedna z nich.
„Platím kartou,“ hlásím dopředu. Byla mi přistrčena taková
divná věc, přes kterou se, jak jsem viděl, s kartou přejede. Zkusil
jsem to několikrát. Nic se neudálo.
„Máte kontaktní, nebo bezkontaktní?“ na to velká Ona.
„Kontaktní,“ jak se může tak hloupě ptát, vidí přece, že jsem se
svou kartou v kontaktu.
„Tak ji zastrčte sem a zadejte PIN.“
Přikryl jsem tu divnou věc a dělal, jako že něco dělám. Zas nic.
„PIN dal?“ ozval se za mnou přeskakujícím hlasem vyčouhlý
skorodospělý On. Dotaz byl adresován velké Jí, ale reagovat jsem
musel já.
„Pindáte Vy!“ ohradil jsem se.
„PIN dám, až přijdu na řadu,“ na to fistulí netrpělivec.
A vtom mi to seplo. Prohlédl jsem Jejich karetní hru.
Velká Ona s pomocí přidrzlého vyčouhlíka chtěla vyvolat kon-
flikt. Za to se u Nich totiž dostává takzvaná Červená karta – rovná
se být vyloučen. Jó, to by se Jí hodilo, šla by si po svých a ostatní by
do konce směny pracovali v oslabení.
To Jí překazím.
Tiše schovávám svého Žolíka a odcházím. Pravda, bez nákupu,
a co víc, dostal jsem hlad.

pokračování příště