Panství - 1. díl

Cesta se pod kopyty zděšených koní ztrácela v oblacích prachu. Nikdo nemohl s jistotou říci, jestli je už setřásli. Jejich hlavy zdobily krvavé oči a impozantně dlouhé tesáky, které dychtily po krvi. Fox cítil ten zápach z úst, když se jedna z těch ohavností sápala po jeho hrdle.

Nikdy v životě se ještě tak nebál. Nebýt připravenosti a odhodlání kočího Jaguze, tak by už nedýchal. Pokud vám jde o život, ihned si uvědomíte jeho pomíjivost a o to více si ho vážíte. Objevili se v průsmyku a sledovali jejich kočár až k lesům, kde se je podařilo odehnat. Zaútočili na povoz a za každou cenu se snažili dostat dovnitř, kde seděl Fox s Laurou. Snad bude v pořádku.

Od chvíle, co se jim do vozu snažil dostat jeden z těch upírů agresorů, tak upadla do mdlob. Fox vyhlížel z okýnka a pozoroval okolí. Bušilo mu srdce. Dveře byly poničené a hlásili se o opravu. Pro jistotu se držel kliky a pevně ji tiskl k sobě. Jaguza pobízel koně mocnými výprasky.

Kodrcavá jízda po místní cestě byla nebezpečná. Každou chvílí mohli ztratit jedno z kol, ale teď je prvořadé, se dostat co nejdále. „Jaguzo, myslím, že můžeme zvolnit. Jak si přejete, pane,“ prohlásil a přitáhl k sobě opratě. Koně zvolnili a tu a tam zařehtali vysílením. „Musíme si někde odpočinout Jaguzo, koně jsou vyčerpaní. Takhle nám někde zdechnou. Ale pane, co když nás ještě sledují? Myslím, že už za námi nejsou, to bychom o nich věděli.

Víš o nějakém místě, kde se dá na chvíli orazit? Nevím, pane, ale budu ostražitě vyhlížet první vhodné místo. Tak dobrá,“ souhlasil Fox a mírným plácáním se snažil přimět Lauru k opětovnému životu. Párkrát zasténala a otevřela oči.

Zmatenost z ní přímo vyzařovala. Byla dezorientovaná a ihned po procitnutí hlasitě zakřičela. „Uklidni se miláčku, vše je v pořádku, Jaguza nás veze do bezpečí.“