Sen-první část

Sahan seděl ve velkém sále v teplém křesle a studoval jeden z mnoha dokumentů Kenerické knihovny. Byla studená zimní noc a v krbu plápolal malí osamocený plamínek, nakonec i ten vyhasl a místnost ozařovala jen slabá záře žhavých uhlíku. Sahan už na svůj svitek neviděl vůbec a tak ho lehce hodil na stůl a upil doušek ze svého zvětralého piva. Vstal z křesla a došel až ke dveřím, které vedly na noční ulici. Popadl svůj plášť, zahalil se do něj a za klapnutím dveří zmizel ve tmě ulice. Vítr byl protivný a šlehal Sahanovi sníh do tváří, konečně došel Sahan ke známému domku, u kterého vzal za kliku a vešel dovnitř. Jen co si sundal svůj teplý plášť tak zalehnul a pokoušel se usnout. Té noci nemohl zamhouřit oči vítr lomcoval dveřmi a do místnosti šly skrz škvíry chladný vzduch. Sahan tedy vstal a zapálil oheň v ohništi. Místnost zalilo příjemné teplo a světlo. Sahan se již nechtěl ničím rozptylovat a konečně se trochu prospat. Takže hned potom co se oheň rozhořel zalez pod deku a za tichého praskání dřeva v ohni usnul.
„Vstávej Sahane, no tak probuď se. Sahan otevřel oči, nikde nikdo jen holá pláň a pustina.
Sahan nevěděl co dělat a kam se vydat. Najednou se před ním vynořila postava, měla černý hábit a zahalený obličej kápí. No tak pojď sem, neboj se pokynula mu postava a z rukávu vylezla kostnatá ruka z hubenými a bledými prsty. Ty jsi můj pán lorde Damidale, řekl Sahan.
Damidan tasil temnou čepel, nejsem s tebou spokojený. Pravil a namířil ji k Sahanovi. Poté z čepele vyšlehla jiskra a Sahanovi oči byly spáleni na popel, poté Damidal popadl kvílícího Sahana a probodl mu hrdlo“
Sahan se rychle posadil a z čela mu tekl pot. Setřel si ho a napil se vody. Nechtělo se mu znovu ulehnout a zavřít oči ze strachu že se noční můra vrátí. Začal chodit po místnosti a snažil se myslet na něco jiného. Najednou někdo zaťukal na okno. Sahan rychle došel k okénku a podíval se do mlhy. V té se mihla černá silueta. Sahan si protřel oči a znovu se zakoukal do dálky nic neviděl a myslel si že se mu to jen zdálo. Sahan ustoupil od okna oblékl si svůj plášť, aby nechodil holý a zapálil svíci. Posadil se do křesla a stále pozoroval místnost. Vítr utichl a světýlko svíce se přestalo mihotat. Sahan už klimbal, měl víčka už skoro spadená, ale vtom znovu někdo zabušil tentokrát na dveře. Sahan si nebyl jist jestli je to jen jeho fantazie, nebo zda je to nějaký spratek co se ho snaží podráždit. Sahan se ze svého křesla nezvedl jen zabručel a ponořil se hlouběji do vycpávky. A znovu ten zvuk. Sahan popadl svoji sukovici a šel ke dveřím, už, už sahal na kliku, když v tom se dveře s třesknutím bílého blesku v nedaleké bouři rozlétli a v nich stála černá silueta. Sahan odskočil do světnice a upadl. Černá kápě a plášť, v ruce svírá knihu a blíží se k Sahanovi. Sahan se začal odstrkovat do zadu, ale ta postava šla stále blíže. Sahan se doplazil až na konec místnosti a narazil zády do zdi. Postava natáhla ruku a dveře se zavřeli, poté mávla dlaní směrem na horu a Sahan se začal zvedat. Bylo to jako ve zlém snu, Sahan zvedl sukovici a máchnul jí před postavou.
Ta pouze udělala krok zpět a znovu natáhla rukáv k Sahanovi. Sukovice kterou držel v ruce mu najednou připadala že je stále teplejší a poté se o ni spálil, upustil ji a ona na zemi shořela.
Z černého rukávu se vynořila bledá ruka prsty dlouhé a zjizvené natahovala se k Sahanovi.

Ten si vzpomněl na svůj sen a v čích se mu objevila hrůza, poté si však vzpomněl že on není učedníkem nikoho takového. Ruka mu sáhla po hlavě a vzápětí přitiskla postava k jeho čelu dlaň. Sahan ucítil palčivou bolest a začaly se mu dělat mrákoty. Postava se začala chechtat a poté zasadila Sahanovi ničivý úder do hlavy. Sahan padl na podlahu a z čela mu kapala krev.
Ta postava nadzvedla sviji kápi a přiklonila se k Sahanově čelu. Máčela si své prsty v jeho krvi a malovala si na tvář. Poté vyňal dýku ze své pochvy a přiložil ji k jeho obočí.

----------------------------------------------------

Ranak seděl v hodovní síni a s ostatními přáteli a šlechtici popíjel víno a pochutnával si na pečeném seleti. Když na hodinách uhodila půlnoční hodina tak se pokojně rozloučil s princem, synem krále Ulricha a vládcem města Etnisoa a potácel se ze svým přítelem zasněženou uličkou. Přítel Roland odbočil k vratům svého statku a Ranak šel ulicí dál sám.
Nesl si sebou také svou třiceticentimetrovou dýku. Když procházel kolem knihovny uviděl muže v kápi kterého neznal a který se choval velice podezřele. Usmyslel si tedy že půjde za ním a že zjistí co tu ten muž dělá. Náhle Ranak klopýtnul o kýbl co ležel u prahu a ten se z řinčením skutálel z ulice. Ranak rychle skočil do uličky a ukryl se za hromadou dřeva.
Muž kterého sledoval se otočil a pomalu kráčel k uličce ve které se Ranak ukrýval.
Natáhl svoji paži a vystrčil z plandavého rukávu dlaň kterou roztáhl a začal se soustředit.
Náhle šeptl „Někdo tam je, vím že je tam ukrytý“. Ranak se ještě více přikrčil a připravil si svoji ruku na dýku. Náhle Ranak ucítil dotyk na jeho noze. Vylekal se tak že mu málem vyskočilo srdce a kdyby se nedržel určitě by vyjekl. Byla to jen kočka která nenašla přístřeší a lísala se k Ranakovým nohou. Náhle mu to vnuklo nápad. Popadl kočku a postrčil ji ven z uličky. Kočka se nenechala vystrnadit ze závětří, ovšem štěstí nahrálo Ranakovi
když kolem proběhla myš tak se kočka za ní vrhla a utíkala pryč z uličky kolem postavy v kápy na horu po ulici. Postava trochu potupně stáhla ruku a pokračovala v cestě.
Ranak se ovšem nepoučil a sledoval ho dál. Po několika málo minutách došli k malé boudě.
Ta postava zaťukala na okno toho domu a poté odběhla o něco dál. Náhle se v místnosti za oknem objevilo malé světýlko a vítr který kvílil celo dobu utichl. Ta postava odešla za dům a obešla ho, poté zabušila na dveře a potom znova. Po pár sekundách čekáni položila ruku na dřevo dveří a ty se rozletěli za zvuku třesknutí hromu. Postava vešla do místnosti a šla k nějakému vystrašenému muži. Položila mu ruku na čelo a on padl na zem. Poté se ta postava naklonila nad jeho hlavu. Ranak na nic nečekal, popadl dýku, rozeběhl se na něj. Vzal ho za krk loktem ho sevřel do kravaty a dýku mu vrazil nad hrudní koš že mu vyšla ven zády a prorazila plíce i srdce. Ranak odkryl mrtvému kápi a uviděl jeho odpornou tvář. Zjizvený obličej, vypálené oči a značka na čele tak tenhle zjev vypadal. Ranak odstrčil mrtvé tělo a poplácal muži na podlaze tváře. Neprobíral se, Ranak tiše zaklel a položil muže na postel, zabalil ho do přikrývky a po uzamčení dveří se rozeběhl k alchymistovi. Ten jako každý normální člověk už v tuhle noční hodinu ležel v teple své postele. Ranak tedy bušil na dveře co mu síly stačili. Konečně uviděl v okénku záři a stoupnul si kousek od dveří. Dveře se pomalu se skřípáním otevřely a mezi mezerou se objevila alchymistova hlava v noční čepici.
„C-co, co tu pohledáváš Ranaku osopil se na něj alchymista. Ranak mu ovšem neodpověděl a vrhnul se k němu do předsíně. „Prosím vás Konráde, musíte mi pomoct, právě jsem vyděl něco moc divného. Konrád začal brumlat pod svůj šedí plnovous, oblékl si kožich a obul své vysoké boty. Ranak ho popadl za límec a vytáhl ho ze dveří. Konrád tak, tak stihl zamknout. Ranak div neběžel po ulici a Konrád měl co dělat, aby s ním udržel krok.
Když došli k té chalupě, tak Ranak odemkl a vběhl do místnosti. Byl dosti překvapen že vše zůstalo tak jak bylo, poněvadž v povídkách slýchával že tyto nestvůry vždy zmizí jako temná síla. Když Konrád přistoupil k muži v kápi který ležel opřený o židli pravil „Hoď ho na stůl a zapal svíce, chci tu mít co nejvíce světla“! Ranak vše udělal a poté se šel postarat o zraněného. Ten konečně procitnul a jen spal. Konrád se naklonil nad odporný obličej a začal zkoumat znak na čele. Znak vypadal jako velké “V“ a “S“ zaklesnuté do sebe.
Konrád si k sobě přivolal Ranaka kterému položil otázku ve které se ho ptal co to znamená V a S, a poté si odpověděl sám „To znamená Vorte Seuses, to znamená Bohové a Smrt.
Konrád pokračoval ve výkladu. Řekl že tohle je nejspíš nějaký jejich učeň a vyslanec.
Sahan se probral a sedl si na postel. „Proč mě chtěl zabít?“ zeptal se Sahan. Konrád i Ranak se představili a poté Konrád řekl že neví, ale že v něm nejspíš oni viděli hrozbu. „Ve mně“? vyhrkl překvapeně Sahan, já přece neumím ani žádné destruktivní kouzlo, ani nemám meč.
Konrádovi to docvaklo „Ty se učíš u mágů a kněží, že“ a Sahan jen kývnul.
„Proto ho chtěli zabýt“ řekl Ranak a poté ještě přidal že po učních mágů tyto potvory často jdou. Sahan se zeptal zda se to dá nějak zatavit. Konrád odpověděl že ano, ale musel by podstoupit cestu do vesnice Šarak kde žijí tyto bytosti. „No dobře“ řekl Sahan a Ranak se hned hlásil k němu, Konrád tedy dlouho nečekal a řekl jim že nejspíš budou potřebovat průvodce a tak že se k nim přidá. „No dobře, Sahan půjde bydlet ke mně, tenhle dům spálíme aby tu nikdo nemohl čmuchat. Sahan si sbalil věci, oblékl se do dlouhého koženého hnědého hábitu a s několika kusy oblečení, památní dýkou a medailonem čarodějů odešel za Konrádem.

Další den šel Sahan ze svého nového bydliště znovu studovat do knihovny ke svému učiteli.
Sahanův učitel byl jeden z Priestů kteří ovládali destruktivní magii a byl to elf na vysoké úrovni, jeho jméno znělo Konland. Napřímením ruky poslal Sahana ke kulatému stolu na kterém hořela svíce a leželi knihy plné zaklínadel, receptů na přípravu lektvarů a postupů při vyvolávání. „Dnes si zopakujeme jak vytvořit z pouhého soustředění a tvých vědomostí obranou clonu“, řekl Konland a otevřel knihu někde uprostřed, poté pokynul Sahanovi ať začne s tvorbou tohoto obraného kouzla a on že mu bude jen napovídat. Sahan se zatvrzele zadíval před sebe a zaťal pěsti poté zkřížil ruce a díval se přesně tam kde chtěl štít mít.
Před ním se v okamžiku vytvořila stěna připomínající vodní hladinu. Konland zamával prstem a na Sahana už letělo kouzlo „Zlom“ které zapříčinilo přelomení kosti. Kouzlo se rozplynulo a rozložilo se na celí štít. Konland kývl hlavou a Sahan svůj výtvor zrušil. „Výborně si to provedl Sahane“ chválil ho Konland a přitom tleskal, vtom ale dodal, „Tohle ti zdaleka život nezachrání, ale i přesto dostáváš výbornou“. Konland se uvelebil v houpacím křesle a poté hodil na stůl další knihu kterou si měl Sahan prostudovat. „A uč se pilně, za tři dny máš hlavní zkoušku“ upozornil Sahana jeho učitel. Sahan tedy otevřel knihu na první straně a začal důkladně pročítat odstavec o tom jak někoho zmrazit. Hodiny ubíhali a učitel Konland si stále velebil ve svém křesle, do vzduchu si dělal různé zábavné představení světel, tvaru a barev a jen se usmíval. Sahan byl v době kolem oběda hotov s celou knihou. Konland vyskočil z křesla jako by mu bylo dvacet a dvěma dlouhými kroky přikročil ke stolu u kterého seděl Sahan. „Sahane, nyní vstaň a ukaž co ses naučil“ řekl Konland a ukázal na figurínu na dvorku. Sahan vyštrachal v hlavě zaklínadlo „Evil Doth“ a figurína jednoduše a pomalu vzplála. Konland kývnul a uhasil oheň trochou větru. Nyní my řekni jak zničíš železný předmět pomocí jednoho speciálního zaklínadla. Sahan přemýšlel, ale nemohl si na něj vzpomenout. „Koros“ křikl Konland a plácl se do čela. Sahan se omluvil a řekl že by radši procvičoval kouzla staršího termínu a chce je umět pořádně. Konland se znova plácl do čela a řekl že to ho mělo napadnout dříve. Celí den tak společně cvičili kouzla jako mystický štít, ohnivá koule, oslnění, uspání, vyvolání světla a další lacinější kouzla.
K večeru Sahan už uměl všechna kouzla tak dobře že dokázal štít vyvolat okamžitě a ohnivá koule byla opravdu docela ohnivá. Sahan si z dnešních hodin s Konlandem odnesl obrovské obohacení všemi dovednostmi a dokonce si pamatoval spoustu dalších zaklínadel z nových lekcí. Konrád už Sahana netrpělivě vyhlížel a byl rád že ho vidí zdravého a živého.
Sahan vypil trochu svařeného vína a poté ulehl do postele ve které mu bylo moc příjemně.
Další den měl Sahan volno a Konrád odešel zařizovat různé věci na jejich cestu. Sahan se umyl ve vlažné vodě, oblékl se do kabátce a rozhodl se že den zasvětí tréninku magie na dvoře domu. Byla zima a další sníh padal. Sahan si dělal starosti s tím jak se dostanou z města když jsou silnice zasypané jedním metrem sněhu. Teď však měl jiné zájmy, vzal si pergamen se zaklínadlem vzplanutí a šel trénovat. Po pár neúspěšných pokusech se mu konečně podařilo zapálit kus dřeva a poté to šlo lehce. Po dalších úspěšných a stále rychlejších vzplanutí se rozhodl že si zajde za mistrem Osirisem, aby mu oznámil že je připraven ke zkoušce.
Osiris jako obvykle vysedával na prahu svého velkého domu a četl nějakou tlustou knihu.
Sahan mu oznámil co zjistil na dvoře a Osiris jen kýval hlavou. „Inu dobrá, začneme“ řekl Osiris a otevřel dveře do svého obydlí. „Nejprve si napíšeš vědomostní test, poté vyzkouším sílu tvého soustředění a nakonec tě prozkouším ze všech různých zaklínadel“ řekl mistr a lehce hodil na stůl dva pergameny. Jeden byl popsaný otázkami a ten druhý prázdný.
1.Kdo je to Kronos?
2.Co to znamená „mít korom“?
3.Jmenuj všechny zástupce kouzelnické elity?
4.Jaký je rozdíl mezi Medvedodlakem a Grizlidlakem?
5.Co je to Krakatoa?
6.Co udělám když potkám zástupce Gnómské rasy?
7.Kam zasáhnu draka ledovým hrotem?
8.Proč jsme tu?
9.Kdo založil nás řád?
10.Kolik je nás?
11.Nakresli znaky chaosu!
13.Co vznikne spojením mandragory s bolehlavem?
14.Kdy zemřel poslední jednorožec?
15.Co je zásadní povinnost mága?¨
Tyhle otázky musel Sahan zodpovědět a to pro něj nebyl žádný problém, všechny byly naprosto správně.
„První sektor si splnil celkem s přehledem, nyní vyzkouším tvé soustředění“ řekl Osiris a ukázal na sošku která stála na vysoké skříni. „Zapomněl sem si v ní důležité pergameny a nemůžu se k ní dostat“ řekl Osiris a posadil se na židli. Sahan se na sošku upřeně zadíval a soustředil se tak že ho rozbolela hlava. Vtom se soška pohnula a vznesla se do vzduchu, Sahan si ji převzal do moci pomocí energie rukou a popotáhl ji před Osirise. Ten si ji vzal, odšrouboval sošce hlavu a nalil si do sklenice červené víno. „Nyní něco těžšího“ řekl mistr a luskl palcem. V tom ve dveřích stál zakuklenec a mířil na Sahana lukem. Sahan okamžitě zkřížil ruce a znovu tu byla hladina která vytvářela štít. Tětiva se uvolnila a na Sahana vystartoval šíp, ten se zabořil do kouzla s utopil se v něm. Mistr znovu lusknul prsty a zakuklenec se rozplynul. „Dobře, velmi dobře“ křikl Osiris a šel k Sahanovi. „Teď už ti to nic nezkazí, jedině snad že by si nevěděl kouzlo „Zmocnění“ ovšem já věřím že toto zaklínadlo z prvního ročníku zvládneš. Sahanovi na těle vyrazil studený po, ještě nikdy se mu tohle kouzlo nepovedlo, vždy oběť jen zavrávorala a zamotala se jí hlava.
Osiris si vzal knihu kouzel a začal diktovat názvy kouzel. Sahan všechny bez problémů splnil a poté přišlo to slovo kterého se bál. Osiris se lehce usmíval, ale zároveň byl i nešťastný když říkal „Jedno kouzlo si nezvládl, další bylo provedeno nepřesně a třetí nezasáhlo cíl, neprošel si snad na potřetí“ řekl Osiris a vystrčil Sahana z místnosti. Sahan byl velice zklamaný a šel sklesle domů. Procházel kolem jedné temné uličky a vtom koutkem oka zahlédl pohyb.
Rychle se připravil a celkem zbytečně se zeptal „Kdo je tam?“ z uličky vystoupil muž měl bílou pleť a byl zcela vybledlí, přes oko se mu táhla svislá jizva a byl oblečen v potrhaném plášti, u opasku měl meč na kterém spočívala jeho ruka. „Poslal mě můj pán a chce tě vidět“ muž a přistoupil k Sahanovi, ten se od něj odtáhl. To vycítil jako urážku a odmítnutí.
„Ty, ty si odmítl!?“ zařval muž a tasil meč „Můj pán nemá takové lidi rád, je mu jedno jak tvoji tělesnou magenergii dostane“ pokračoval a špičku čepele namířil na Sahana. Sahan uskočil do zadu a přepadnul na zem. Muž se k němu s chechotem plížil a meč stále mířil na Sahana. Ten se pokusil “vytáhnout z rukávu“ nějaké kouzlo a poté si vzpomněl a vrhl na nepřítele blesk který mu směřoval do obličeje. Muž nastavil čepel meče a elektrická energie ním začala proudit a poté ho odhodila ke zdi. Sahan se mezi tím postavil a mezi prsty se mu začalo tvořit další zaklínadlo. Muž se pomalu vydrápal na nohy a když se úplně srovnal, vrhnul na něj Sahan ohnivou kouli, on ji ale nečekaně odrazil svým mečem proti Sahanovi a také ho zasáhla. Sahan odletěl přes celou ulici a dopadnul do hromady sněhu. Byl omráčený, ale oheň mu nějak neuškodil. Muž k němu přišel a vzal si rukojeť meče do obou rukou, obrátil ho čepelí dolů a pozvedl špičku k bodnutí. Ranak se najednou vyřítil z uličky přímo před ním a skočil na muže co se chystal Sahana zabodnout a srazil ho na zem. Muž Ranka odhodil od sebe a seknul do boku. Ranak vytasil dýku a znovu po něm skočil, tentokrát už dýka zasáhla své místo přesně mezi očima. Ranak se postavil na nohy a z rány kterou utržil mu kapala krev. Dobelhal se k Sahanovi a hodil si jeho bezvládné tělo na záda a rozhodl se že ho odnese ke Konrádovi. Ranakovi odkapávala krev z rány a dělala za nimi cestu. Došel se Sahanem na zádech až k prahu Konrádova domu. Z posledních sil zabouchal na dveře a poté padl do hlubokého bezvědomí. Konrád zavolal svého sluhu a oba je odnesli do ošetřovny na půdě.
Konrád vzal z police malou lahvičku ze žlutou tekutinou a polil jim Ranakovi ránu.
Poté si vzal své nástroje a odňal poškozené kusy tkáně a masa. Znovu polil čistou ránu žlutou tekutinou a poté si vzal jehlu a niť a Ranakovi opatrně ránu zašil.
Sluha mu ještě na ránu přiložil mokré plátno a obvázal mu ji. Konrád se naklonil nad Sahana a zkusil ho jen proplesknout, ale potřeboval něco silnějšího.
Konrád si přinesl hmoždíř do kterého nasypal dvě lžíce soli, dvě lžíce sádla, osm sušených květů kopretin, jednu sušenou kopřivu a jedno deci octa. Tuhle směs promíchal a rozdrtil v hmoždíři a navrch to hodil nad oheň. „No už to dostalo grády“ řekl Konrád a kouřící obsah misky nejprve přiložil Sahanovi k nosu a když to nezabralo tak mu ji vlil do krku.
Sahan v momentě procitl, ale byl velice vyčerpaný. „Konečně si se probral, už jsem si dělal starosti“ řekl s úsměvem Konrád a podal mu kousek chleba aby trochu zesílil. Sahan ho sněd a znovu usnul. Konrád ještě zkontroloval Ranaka a zjistil že i on už se probral.
Ráno Sahan vstal jako první a kolébavou chůzí došel do kuchyně kde už sluha připravoval snídani pro tři lidi. Sahan si nalil sklenici piva a pomalu ji usrkával. Konrád za chvíli otevřel dveře od ložnice a vešel do kuchyně, pozdravil sluhu a přisedl si k Sahanovi.
„Náš plán se hroutí, tebe se pokoušejí zabít, Ranak nebude ani za týden schopný boje a za několik dní bude nejlepší termín“. Sahan ho uklidnil že zná další dva bojovníky navíc a že Ranak může klidně s nimi protože každá ruka k dobru. „No to je skvělé, takže Ferci zanes tohle na ošetřovnu“ - a podal mu lahvičku s lékem. Sahan se rozhodl že dnes se nebude zbytečně vyčerpávat a proleží celí den v posteli.
Ranak otevřel oči a pomalu se posadil, rozhlédl se kolem a ulevilo se mu, protože si myslel že usnul na ulici. Ranak se pomalu postavil a došmajdal ke stolu kde byl lék a u něho papírek s nápisem „Vypij ho a bude ti lépe“ a tak Ranak udělal co po něm vzkaz žádal. Poté co vypil lék se mu zranění silně ozvalo a Ranak se bolestí svalil na zem, ale za okamžik bolest úplně ustoupila a Ranaka zahalil pocit štěstí. Když se Ranakovi udělalo naprosto dobře, tak sešel po schodech dolů kde si oblékl nové oblečení a rozhodl se že se pokusí procvičit na dvoře.



Konrád odešel z domova brzy ráno hned poté co se nasnídal a zamířil si to rovnou ke strážnici. U ní stálo asi deset příslušníků městské stráže a poručík Moris k nim měl nějaký proslov. Konrád usuzoval z pohledů strážných kteří kolem něho po skončení proslovu procházeli, že jde o něco vážného. Konrád se neobtěžoval ptát se řadových členů a šel rovnou za Morisem za nimž měl právě namířeno. „Nazdar Konráde, jak se vede“ řekl s zjevně předstíraným úsměvem Moris. „Prosím tě, nehraj na mě tohle divadélko a radši mi vysvětli že se sem už podruhé dostali služebníci Damidala ?“ šeptal naštvaně Konrád a viděl jak se na Morisově tváři objevil ustaraný výraz. „To je to co mi dělá starosti, špehové hlásí že se jejich prohnilé bratrstvo rozrůstá a jejich temné obřady jsou provozovány na mnohých místech“ syčel Moris a rozhlížel se kolem sebe. „Takže už to není skupina šílenců, ale stává se z toho nebezpečné náboženství, to my chceš říct“ řekl Konrád a Moris ho gestem utišil, protože kolem procházel jeden ze zobáků který by o tom radši neměl vědět. „Ano, je to extrémně nebezpečný kult který se pomalu dostává k moci a říká se že jeden jejich člen je i v královské rodině, nejhorší ale pro tohle město je že se sem dokáží nepozorovaně dostat a když je náhodou někdo zahlédne, je s ním konec“ mluvil nezadržitelně Moris a poté dodal „Jestli brzy někdy ty bestie nezastaví tak to může dopadnout i tady jako ve východním království Daneši, přes jehož louky pochodují takzvané „rudé pláště“ a země se ponoří do strachu ze smrti.“ S obavami šeptal Moris a tak se i rozloučili, se strachem v očích a obavami z budoucnosti.
Konrád ještě dlouho přemýšlel nad tím co se nyní doslechl a poté se vydal do obchodu s mapami, který byl pod knihovnou. V něm seděl na stoličce starý trpaslík Dor a klimbal, když uviděl Konráda na chvíli zpozorněl, ale pak se znovu uvelebil a klimbal dál.
„Promiňte, hledám jeden dokument, s názvem „Laugenus Front“. Trpaslík se na něj významně podíval a odešel do kumbálu.
Vtom se odhrnul kožený závěs, zpoza něj za okamžik vyšel starosta Hofel a vedle něj šli dva muži v černých kápích. Konrád nevědě co to má znamenat. Muži v kápích tasili krátké meče obklopené nějakou tajemnou aurou. Dor najednou proběhl kolem Konráda, vystřelil ven a zabouchl za sebou dveře. Konrád se za ním ohlédl a viděl že utíká přímo ke strážnici, ale vtom ho polapili další černé kápě. „Tak-k pán-n-nové nyní k-když máte tohohle, tak nás prosí n-nechte n-n-na pokoji.“ Konrád se pomalu plížil ke dveřím a doufal že stihne utéct, ovšem že nestihl a jeden z černých kápí vešel do obchůdku a odstrčil ho na zem. Poté ho zvedli a posadili na židli. „Co chcete, pane bože nechte mě nepokoji.“ Skučel Hofel když ho také strčili na židli. Jeden z černých kápí ukázal tvář. Byl to muž s holou hlavou a mrtvolně chladným výrazem v obličeji, měl krátké vousy spletené do copu. Vypadal jako by ho stvořil sám Satan. Podíval se na Konráda zblízka a když viděl v jeho tváři strach pohrdavě se zašklebil. Odklonil se od něj a řek „Odmítali jste se stát našimi přáteli, odmítali jste naši společnost jako kdybychom byli skřeti, popravovali jste naše bratry a používali jste magii která ničí náš svět a za to vše budete dnes pikat“.
Když to dořekl vytáhl dýku s černým ostřím a vrazil ji do vyděšeného Hofelova obličeje.
Krev se rozletěla na všechny strany a Hofel měl hlavu přibodnutou ke zdi. Konrád se začal cukat, vyskočil ze židle a pokusil se utéct, ale když byl na prvním schodu obchůdku ucítil jak se ho zmocnila bolest a po noze mu stéká chladná tekutina, byl proboden mečem jednoho z černých kápí, najednou meč vyjel a Konrádovi se podlomila kolena. Ten který na sobě kápi neměl k němu přistoupil a řek“Vaše civilizace, zvyky, náboženství a lidé, prostě všechno si myslelo že nás dokáží zastavit, ale nezastavili a království Daneši si myslelo že uteče, bohužel neutekl jediný tak proč by jsi měl utíkat ty….vstup do našich řad a budeš žít, tvá zranění, nemoci i stáří pomine, budeš jeden z mocností spolku.“ Konrád už měl smrt na jazyku a klesal na zemi „No ták, přece nepoložíš život za něco, co už nikdy nebude váš svět, to v co jste usilovali už není, jsou jen trosky a mrtví, ano hlupáci, když položili život za něco tak beznadějného jako je tenhle hloupý svět, přece nebudeš jedním z nich“ Konrádovi zaplanulo v očích a řekl „Tenhle svět není beznadějný, vždy je naděje, ale když v ní nevěříš nemůže ti pomoci.“ Křikl Konrád, vytrhl mu meč z ruky a probodl mu krk, poté mu usekl hlavu, vzal druhou dýku a obě mrštil zároveň po dvou dalších černých kápích. Poté se zhroutil na zem a už jen viděl jak k němu běží jeden z noviců kteří ustupovali před útočícími černými kápěmi a bere ho na nosítka.