Panství - závěr

Celá místnost byla potříštěna krví. Stůl se prohýbal pod váhou lidských končetin a orgánů. Žena, které chyběly nohy a měla vyhřeznutý jazyk, se snažila vší silou odplazit, jenže přísedící muž do ní nemilosrdně zabodl své zuby, ostré jako nože a během několika vteřin ji rozpáral. Na chvíli si myslela, že sní, ovšem moc dobře věděla, že tomu tak není.

Neubránila se lehounkému zajeknutí, které stačilo k tomu, aby se všechny hlavy nestvůr převlečených v lidských tělech otočili směrem ke dveřím. Laura vytřeštila oči a chtěla se, co nejrychleji dostat k Foxovi. Musí odtud uniknout. Sednout do kočáru a ujet. Laura se rychle otočila a v tom do něj narazila. Muž, který je přijímal, stál za ní. Byl tvrdý jako skála. Jeho tělo Lauru odhodilo na dveře a v zápětí ji sevřel krk.

„Říkal jsem, že nemáte vycházet.“ Laura se nezmohla ani na slovíčko. Ztuhla. Garibald otevřel dveře a obohatil stůl o čerstvý chod.

Fox se pozvolna probouzel do nového dne. Obloha byla zatažená a nevykazovala známky na své brzké uzdravení. Rukou šmátral po Lauře. Polila ho hrůza při zjištění, že v posteli leží sám. Během chvíle vyběhl na chodbu a volal její jméno. Postupně otevíral dveře od všech komnat. Jakmile otevřel dveře od místnosti, kde se konala oslava, tak zkoprněl.

Krvavá podívaná, úplná jatka, s nahryzanými končetinami a orgány válející se po zemi. V té nepřehlednosti spatřil hlavu Laury. Oni ji rozřezali, oni ji zabili, opakoval si v duchu pro sebe. „To není možné,“ vyjekl hrůzou a rozeběhl se s pláčem k tomu, co z Laury zbylo. „Ale je to možné, mladíku. Garibald mlčky seděl za stolem. Přes lidské ostatky ho nebylo ani vidět.

„ Měli jsme pravidlo, že nikdo z toho pokoje nevyjde, stejný osud teď čeká i tebe,“ zařval a převrhl stůl plný „jídla.“

Fox udělal pár kroků vzad a o jedno nedojedené tělo zakopl. Spadl na zem. Garibald se rozběhl k němu, drápy a zuby připravené k zákusu. Fox se z toho ještě úplně nevzpamatoval, ale bdělý byl dost, aby pochopil, že mu jde o život. Lauře už nepomůže, teď musí zachránit sebe. Vytrhl meč rytíři z ruky a nastavil ho proti Garibaldovi, který se na něj napíchl. Namísto smrti a posledního vzdechu se Fox dočkal hlasitého smíchu.

Tuhla při něm krev v žilách. Pustil se meče a dal se na útěk. Na chodbě se za ním vydali dva mužíci. Fox se naštěstí z toho bludiště dostal velmi rychle a vyběhl na nádvoří, kde stál jeho kočár i s Jaguzou sedícím na svém místě. Jako vždy připraven, na Jaguzu byl spoleh. Fox skočil hlavou napřed do kočáru a zakřičel.

„Jaguzo rychle odtud, jeď.“

Jaguza pobídl koně a dostavník se rozjel. Oči zvířat hráli rudou barvou. Z nozder jim při každém vydechnutí vyšla pára. Jaguza práskal bičem. Dostavník byl už příliš rychlý na to, aby z něj mohl Fox vyskočit. Příliš pozdě pochopil, že jeho povoz neřídí Jaguza, ale někdo úplně jiný.