Upír a vlkodlak

Ahoj,jak vám už asi došlo jmenuji se Oliver.A jak vám asi došlo tak v tomto příběhu budou nadpřirozené bytosti.Nejvíce tam bude o upírech a vlkodlacích.Většina z vás njspíš zná různé horory,nebo i love story o upírech a vlkodlacích.
Tím love story myslím tu známou twilight ságu.
Podle mě je to blbost,ale v mé minulé škole tím byli všichni naprosto posedlí.Vy jste možná taky
takže sorry.Ale i já byl jeden z TĚCH fanoušků co tomu tak fandili.Udivovala mě rychlostost upíra Edwarda,udivovaly mě rudé oči Volturiových,
udivoval mě vlkodlak Jacob když se v letu proměňoval ve vlkodlaka...Na twilight sáze a podobných věcech o vlkodlacích a upírech mě udivovalo naprosto všechno.Ale to už je dávno za mnou.Už dávno mě absolutně nic z toho neudivuje.A možná je to tím že teď to mám přímo z první ruky.Teda přímo od SEBE.Až do minulého měsíce jsem byl Oliver Morwey-ten šťastný a bezstarostný kluk.Měl jsem svoje
rodiče,ktré jsem miloval,ale často jsem to nepřiznával.Vážně jsem byl šťastný,ale neu-
vědomoval jsem si to.Jak smutné.Ale teď už
si uvědomuji své bývalé štěstí,štěstí těch
jiných.Před měsícem jsem dostal dopis.Bylo tam napsáno toho málo jen:,,Čekáme tě do armády,Olivere."Nechápavě jsem se otočil na své rodiče a ti jen odvětili:,,Musíme ti něco říct Kolíčku.Tedy promiň,Olíčku.Tedy Olíku.Teda Dudánku.Teda..."Bylo na nich vidět jak byli nervózní.Ale já byl tehdy totálně v klidu.,,Tak to vyklopte!"Nervózně se na sebe podívali.,,Víš ty jsi adoptovaný!"Místnost se začala točit.Nejprve pomalu a pak se to začalo zrychlovat.,,Musíš jít pryč a nalézt své rodiče,a pak nastoupit do armády..."Pokračoval otec.Byl jsem totálně v p*deli.,,Běž si sbalit věci."Řekla mi paní,kterou jsem dvanáct let považoval za svou matku.Jejich chování jsem nechápal.A přesto jsem je poslechl.Jakmile jsem vyšel z ulice na ulici stáli dva lidé.Žena a muž.Byli krásní,měli ale velmi ostře řezané rysy.,,Už tě čekáme,Olivere."
Řekli unisimo.