Tam kde rostl Klokoč - kapitola 9. a 10.

Kapitola devátá


Patrik naživu byl. Snad ale jen proto, že byla jedna hodina po půlnoci. To znamená, že skončila hodina duchů. Upírka se rozeběhla přímo proti oknu, sklo se roztříštilo a ona za ním zmizela. Byla by ho málem přemohla, jelikož upíři včetně žen měli neobyčejnou, nadlidskou sílu. Patrik sebou hodil na postel a musel si od toho boje trochu odpočinout. Vleže přemýšlel jak se tady ocitl a co se vlastně stalo. Teď si na všechno vzpomněl. Přišli sem se snoubenkou za doprovodu hajného, protože byli promoklí. Najedli se a... a co bylo pak ? To už si nepamatuje. Probral se jakoby ze sna až když nad sebou viděl ty ostré špičaté zuby.

V první chvíli myslel, že je to nějaký pes. Pak zjistil, že je to žena vampýr. Je tedy v hájovně. Ale kde jsou ostatní ? Musí ihned najít Moniku. Hodina duchů sice skončila, ale může ji hrozit jakékoliv jiné nebezpečí.

Bylo slunečné ráno. Paprsky se dokonce prodraly skrz stromy až do okna hájovny a dopadly na čistě bílou peřinu, kde se právě probouzela Monika. Posadila se na posteli a chvíli přemýšlela co má dělat. Všude bylo úplné ticho. Ještě se protáhla, promnula si oči, zívla a vylezla z postele.

Měla na sobě bílou noční košili, kterou večer našla v pokoji ve skříni. Když šla včera po tom boji s upírem spát v domě nebyl nikdo. Pokoušela se i teď tak jako večer na někoho volat a prošla celou hájovnu, ale nikde nikdo nebyl. Zjistila, že je tedy sama. Zpočátku se ji zmocnila panika a strach. Pak se ale omyla studenou vodou, trochu učesala, oblékla do svých šatů a vydala se ven. Mohla se vydat na nádraží v Bělé, ale nevěděla kdy jede vlak. V této oblasti jezdí dost málo. Bylo tedy pravděpodobné, že by tam došla a nic ji zrovna nejelo. Došla tedy k rozcestníku, který byl asi sto metrů od hájovny. Vydala se po zelené značce, po které přišli včera s Patrikem a hajným sem do hájovny. Měla namířeno do Bakova. Říkala si, že Patrik je možná už doma a shání se taky po ní. Kdyby tam nebyl musela by na policii. Měla ale tušení, že tam bude stejně muset. Bylo to devět kilometrů domů. Odhadovala, že tam tak za dvě hodiny bude. Šla rychlým krokem. Chtěla by už z toho nevlídného místa pryč a konečně mluvit s normálními lidmi.

Monika zjistila, že zřejmě zabloudila. Už bylo pozdě odpoledne a nechtěla tu být ještě za tmy. Teď už byl podzim a stmívalo se brzy. Nebe nebylo ještě černé, ale mezi stromy se už moc světla nedostávalo. Už bylo vidět jen velmi málo. Monika začínala mít strach, ale brzy se jí ulevilo. Uviděla před sebou svítit okna. Když došla blíž, rozpoznala, že to jsou okna nějaké kapličky a zmocnila se jí opět obava.

Sešla po schodech dolů a tam spatřila pramen čisté vody a u něho zapálenou svíčku. Klekla si a nabrala si do rukou vodu. Omyla si obličej a potom se napila. Když se po dlouhé vyčerpávající cestě trochu zchladila vyšla znovu po schodech nahoru a zamířila ke dveřím kapličky. Chytla za železnou kliku a pomalu dveře otevírala. Uvnitř svítili po stranách u stěn svíce a pár jich bylo i na oltáři. Nikdo tady však nebyl. Monika byla opravdu tak utahaná, že si lehla na jednu z lavic a hned usnula. Kdyby ji tady někdo našel snad ji nevyhodí a nechá dospat.


kapitola desátá

Patrik už prohledal celou hájovnu, ale nikde nikdo. Vyběhl ven a zamířil ke kůlně. Zvedl se mu žaludek při pohledu na mrtvou a zkrvavenou srnku. Rázem se otočil a utíkal k autu, které stálo vedle domu. Štěstí mu přálo. Auto bylo otevřené a dokonce byli i klíče v zapalování. Když minul vrata ze dvora uviděl u nich na zemi ležet hajného s kouskem laťky v prsou. Hned všechno pochopil a bez zastavení pokračoval dál po lesní cestě směrem do Bělé na nádraží.

Byla už dávno tma. Na nádraží postávalo pár lidí čekajících na poslední vlak, který měl jet přes Bakov a dále na Prahu. Obešel všechny lidi a díval se jim do tváře jestli mezi nimi nenajde Moniku. Museli si o něm myslet, že je blázen nebo opilý a tak si ho radši moc nevšímali. Monika mezi nimi nebyla. Nastoupil tedy do auta a jel do Bakova. Moniku však doma nenašel.

"Do háje, kde může bejt," byl už silně nervozní Patrik. Vyběhl z domu a běžel rovnou k telefonní budce. Nikdo to nebral, takže u svých rodičů taky není. A rodiče jsou přes víkend na chalupě.

"Co teď ?" ptal se zoufale sám sebe. Po chvilce, když se trochu uklidnil si něco uvědomil. Najednou měl smíšené pocity. Možná totiž věděl kde je, ale právě, že to věděl mu přeběhl mráz po zádech. Původně, ještě než bloudili v lese a než potkali hajného chtěli přece jít domů přes Klokočku. Určitě je tam. Když nastupoval do auta ještě za sebou zaslechl podivné vytí psů v ulici. Zřejmě cítí nebezpečí. A hned na to se ozval od kostela zvon, který ohlašoval půlnoc. Hodina duchů začala.