Přihlásit se  |  Zaregistrovat
cz Česká republika  / 
dnes má svátek:
Emílie (2)
Logo
Home  ~  Sci-Fi, fantasy povídky  ~  

Útěk od života... od kruté reality...

Útěk od života... od kruté reality...
<>
icon 04.02.2014 icon 0x icon 2479x
V nelítostně chladné noci, ozářené bledým světlem měsíce kráčela jsem lesní cestičkou. Ani nevím kam jsem šla, chtěla jsem utéci před lidmi, kteří mi tolik ublížili. Před lidmi pro které jsem dříve chtěla obětovat svůj život, před těmi, jimž jsem pomohla a dala jim naději. Vzdala jsem se pro ně svého úspěchu. Dala jsem jim vše... i svou lásku a péči. Brala jsem je jako svou novou rodinu, jelikož jsem nepomohla jen já jim, ale i oni mi dali novou šanci. Šanci býti šťastná, ale dnes mé srdce roztříštili na miliony malinkatých kousíčku, jež se už nedají seskládat dohromady. Zlomili mě, vzali mi mou víru i naději... vzali mi vše. Vytáhla jsem je ze samoty z ulic, zachránila jsem je před téměř jistou a krutou smrtí jejíž moc by je pohltila. Jejich duše by nenalezli klidu, bloudili by s utrpením.
Zřejmě se nevyplácí pomáhat lidským bytostem, jsou kruté a zlé. Ničeho si neváží a k ničemu nemají byť jen špetku úcty. Tak snadno zradí...
Zatímco jsem se utápěla ve svých myšlenkách, nevšimla jsem si kam vůbec kráčím. Cesta se zužovala a kolem bylo čím dál tím více různých keřů a lesního porostu. Byla tak temná noc. Tak chladná. Přesto jsem byla jen v lehoučkých bílích šatech, kotnikových botkách a tenkém svetříku.
Z křoví jsem zaslechla šum... něco se ke mně blížilo, lae bylo mi to jedno. Byla jsem smířená s jakýmkoliv osudem. Přes slzy v očích i spadané hnědé vlasy v tváři jsem viděla rudé oči před sebou. Tak děsivé a přesto tak uklidňujicí. Zůstala jsem stát jako přikovaná. Neměla jsem vůli se bránit... přišel ke mě, odhrnul mé dlouhé vlasy, zadíval se mi na chvíli do očí a pak... pak se zakousl do mého hrdla. Krev mi stékala po krku a já cítila tak krásný vysvobozujicí pocit. Nikdy jsem si nemyslela, že uvědomění si konce dříve než příjde může být tak kouzelné. Ještě jednou se na mne podíval než mě zabil a znovu se zakousl do mého hrdla. Rudá krev stékala po mém těle a já již ztrácela sílu. Z posledních sil řekla jsem jen slabé "Děkuji". Pak poddala jsem se věčnému spánku...


Nezapomeňte že více naleznete zde: https://www.facebook.com/pages/Stories-and-Poetry/158061074342221
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Jasmin a Max
„Růže? Ty si myslíš, že to spraví pitomá růže?!“vřeštěla na svého přítele Jasmin...

Extáze
Točení se dokola, spousta barev, kouř, hudba. A můj smích. Točím se dokola a ned...

Propast
Stojím na okraji propasti a dívám se dolů. Ne, nejsem nijak smutná a nejsem ani ...

TOPlist TOPlist
Stránky PeopleLovePeople používají soubory cookie. (Další informace).