Já a moji milovaní.

Měla jsem zvláštní sen - v tom jsem se probudila, zdálo se mi, že slyším hlas. Vzhlédla jsem, nad portálem tam seděl bílý anděl. Podíval se na mě svýma smutnýma očima, plnými slz. Proč ty slzy, anděli? Utřel si ty slzy a povídá ; Pozoruji vás, lidi, z těch bílých obláčků už dlouho. A je mi z vás čím dál tím víc smutno. Škádlíte Pána času, chtěli byste nad ním vyhrát - ale to nejde! Neustále někam pospícháte, volným krokem snad už neumíte ani chodit. V okolí se téměř neznáte, neuděláte si ani čas na zábavu. Se svými přáteli a blízkými se navštěvujete jen málo, stále hledáte výmluvy, proč to nejde. Svůj volný čas trávíte v těch vašich marketech, místo abyste si vyšli na procházku. Když se vás někdo zeptá, kdy jsi byl tam, kdy naposledy si viděl tetu, strýčka, své dávné kamarády, většinou odpovíte - nemám čas, snad zítra, pozítří, o víkendu - a nejdete tam ani za týden, za měsíc, za rok. Pak přijde smutná zpráva a vy zjistíte, že už není kam spěchat, kam jít.
Žádám vás tedy o jediné - zapomeňte jednou na ten věčný spěch, shon po mamonu.
Sbalte si kufřík či jen batůžek a vyražte na výlet - kam? No přece na hrad, zámek, běžte do kina, do divadla, za svými přáteli či blízkými. Sedněte si někam do hospůdky, dejte si pivo či džbán vína, lahodnou medovinku, zazpívejte si, pobavte se. Zapomeňte v ten čas, jak letí, na ten věčný spěch. Starosti nechte jiným a bavte se.
Mějte každý svého koníčka, svou vlastní zálibu, které věnujete kus času.
Že se vám někdo vysmívá? To nevadí, on si jen neumí hrát a bavit se. Takových si nevšímej, ti za tvou pozornost nestojí"
Vtom se anděl zvedl, roztáhl svá křídla, vzlétl k nebi. Díval jsem se za ním dlouho, opravdu dlouho. Už nebyl vidět, ale mé oči hleděly stále za ním - díval jsem se a přemýšlel nad jeho slovy.
Vzal jsem koš a odešel na zahradu. Posbíral jsem pod jabloní ta červená jablka, co nám tak chutnají. Přinesl jsem je domů, oloupal, nastrouhal, poskládal na připravené těsto. Brzy se kuchyní linula vůně pečeného štrůdlu. Vždyť ta moje teta ho má tak ráda.
A já za ní hned ráno vyrazím - vždyť je přece sobota, volný den.
A vy, lidičky, to udělejte taky tak - sbalte se a vyražte na výlet - kam? No, to přece každý sám víte, neboť - Čas, to velký pán a kouzelník, ty ale nejsi jeho náhradník
Že čas není pán tvůj, na to stále pamatuj.
Nikam nikdy nespěchej, přestávku si udělej.