VIDĚLY JSME ODCHÁZET DUŠI.....

Dnes už jsem v důchodu, ale většinu života jsem pracovala jako zdravotní sestra. Za tu dobu jsem prožila hodně hezkých i smutných zážitků. Některé byly velmi dojemné. A jeden, který se mnou zažila má mladší kolegyně, byl velmi děsivý. V paměti ho budu mít až do své smrti. Měla jsem tehdy noční službu. Nejvíc pozornosti vyžadoval stav padesátileté ženy, která byla v posledním stádiu nevyléčitelné nemoci. Asi neměla moc šťastný život, protože se jednalo o pacientku, za kterou nikdo nechodil. Ani rodina, ani přátelé. Bylo to s ní kritické, už vlastně skoro vůbec nebývala při vědomí. Na pokoji zůstala oné noci sama, protože její spolupacientku během dne propustili. Uprostřed noci, kdy jsem si chtěla na sesterně na chvíli odpočinout a udělat si kávu, za mnou přiběhla mladší kolegyně Alena. Měla vytřeštěné oči a tahala mě za rukáv, abych se s ní šla honem na něco podívat. Neptala jsem se, o co se jedná, protože jsem na ni viděla, že jde o něco vážného. Rychle jsem ji následovala směrem k pokoji, kde ležela ona umírající pacientka. Z pootevřených dveří vycházelo jasné bílé světlo. Nebylo to ale z osvětlení místnosti. V pokoji byly zářivky vypnuté. Když jsem nahlédla dovnitř, spatřila jsem to, co moji mladší kolegyni tolik vyděsilo. Nad nemocničním lůžkem té pacientky se v proudu slabého bílého světla vznášel obrys postavy. Tvář patřila té padesátileté ženě. Jakmile se ona postava začala pohybovat směrem k nám, daly jsme se s Alenou na útěk. Ani jsme se za sebe už neohlédly. Na onen pokoj jsme se s Alenou vrátily až po několika minutách, kdy světlo odtamtud definitivně pohaslo. Pacientka byla mrtvá a na místě panoval už naprostý klid. Dodnes jsem přesvědčená o tom, že jsme s Alenou viděly, jak odchází z mrtvého těla ženy její duše. Zatímco kolegyni událost psychicky poznamenala natolik, že dala hned následující den výpověď, já jsem se své práce nevzdala. Během dalších let jsem slyšela o podobných případech, mně samotné se už nic takového díkybohu nestalo. A i když vím, že jsme tehdy v noci nebyly v ohrožení, přesto mi při každé vzpomínce na ty děsivé chvíle přejede po zádech mráz. Zdroj Facebook