KOČKA V DOMÁCÍ MAGII

Kočka je ztělesněním domácích duchů. Vnáší do domu požehnání a zahání zlé síly, protože v živočišné říši právě kočka nejvíce koresponduje se Sluncem. Je všeobecně známé, že kočky spí v dračích žilách (geopatogenních zónách), ale už málokdo ví, že svou přítomností dokážou negativitu proměnit v pro člověka příznivý náboj.
Kočkám se odjakživa nalévalo mléko z ranního dojení, aby krávy lépe dojily. Podle chování kočky se také věštila budoucnost:
– když kočka při mytí upře pohled na konkrétního člena rodiny, říkalo se, že půjde studovat,
– kočka nahrbená znamenala hosty v domě,
– a když si líže levou tlapku, někdo brzy odejde.
Poslední dobou se kolem našeho domu objevuje stále více koček a kocourů. Jedna stará městská čarodějnice v Číně mi kdysi řekla, že v kočkách přebývají poslové bohů. A protože kočky přinášely blahobyt, snažily se hospodyně získat jejich náklonnost pamlsky. Pokud to nešlo po dobrém, sahalo se i k magii. Očarování zvířete se provádělo tak, že se kočka třikrát pravotočivě provedla kolem nohy stolu se slovy:
„Třikrát jsi prošla, jinde bys pošla.“
My se k takovým praktikám domácí černé magie uchylovat nehodláme — a hlavně nemusíme. Kočky si k nám našly cestu samy. A pokud budou chtít, odejdou také samy.
Proto jim nedáváme jména. Jména patří těm, za které neseme odpovědnost, nebo těm, kteří nám náleží. Kočka však patří sama sobě. Je poslem svobody a nespoutané přírody, která si našla cestu do našich kuchyní a domovů.
Vážme si toho. Už jen proto, že přítomnost kočky dokáže naladit každého, kdo s ní tráví čas a alespoň na okamžik se pokusí porozumět řeči duchů, kteří ji doprovázejí.
Zbyněk Milner, Na Větře