Vítejte ve Forestburg - 2.díl

Vicky se zavřely oči, samou tíhou je nemohla udržet otevřené. Mike měl také co dělat, aby vydržel. Stará Fordka ze 60 let při podřazení mírně trhla. Stoupání bylo příkré, ale za to velmi táhle. Před jejich autem se nečekaně objevila stříbrná zář, která osvětlovala kus lesa. Zprvu to vypadalo na protijedoucí kamión, nebo něco podobného.

Mike se snažil držet u strany, ovšem světlo nabíralo na intenzivitě. Ta zář, oslepující paprsek kuželovitého tvaru zabodávající se do Mikeovi hlavy. Ta bolest, nemohl jinak než si zakrýt jednou rukou obličej. Vicky se probudila ze spánku, když dostali smyk. Auto se stalo neovladatelné. Záře je pohltila, nebylo nic vidět.

Oba dva začali křičet hrůzou. Otáčení volantem, ani sešlapování brzdy nehrálo v pohybu auta žádný větší význam. Stali se rukojmím zvláštní síly, jež obklopovalo jejich auto. Zář se rozplynula stejně rychle jako se objevila. Následoval mohutný náraz. Ten záblesk je musel povynést dobré dva metry nad zem, ale to není možné. Světla auta po dopadu problikla a úplně zhasla. Obestupovala je pouze tma. Ještě chvíli mlčky seděli. Mike zhluboka dýchal a pohledem se snažil Vicky vyčíst z tváře, co se stalo.

"Co to bylo Mikeu?" Prolomila ticho, ale sama moc dobře věděla, jakou dostane odpověď.

"Tak to fakt nevím, najednou se to před námi objevilo, nemohl jsem nic dělat".

"Zkus nastartovat, neříkej mi, že tu zůstaneme trčet přes noc". Mike si promnul obličej a otočil klíčkem. Vůz jen párkrát škytl a vrátil se do klidové polohy. Mike to nevzdával a zkusil to ještě jednou Pro tentokrát byl úspěšný i světla se rozsvítila, ale s motorem něco bylo.

"Díky bohu", zapěla Vicky.

"No, moc se neraduj s tím autem něco je, bude se na něj muset někdo podívat".

"V CampRocku určitě bude nějaký automechanik", snažila se Mikea uklidnit.

"Jo, taky jsem si myslel, že máme narazit na CampRock, tak kde se tady krucinál vzala ta cedule". Vicky pohlédla z okénka na nápis Forestburg