Vítejte ve Forestburg - 3.díl

Vůz pozvolna vypovídal službu, takže nečekané zjevení městečka Forstburg, přišlo vhod. Byl zde, až nepříjemný klid, ověnčený nepropustnou tmou.

"Tady můžeš zaparkovat", vyhrkla ze sebe Vicky a prstem ukázala na parkoviště plné aut.

"Co to k sakru znamená", vytřeštil Mike oči a nevěřil tomu, co se před ním odehrává. Nacházeli se na obrovském parkovišti, které mohlo vlastnit přes 1000 automobilů.

"Asi se tu bude konat nějaký festival", namítla.

"Jo a je tu klid jako v márnici. Ani zde nesvítí žádné světla".

"Mikeu já nevím, co se tu děje, ale jsem ráda, že netrčíme v tom lese. Pojď, omrkneme jestli tu nemají hospodu. Vždycky je v každém městě hospoda plná automechaniků, nebo ne?"

Mike se neudržel a musel Vicky políbit, byla vždy nad věcí, málo kdy propadala panice, za to on viděl za každým rohem nebezpečí.
Jejich tlumené kroky se rozléhaly po nezvykle velkém parkovišti. Chytl ji za ruku ještě pevněji a donutil ji malounko přidat. Velmi tiché místo se zvláštní atmosférou, tančící ve vzduchu mu neustále připomínalo, že tu něco není v pořádku. Konečně se dopotáceli na samý okraj autoparku a mohly se rozhlédnout po ulici z obou stran obklopené nízkými domy. Všude byla tma.

"Slyšíš to?" špitla Vicky a zastavila se. Mike se zaposlouchal a pověděl.

"Jo, to bude odtamtud". V dálce zněla hudba za doprovodu chichotavého smíchu. Blížili se.

"Hele támhle je světlo, to bude nejspíš nějaká místní hospoda, nebo tak něco"
Mike váhavým pohybem otevřel dveře a vešel do vnitř. Za jeho zády se schovávala Vicky. Hudba znenadání přestala hrát. Všichni se otočili směrem k nim a svými výrazy ve tváři jim dali jasně najevo, že přicházejí nečekáni.

" Dobrý den", vykoktal ze sebe. "Měli jsme menší autonehodu a potřebujeme někoho, kdo rozumí autům. Jen projíždíme". "To říkají všichni, mladej, zvolala hlubokým hlasem hostinská, žmoulajíce v ruce džbánek na pivo. Její přísný pohled si ho změřil od hlavy k patě.