Vítejte ve Forestburg - 7.díl

"Tohle to, že je OK? No to snad neni možný." Mike stál jako bezvládný bojovník nad prohranou bitvou. jeho stará Fordka stála pouhých pět metrů před ním, tedy to, co z ní zbylo. Celý vnitřek byl rozebraný do poslední matičky. Motor, převodovka, zkrátka nic nezůstalo pohromadě. Mikeovi se zamotala hlava a mírně se zapotácel.

"Co si to k sakru udělal s mím autem ty vesnickej burane. Rowan si vzal do ruky opravářský klíč a zaujal bojový postoj.

"Ty parchante" Mike si vzpomněl na Vicky a auto nechal autem, bylo mu jasné, že se tu něco děje. Cítil, že ji neměl nechávat samotnou s tou čarodějnicí. Rozeběhnutý vrazil do hostince.

"Vicky, Vicky!", zakřičel, ale odpovědi se mu nedostalo. Žena stála za pultem s překvapenou pózou ve tváři. V ruce držela hadr a utírala si zarudlé ruce.

"Pokud hledáš svou dívku, tak před chvílí dojedla a šla ti naproti.

"Co to tady na mě hrajete, okamžitě mi řekněte kde je, nebo", pohrozil ji Mike a začal lítat po celém hostinci jako smyslů zbavený

"Vicky, kde si, zlato ozvi se". Hostinská pokynula hlavou třem sedlákům stojících před domem a ti se pomalu blížili dovnitř. Mike vzal schody po třech a vyběhl do prvního patra, ještě pořád měla klíče od pokoje u sebe. Možná že je tam. Stiskl za kliku a hlavou narazil do zamčených dveří. Zamlátil na ně pěstmi a zoufale několikrát zakřičel její jméno. Pot mu stékal po čele a zlost si prorážela cestu na povrch. Přiběhl nazpět do hostince, kde stáli tři umaštění chlápci a zkoumavě si ho prohlíželi. Mike jim nevěnoval pozornost a pohledem pročesal místo, kde naposledy Vicky spatřil. Pod stolem se něco zablýsklo. Panika prostupovala všemi jeho póry, když v ruce dřímal její přívěsek z krku, který byl přetržený. Bylo to jasné. Něco ji provedli, někde ji drží. Ta utěrka a ty rudé ruce, mohla to být její krev. Mikeova představivost si pohrávala s těmi nejhoršími scénáři. Já hlupák.