Vítejte ve Forestburg - 6.díl

Dveře za nimi zaklaply a společně se vydali po schodech do hostince.

"Po domě se linula krásná vůně čerstvě smažených vajec a kávy. Prázdný žaludek se pod tíhou hladu ozval několika po sobě jdoucími kručivými zvuky. Nejedli už od včerejšího odpoledne. Něco k snědku mají v autě, ale bůhví jestli ho na tom parkovišti vůbec najdou. Stále mu vrtalo hlavou, kde se ty auta vzala, ale především, kde jsou lidé, co jim patří. Forestburg připomínal spíše prořídlý zapadákov s několika sedláky.

"Dobré ráno, hrdličky, jakpak se spalo", zvolala hostinská, jakmile spatřila dvojici v místnosti. Hospoda zela prázdnotou. Na stole ležel jeden hrnek kávy a sázené vejce s chlebem.

"Pojď zlatíčko, určitě máš hlad, chlapi se mezi tím postarají o auto", pronesla a jednou rukou chytla Vicky za rameno.

"Rowan čeká venku, má prý málo času, tak si pospěš mladíku". Mike se tázavě podíval na Vicky a ta mu dala svým přikývnutím najevo, že je vše v pořádku.

"Jo běž, počkám tady na tebe a možná ti kousek nechám. Její úsměv vnesl do chmurného prostředí pozitivní energii a ta dodala Mikeovi odvahu vykročit ven z hostince. Rowan se zdál jako přívětivý chlápek středního věku. Špinavé laksáče od ustavičného utírání olejnatých rukou a červená, síťovaná kšiltovka už něco pamatovala. Prošli kolem hloučku lidí, jež se za nimi otočili a něco si za pokývnutí hlav špitly.

"Mohu se zeptat, kde se vzala všechna ta auta na parkovišti? Mikeovi to stále vrtalo hlavou a rád by se v této nejasnosti posunul kupředu.
Rowan chvíli mlčel a po té řekl.

"Jo, je tu hodně aut. Jo, také jsem si všiml, ale čí jsou, kde se tu vzali?" Rowan do Mike lehce strčil.

"Tady doprava. Mohu vědět, kam jdeme? Řekl bych, že parkuji úplně na druhé straně města." Mike se začal podezíravě rozhlížet. Rowan ho totiž vedl úplně opačným směrem, než se nacházelo parkoviště.

"Všechno je OK" pronesl Rowan. Všechno je OK? Zakřičel hrůzou Mike a položil si ruce na hlavu.