Vlčí přběh

MAGICKÁ LOUKA první č ást

Spal jsem tiše ve své posteli a tiše oddechoval. Byl jsem si jistý že spím měl oči zavřené byla hluboká noc na nebi byl měsíc. Byl jsem si jistý že znám celý les a louky. Ale mýlil jsem se. Byl jsem vysoké postavy, bydlel jsem v domku u lesa a byl jsem polo vlk. Lidé mě kdysi zakleli do vlka. To se mi vlastně líbilo mít nadpřirozené schopnosti.​ Cosi mě zvedlo z postele dovedlo mě k oknu. Viděl jsem to jako živé obrazy jako na plátně v kině. Viděl jsem tam poletovat oranžová a rudá světélka. Chvíli jsem je pozoroval a pak se oblékl a vyšel ven. Byl jsem si jistý že spím dál a šel jsem za nimi. Cesta vedla za barák na kopec kde jsem to ještě znal. Prošli jsme jako by pod stromovým mostem a bylo ráno. Bylo to hodně divné protože byla ve skutečnosti noc a já jsem spal v posteli. Byl jsem snad náměsíčný? Já jsem já nemám jméno říkejte mi jak chcete. Říkejte mi třeba jen vlku. Nikdy jsem nikoho nezabil. Nikdy jsem nikomu neublížil a nikdy jsem nikoho neproměnil. Nechtěl jsem s tím nic nic společného. Moje vlčí povaha byla mírná ale i divoká.
Měl jsem dlouhé vlasy černé barvy mělnil jsem se jen za úplňku a tak jsem měl štěstí že bylo po a tady byl den. Prošli jsme snad časem? Vešli jsme do dalšího lesa a já viděl pod nohama lesní trávník byl měkký a hřál. Nebyla mi zima. Na konci lesa jsme došli před kopec ale já už nemohl skácel jsem se. Světélka se slétla okolo mě dávala mi sílu. Vstal jsem. Byla se mnou celou dobu. Když jsme zdolali kopec uviděl jsem louku kde jsem viděl lidi a zvířata které jsem v životě neviděl. Říkal jsem si zda jsem se nezbláznil. Lidé mě poslali myšlenku abych se na nic neptal. Zakýval jsem jen hlavou jako, že jsem rozuměl. Počkal jsem až odejdou ale odletěli i světélka. Byl jsem tam sám. Přišla ke mě dívka a řekla at ji proměním. Odstrčil jsem ji. Obrátil se k ní zády a šel zpět. Nebyl jsem naštvaný. Cestou na trávníku jsem opět potkával lidi a zvířata. Konečně jsem prošel stromovým tunelem a byla noc... Sešel jsem kopec a byl u mému domku. Obrátil jsem se ještě zády k domku a uviděl jsem opět dívku i světélka celou dobu šli za mnou. V duchu jsem si říkal že teď i ona věděla kde jsem bydlel. Byla to mladá dívka která nemohla být proměněná ještě. Vysvětlil jsem ji celý příběh... Poslouchali celou dobu. Potom jako by dívku odtahovali pryč. Šel jsem do domku zamlkl jsem dveře, svlékl oblečení nechal pijamo a šel si zas lehnout. A spal až do rána.