PADLÝ KOSMONAUT

Našel jsem si poměrně fungující způsob imaginativní sebeterapie pro sklidnění při sklíčenosti, podřážděnosti a nenáladě všeobeně, nebo stresu z nakumulovaných problémů.

Spočívá v tom, že si představím jak sedím na židli, která začně stoupat vzhůru. Již v úrovni mraků a letových výšek ptáků se začne dostavovat pocit, že ty rušivý podměty zůstaly dole pevně ukotveny v zemi. Pokud se ale člověk vydá ještě výš, aby mohl spatřit tu modrou krásnou kuličku v pohybu pod sebou, uvědomí si mnohé.
Jak se teď zdá být velký ten můj problém, mezi těmi miliardami ostatních? Titěrný až bezvýznamný, kolikrát strachem přifouknutý. Chvilku se ještě pokochat a nazpět.

Tento postup jsem popisoval kdysi své ex(něco), která byla spíš zastánkyní jógy a milovnicí vína při své vnitřní očistě. Můj způsob ale nehaněla. Vlastně ho vůbec nekomentovala. Jen ale do doby, než jsme se stali čerstvými ex(něco).
Když jsem byl zrovna na židli vysoko, cinkla mi sms....Ty že si kosmonaut? (o skafandru jsem přitom v téhle souvislosti nemluvil)...ty jsi maximálně impotent. Pád z orbitu mi to nepřivodilo, ale brát si tam telefon je zbytečně rušící element.


https://www.youtube.com/watch?v=H8t5M9_Tvzk

Tak nějak




https://www.youtube.com/watch?v=H8t5M9_Tvzk