Živý děšť

Naše vesnice je plná stromů, jsou prakticky před každým domem a někteří je mají i na zahradě, je tu nádherně čerstvý vzduch. Každý den se chodím procházet do našeho parku, tam je stromů a keřů nejvíce. Dnes jsem se vydal podívat k mému nejoblíbenějšímu, širokému listnanu, nikdo přesně netuší co je to za strom, nejspíš nějaký kříženec. Prý tam stojí už několik stovek let, jsou na něm všelijaké rýhy a vyryté nápisy, někteří na něj občas čmárají i fixou. Procházel jsem se asi dese minut, když v tom se spustil déšť, nejdřív jen lehce mrholilo, pochytal jsem pár kapek do úst a schoval se pod ten obří strom. Potom se spustil prudký liják, podivně páchnul, nedovedu příliš popsat jak. Také jsem si všiml že kapky zanechávají na všem světle růžový povlak, celý déšť mi připadal takový narůžovělý. Když jsem si nechal pár kapek dopadnout na dlaň, spatřil jsem v nich nějaké malé červené tečky, přejel mi mráz po zádech.

Když déšť skončil a vylezlo zase Slunce, bylo ve vzduchu ohavně páchnoucí dusno, také stromy, keře i tráva byla stále potáhlá oním růžovým povlakem. Prohlídl jsem si listy nejbližšího keře, všude na něm byly malé červené a bílé tečky, pár jsem jich měl i na ruce, zkusil jsem je setřít ale ukázaly se být pod kůží, nehnisaly. Doma se mi podařilo dvě z nich dostat ven špendlíkem, ještě jich mi v kůži zůstalo několik. Zjistil jsem co ostatní, ti kteří byli venku také měli pod kůží několik bílých nebo červených teček. Povlak z domů a země zmizel, ovšem na stromech, keřích i trávě zůstal, dokonce jsem ho uviděl i na několikati zvířatech. Během následujícího týdne se všem vysvateným dešti udělalo nevolno, měli horečku a trpěli příšernou únavou, také mi bylo zle ale byl jsem schopný chodit.

Opět jsem se vydal do parku, potřeboval jsem nutně čerstvý vzduch, venku mě obklopila spousta mušek, po zemi také lezlo nespočet všelijakých brouků. Jedna z mušek mi přistála na ruce, měla šest křídel, oči po celém těle a pouze dvě nohy, něco takového jsem ještě neviděl. I brouci na zemi vypadali prapodivně, někteří měli na zádech malé trny a jen čtyři nohy, jiní vypadaly jen jako tlusté nohy spojené miniaturní hlavičkou a tělíčka dalších byly ve tvaru všemožných jehlanů, kuželů nebo mnohostěnů. Všude bylo slyšet bzučení, cosi mě svědělo pod kolenem a od žaludku mi také nebylo dobře. Natáhl jsem si nohavici nad koleno, ze zarudlého kruhu na kůži trčela dvě bzučící křidélka, ochrnul jsem zhnusením. Za chvíli vylezla ven celá muška, měla nespočet noh a nazelenalou barvu, odletěla pryč. Rychle jsem se podíval na své tělo, klubalo se mi tam hned několik dalších brouků, mušek i červů. Některým jsem pomohl ven, jiní to zvládli sami, to už mi znechucením bylo tak zle že jsem se na místě pozvracel. Když jsem pohlédl na své zvratky, přejel mi mráz po zádech, zmítaly se v nich desítky dalších prapodivných potvor, některé už byly mrtvé.

Pohlédl jsem na stromy kolem sebe, všechny byly obklopené bzučícími oblaky hmyzu, zem zase vypadala jakoby se vlnila. Opět jsem se vrátil domů, rychle jsem se šel podívat na svoji sestru, měla těch teček na těle stovky a nebyla schopná se ani pořádně hýbat. Otevřel jsem dveře od jejího pokoje, do obličeje mi vlítl roj dalších much, po stěnách jejího pokoje lezly brouci, červi i něco co připomínalo pavouky. U světla na stropě byla upletelná síť, podivně povislá, její nábytek pokrýval slizovitý povlak. Když jsem pohlédl na svoji sestru, zaječel jsem, byla celá pokrytá slizem, tam kde mívala oči byly nyní jen dva důlky ze kterých vylézaly další a další brouci, hýbala ústy ale nic neříkala, i z nich jí lezly a vylétávaly další potvory. Rychle jsem k ní přiběhl a zatřepal s ní, její tělo se rozpůlilo, nekrvácelo, byla uvnitř celá tvořená jakousi nahnědlou ohavně páchnoucí hmotou plnou těch teček, nakonec jsem utekl pryč.

S pár dalšími šťastlivci jsme naši vesnici opustili a přesunuli se do vedlejší, situaci se pokoušel řešit deratizátor i hasiči, ale nikdo nenašel žádné řešení. Nakonec nás ubytovali do azylu a vydali se pro naše věci. Bydlíme tu dodnes, nemyslím si že se někdy budeme moci vrátit, ten bzučící oblak už pokrývá úplně celou vesnici. Slyším ho vždy v noci, když se snažím usnout.