Kanibal - creepypasta

Mé jméno je James Connor. Je mi 88 let. Žiju v městečku Cage Hill. Asi teď nevíte, proč vám to říkám, ale píšu si deník. Deník věcí, které jsem provedl. Všechny ty ohavné činy, které jsem spáchal. Mám rakovinu posledního stádia, a tak chci než zemřu, aby se po mé smrti každý dozvěděl kdo jsem byl. Teď vám povyprávím svůj krátký příběh.
Když to všechno začalo, bylo mi čerstvých 17 let. Studoval jsem na kuchaře a vařit mě tehdy opravdu bavilo. Jednou, když jsem šel domů ze školy, se to stalo. Moje první vražda. Bylo asi něco okolo páté hodiny odpoledne. Jelikož byla zima, stmívalo se brzy a v tu hodinu už bylo šero. Byl jsem už skoro u mého domu, když v tom jsem uslyšel šustění listí za mnou. Vzdálené dunějící kroky za mnou se rychle blížili ke mně. Když jsem se rychle otočil, abych se podíval, co mě tak vyděsilo.. spatřil jsem to. Stál za mnou chlap jak hora. Než jsem se stačil vzpamatovat, ležel jsem na zemi a hlava se mi motala. Chlápek mě popadl za nohy a vlekl mě ke své staré oprýskané černé dodávce. Křičel jsem a vzpouzel se. Ale bylo mi to k ničemu. Měl sílu jako bejk. Po pár vteřinách mě už házel do své dodávky a já přes slzy už ani neviděl. Byl jsem k smrti vyděšený. Díky bohu pro mě na zemi v zadní části auta leželo páčidlo. Vzal jsem ho a když usedl chlápek na místo řidiče, neváhal jsem a co nejvíc ho udeřil do hlavy. Stačilo by ho uhodit jednou nebo dvakrát, ale já jsem si nemohl pomoci a mlátil jsem ho do té doby, než z jeho hlavy nezbylo nic. Krev byla všude v autě a i na mém oblečení. Znovu jsem zpanikařil. Začal jsem uvažovat, co udělám. ,,Auto bych mohl spálit" začal jsem uvažovat nahlas. ,,Ale co s tím chlapem?" Chvíli jsem jen přemýšlel a pak mě napadlo, že ho zavezu na mojí střední školu. Říkáte si, proč zrovna na mojí střední školu? Brzy se to dozvíte. Moje školy byla autem asi 20 minut. A tak jsem vyrazil. Když jsem ho odsunul na místo spolujezdce, tak jsem usedl za volant. V tu dobu jsem si zrovna dělal autoškolu, takže jsem základy už měl a na to, že mi bylo pouhých sedmnáct let, řídil jsem skoro jako profík. Přijel jsem ke školním vratům. Byly zavřené, jak jinak. Jelikož jsme ale jako 13ti letý parchanti dělali spoustu hovadin, uměl jsem drátkem otevřít skoro jakýkoliv zámek. Trvalo mi asi půl minuty než jsem slyšel to příjemné cvaknutí zámku. Otevřel jsem vrata a vjel dovnitř. Zaparkoval jsem u kuchyně. Nějakým způsobem, ani nevím jakým, jsem chlápka vtáhl dovnitř a nechal ho u velkého stolu. To, co jsem se začal pokoušet dělat, bylo až k neuvěření. Vzal jsem sekaček na maso ze stolu a rozpáral jsem ho, začal jsem porcovat jeho maso. Když už jsem s ním byl tak nějak hotový, kosti jsem pak dal do pytle na odpadky, abych je pak mohl hodit do kontejneru. Jeho maso jsem pak uložil do velké bedny, v které nám vozí maso na školní obědy. Na krabici jsem si vymyslel jiného dodavatele i adresu sídla, z kterého to bylo údajně dovezeno.Mé jméno je James Connor. Je mi 88 let. Žiju v městečku Cage Hill. Asi teď nevíte, proč vám to říkám, ale píšu si deník. Deník věcí, které jsem provedl. Všechny ty ohavné činy, které jsem spáchal. Mám rakovinu posledního stádia, a tak chci než zemřu, aby se po mé smrti každý dozvěděl kdo jsem byl. Teď vám povyprávím svůj krátký příběh.
Když to všechno začalo, bylo mi čerstvých 17 let. Studoval jsem na kuchaře a vařit mě tehdy opravdu bavilo. Jednou, když jsem šel domů ze školy, se to stalo. Moje první vražda. Bylo asi něco okolo páté hodiny odpoledne. Jelikož byla zima, stmívalo se brzy a v tu hodinu už bylo šero. Byl jsem už skoro u mého domu, když v tom jsem uslyšel šustění listí za mnou. Vzdálené dunějící kroky za mnou se rychle blížili ke mně. Když jsem se rychle otočil, abych se podíval, co mě tak vyděsilo.. spatřil jsem to. Stál za mnou chlap jak hora. Než jsem se stačil vzpamatovat, ležel jsem na zemi a hlava se mi motala. Chlápek mě popadl za nohy a vlekl mě ke své staré oprýskané černé dodávce. Křičel jsem a vzpouzel se. Ale bylo mi to k ničemu. Měl sílu jako bejk. Po pár vteřinách mě už házel do své dodávky a já přes slzy už ani neviděl. Byl jsem k smrti vyděšený. Díky bohu pro mě na zemi v zadní části auta leželo páčidlo. Vzal jsem ho a když usedl chlápek na místo řidiče, neváhal jsem a co nejvíc ho udeřil do hlavy. Stačilo by ho uhodit jednou nebo dvakrát, ale já jsem si nemohl pomoci a mlátil jsem ho do té doby, než z jeho hlavy nezbylo nic. Krev byla všude v autě a i na mém oblečení. Znovu jsem zpanikařil. Začal jsem uvažovat, co udělám. ,,Auto bych mohl spálit" začal jsem uvažovat nahlas. ,,Ale co s tím chlapem?" Chvíli jsem jen přemýšlel a pak mě napadlo, že ho zavezu na mojí střední školu. Říkáte si, proč zrovna na mojí střední školu? Brzy se to dozvíte. Moje školy byla autem asi 20 minut. A tak jsem vyrazil. Když jsem ho odsunul na místo spolujezdce, tak jsem usedl za volant. V tu dobu jsem si zrovna dělal autoškolu, takže jsem základy už měl a na to, že mi bylo pouhých sedmnáct let, řídil jsem skoro jako profík. Přijel jsem ke školním vratům. Byly zavřené, jak jinak. Jelikož jsme ale jako 13ti letý parchanti dělali spoustu hovadin, uměl jsem drátkem otevřít skoro jakýkoliv zámek. Trvalo mi asi půl minuty než jsem slyšel to příjemné cvaknutí zámku. Otevřel jsem vrata a vjel dovnitř. Zaparkoval jsem u kuchyně. Nějakým způsobem, ani nevím jakým, jsem chlápka vtáhl dovnitř a nechal ho u velkého stolu. To, co jsem se začal pokoušet dělat, bylo až k neuvěření. Vzal jsem sekaček na maso ze stolu a rozpáral jsem ho, začal jsem porcovat jeho maso. Když už jsem s ním byl tak nějak hotový, kosti jsem pak dal do pytle na odpadky, abych je pak mohl hodit do kontejneru. Jeho maso jsem pak uložil do velké bedny, v které nám vozí maso na školní obědy. Na krabici jsem si vymyslel jiného dodavatele i adresu sídla, z kterého to bylo údajně dovezeno.Mé jméno je James Connor. Je mi 88 let. Žiju v městečku Cage Hill. Asi teď nevíte, proč vám to říkám, ale píšu si deník. Deník věcí, které jsem provedl. Všechny ty ohavné činy, které jsem spáchal. Mám rakovinu posledního stádia, a tak chci než zemřu, aby se po mé smrti každý dozvěděl kdo jsem byl. Teď vám povyprávím svůj krátký příběh.
Když to všechno začalo, bylo mi čerstvých 17 let. Studoval jsem na kuchaře a vařit mě tehdy opravdu bavilo. Jednou, když jsem šel domů ze školy, se to stalo. Moje první vražda. Bylo asi něco okolo páté hodiny odpoledne. Jelikož byla zima, stmívalo se brzy a v tu hodinu už bylo šero. Byl jsem už skoro u mého domu, když v tom jsem uslyšel šustění listí za mnou. Vzdálené dunějící kroky za mnou se rychle blížili ke mně. Když jsem se rychle otočil, abych se podíval, co mě tak vyděsilo.. spatřil jsem to. Stál za mnou chlap jak hora. Než jsem se stačil vzpamatovat, ležel jsem na zemi a hlava se mi motala. Chlápek mě popadl za nohy a vlekl mě ke své staré oprýskané černé dodávce. Křičel jsem a vzpouzel se. Ale bylo mi to k ničemu. Měl sílu jako bejk. Po pár vteřinách mě už házel do své dodávky a já přes slzy už ani neviděl. Byl jsem k smrti vyděšený. Díky bohu pro mě na zemi v zadní části auta leželo páčidlo. Vzal jsem ho a když usedl chlápek na místo řidiče, neváhal jsem a co nejvíc ho udeřil do hlavy. Stačilo by ho uhodit jednou nebo dvakrát, ale já jsem si nemohl pomoci a mlátil jsem ho do té doby, než z jeho hlavy nezbylo nic. Krev byla všude v autě a i na mém oblečení. Znovu jsem zpanikařil. Začal jsem uvažovat, co udělám. ,,Auto bych mohl spálit" začal jsem uvažovat nahlas. ,,Ale co s tím chlapem?" Chvíli jsem jen přemýšlel a pak mě napadlo, že ho zavezu na mojí střední školu. Říkáte si, proč zrovna na mojí střední školu? Brzy se to dozvíte. Moje školy byla autem asi 20 minut. A tak jsem vyrazil. Když jsem ho odsunul na místo spolujezdce, tak jsem usedl za volant. V tu dobu jsem si zrovna dělal autoškolu, takže jsem základy už měl a na to, že mi bylo pouhých sedmnáct let, řídil jsem skoro jako profík. Přijel jsem ke školním vratům. Byly zavřené, jak jinak. Jelikož jsme ale jako 13ti letý parchanti dělali spoustu hovadin, uměl jsem drátkem otevřít skoro jakýkoliv zámek. Trvalo mi asi půl minuty než jsem slyšel to příjemné cvaknutí zámku. Otevřel jsem vrata a vjel dovnitř. Zaparkoval jsem u kuchyně. Nějakým způsobem, ani nevím jakým, jsem chlápka vtáhl dovnitř a nechal ho u velkého stolu. To, co jsem se začal pokoušet dělat, bylo až k neuvěření. Vzal jsem sekaček na maso ze stolu a rozpáral jsem ho, začal jsem porcovat jeho maso. Když už jsem s ním byl tak nějak hotový, kosti jsem pak dal do pytle na odpadky, abych je pak mohl hodit do kontejneru. Jeho maso jsem pak uložil do velké bedny, v které nám vozí maso na školní obědy. Na krabici jsem si vymyslel jiného dodavatele i adresu sídla, z kterého to bylo údajně dovezeno. Mé jméno je James Connor. Je mi 88 let. Žiju v městečku Cage Hill. Asi teď nevíte, proč vám to říkám, ale píšu si deník. Deník věcí, které jsem provedl. Všechny ty ohavné činy, které jsem spáchal. Mám rakovinu posledního stádia, a tak chci než zemřu, aby se po mé smrti každý dozvěděl kdo jsem byl. Teď vám povyprávím svůj krátký příběh.
Když to všechno začalo, bylo mi čerstvých 17 let. Studoval jsem na kuchaře a vařit mě tehdy opravdu bavilo. Jednou, když jsem šel domů ze školy, se to stalo. Moje první vražda. Bylo asi něco okolo páté hodiny odpoledne. Jelikož byla zima, stmívalo se brzy a v tu hodinu už bylo šero. Byl jsem už skoro u mého domu, když v tom jsem uslyšel šustění listí za mnou. Vzdálené dunějící kroky za mnou se rychle blížili ke mně. Když jsem se rychle otočil, abych se podíval, co mě tak vyděsilo.. spatřil jsem to. Stál za mnou chlap jak hora. Než jsem se stačil vzpamatovat, ležel jsem na zemi a hlava se mi motala. Chlápek mě popadl za nohy a vlekl mě ke své staré oprýskané černé dodávce. Křičel jsem a vzpouzel se. Ale bylo mi to k ničemu. Měl sílu jako bejk. Po pár vteřinách mě už házel do své dodávky a já přes slzy už ani neviděl. Byl jsem k smrti vyděšený. Díky bohu pro mě na zemi v zadní části auta leželo páčidlo. Vzal jsem ho a když usedl chlápek na místo řidiče, neváhal jsem a co nejvíc ho udeřil do hlavy. Stačilo by ho uhodit jednou nebo dvakrát, ale já jsem si nemohl pomoci a mlátil jsem ho do té doby, než z jeho hlavy nezbylo nic. Krev byla všude v autě a i na mém oblečení. Znovu jsem zpanikařil. Začal jsem uvažovat, co udělám. ,,Auto bych mohl spálit" začal jsem uvažovat nahlas. ,,Ale co s tím chlapem?" Chvíli jsem jen přemýšlel a pak mě napadlo, že ho zavezu na mojí střední školu. Říkáte si, proč zrovna na mojí střední školu? Brzy se to dozvíte. Moje školy byla autem asi 20 minut. A tak jsem vyrazil. Když jsem ho odsunul na místo spolujezdce, tak jsem usedl za volant. V tu dobu jsem si zrovna dělal autoškolu, takže jsem základy už měl a na to, že mi bylo pouhých sedmnáct let, řídil jsem skoro jako profík. Přijel jsem ke školním vratům. Byly zavřené, jak jinak. Jelikož jsme ale jako 13ti letý parchanti dělali spoustu hovadin, uměl jsem drátkem otevřít skoro jakýkoliv zámek. Trvalo mi asi půl minuty než jsem slyšel to příjemné cvaknutí zámku. Otevřel jsem vrata a vjel dovnitř. Zaparkoval jsem u kuchyně. Nějakým způsobem, ani nevím jakým, jsem chlápka vtáhl dovnitř a nechal ho u velkého stolu. To, co jsem se začal pokoušet dělat, bylo až k neuvěření. Vzal jsem sekaček na maso ze stolu a rozpáral jsem ho, začal jsem porcovat jeho maso. Když už jsem s ním byl tak nějak hotový, kosti jsem pak dal do pytle na odpadky, abych je pak mohl hodit do kontejneru. Jeho maso jsem pak uložil do velké bedny, v které nám vozí maso na školní obědy. Na krabici jsem si vymyslel jiného dodavatele i adresu sídla, z kterého to bylo údajně dovezeno.Když jsem všechno krásně uklidil, mohl jsem jet. Vzal jsem černou dodávku a zajel s ní na opuštěné letiště. Cestou jsem vyhodil pytel s kostmi. V kuchyni jsem si samozřejmě nezapomněl vzít nějaké ty zápalky a naneštěstí pro mě, měl ten chlápek vzadu v kufru i benzín. Spálil jsem celé auto a všechny důkazy s ním. Vím, že jsem to nemusel dělat. Možná by mi to uznali jako sebeobrana. Ale nechtěl jsem nic nechávat náhodě. Potom jsem jel domů autobusem, abych se vysprchoval. Hned jak jsem to udělal, musel jsem jet do školy. To všechno mi zabralo skoro celou noc. Další den ve škole jsme měli mít vaření a s ním i porcování masa v bednách. Učitel nám vybral zrovna tu bednu, co jsem zfalšoval dnes v noci. Ostatní neváhali a šli si pro kus flákoty a začali krájet. Jelikož jsme vařili pro celou školu, věděl jsem, že chlápek dnes zmizí a nic se nezjistí. Samozřejmě že jsem byl jak na trní. Co kdyby to náhodou někdo zjistil? Co by si pak o mě mysleli? Celou tu dobu mi bušilo srdce. ,,Jamesi!" Zakřičel na mě náš učitel. ,,A-ano?" Byl jsem nervózní. ,,Vem si kus masa a začni krájet jako ostatní! Nemáme do oběda moc času!" Zařval na mě až jsem měl slzy v očích. Nebylo to kvůli tomu, že bych se ho bál. Ale bál jsem se, že to zjistí. Neochotně jsem si tedy vzal kus masa a odnesl si ho na své místo ke stolu. Nejprve jsem se toho dotýkal jako kdyby jsem se štítil. ,,Hlavně že v noci mi to nevadilo" řekl jsem si potichu pro sebe a krájel dál.
Když už konečně byl čas oběda, všichni se pustili do jídla. Jedli a hltali. Věděl jsem, že přede mnou na talíři není kus hovězího, kuřecího nebo vepřového. Věděl jsem, že je to lidské maso. Maso muže, kterého jsem dnes v noci zabil. Aby to ale nevypadalo podezřele, ukrojil jsem si kus masa s trochou kaší. Strčil jsem to do pusy a žvýkal. Nabral jsem si další sousto a jedl. Bylo to vynikající. Bylo to až překvapivě chutné. Snědl jsem celou porci a ještě jsem si chtěl přidat, ale najednou ejhle, nic nezbylo. Pousmál jsem se nad mým činem a šel jsem odnést talíř.
Když uběhlo pár měsíců a mě bylo 18 let, odstěhoval jsem se od rodičů do malého domečku na okraji lesa Cage Hill. Bylo to tam skvělé, žádní sousedé, žádné děti. Byl tam přímo božský klid. Zabydlel jsem se celkem rychle. Asi po týdnu, co jsem se zabydlel, slyšel jsem v noci výkřik. Byla to žena, soudě podle hlasu. Rychle jsem vyběhl ven, abych se koukl, co se děje. Byla tam uprostřed mýtiny mladá blondýna. Mohlo jí být okolo 20 let. Jakmile mě zahlédla, rozeběhla se ke mě. ,,Díky bohu, že jste tady, potřebuju pomoct, někdo mě tu honí a já se ztratila" naléhala. ,,Nebojte se slečno, musíte se uklidnit. Pojďte, bydlím kousek odtud, ošetřím vás." ,,Děkuju, jsem Charlotte" řekla mi své jméno, aniž bych se zeptal. Šla se mnou a ještě se mě držela jak klíště. Když jsme vešli do mého domku, neváhal jsem ani vteřinu a silně ji udeřil do zátylku. Spadla na zem, vzal jsem ji do náruče a odnesl do sklepa na velký železný stůl. Přivázal jsem ji ruce a nohy k okrajům stolu a když byla mimo, rozřízl jsem ji břicho. Nevím jak je to možné, ale po chvíli se probudila. Ustoupil jsem od stolu a zíral na ní jak se svíjí v bolestné agónii. Po chvíli, co jsem ji pozoroval jsem si uvědomil, že na tváři mám úsměv. Začal jsem se smát. Byl to takový psychopatický smích. Když jsem jí prořízl hrdlo a ona vydechla naposledy, dělalo mi úplně dobře dívat se na to jak z ní vyprchává život a ta jiskřička v jejich očí jak uhasá. Samozřejmě jsem si ji uvařil snad na 10 možných způsobů, byla vážně výtečná. Maso bylo ještě mladé, takže nebylo ani suché. Zase jsem všechno uklidil a šel si sednout do obýváku k televizi. Jako u té minulé vraždy jsem naporcoval kosti na tisíc malých kousků a hodil je do kontejneru. Vypadalo to jako kdyby patřily zvířeti. Nikdo se nebude hrabat v kontejneru a zkoumat kosti. Lidské maso mi tak chutnalo, že už jsem nejedl nic jiného. Jedl jsem maso na několik různých způsobů. Dokonce jsem ho časem začal jíst i syrové. jedl jsem to něco jako sushi, akorát místo ryby jsem měl lidské maso a místo řasy jsem měl lidskou kůži. Chutnalo to skvěle, akorát jsem musel více žvýkat. Byl jsem něco jako gurmán, ale v jiném slova smyslu.
Měl jsem na to už ověřený způsob, jak vraždit. Při jejich omráčení jsem použil chloroform. Buďto ve spreji a nebo hadřík jím napuštěn.. Bylo jo jednoduché. Tak silný chloroform skolil i 130ti kilového chlapa jak nic. Vždy jsem šel na ně zezadu. Jednou jsem ale udělal velikou chybu. Slyšel jsem smích jedné dívky, když jsem byl zrovna ve sprše a měl otevřené okno. Neváhal jsem a hned na sebe něco hodil, abych ji dostal. Neměl jsem už žádné zásoby. A už jsem nejedl nic jiného. Oblečení jsem měl vlhké od toho, jak jsem se ani neosušil. Bylo pouhých deset stupňů, avšak jak ve mě probudil adrenalin, zima mi nebyla. Do kapsy u kalhot jsem si rychle dal chloroform ve spreji. Vyběhl jsem ven až jsem zakopl a málem spadl. Pomalu jsem se zezadu přiblížil k dívence. Poklepal jsem ji na rameno otočila se a já ji stříkl do obličeje chloroform. Ani se nenadála a už mi ležela v náruči. Udělal jsem ale chybu. Opodál stáli její přátelé. Byli tři. Na jednoho kluka, co tam byl jsem použil chloroform. Tam ty ostatní jsem ubil kamenem do hlavy. Vzal jsem dívku, která tam ležela a rychle ji vzal do domku. Ve sklepě jsem ji svázal a šel pro jejího kamaráda. Též jsem ho přivázal a když jsem procházel kuchyní, vzal jsem si sekaček na maso. Šel jsem lesem k těm dvěma, co tam leželi, již bez života. Doufal jsem, že je nikdo neviděl, nebo že mě nikdo neviděl. Usekl jsem každému pravou ruku, které jsem pak zakopal opodál. Kámen, kterým jsem je zabil jsem si vzal s sebou. Byl velký a těžký. Ty týpky jsem tam nechal. Šel jsem do chaty a držel sekaček. Rozzuřený jsem se vydal do sklepa. Oba už byli vzhůru. Přistoupil jsem k tomu muži a před očima té dívky jsem mu usekl hlavu. Krev vystříkla úplně všude. Dívka brečela a vzlykala. Křičela tak moc, že její hlasivky už vypověděly službu. Jeho jsem před ní naporcoval a odnesl ho do mrazáku do kuchyně. Když jsem se vrátil, znásilnil jsem ji. A pak zabil. Pořádně jsem si to užil. Dlouho jsem neměl přítelkyni. Měl jsem sex snad po roce. Ještě jak se při tom vzpouzela, více mě to vzrušovalo...
Občas jsem šel zabít někoho jen tak. Ve zprávách bylo, že se našli dva mrtví mladíci nalezení v lese. Dokonce mě tu byla vyslýchat policie. Samozřejmě u mě doma nic nenašli. Nejsem hloupý. Zabíjel jsem jen pro to, abych skryl zmizení lidí, které jsem si dával k večeři. Všechny ty únosy a vraždy přičetli údajnému monstru, co to nemá v hlavě v pořádku. Tím pádem jsem byl nevinný. Též se spekulovalo, že vrah si sbírá části těl. Občas jsem jim vyřízl jazyk a oči a nebo jen ruku či nohu. Jen málokdy jsem jim vyřízl srdce nebo jakékoliv jiné orgány. Šlo to takhle celých 70 let. A teď a tady v tom deníku. Jsem se vám chtěl přiznat, že všechno jsem to dělal já. Zabil jsem přesně 168 lidí. A nebyli jen z Čech, ale byli i z Asie, Austrálie, Řecka, Afghánistánu, Portugalska, Španělska a mnoho dalších zemí. A všechno jsem dělal tak precizně a šetrně, že na mě nikdy nepřišli. Chci aby se po mé smrti o mě psalo všude.. To já jsem kanibal z Cage Hill...