Růže - 9.část - Sladké Ráno

Následující den byl překrásný, ráno jsem stal dříve jak Rosie a šel jí udělat snídani. V ledničce ale nebylo skoro z čeho vybírat a tak jsem se obléknul a běžel do města pro nějaké potraviny. Tam jsem ale musel být opatrný, po včerejší noci bych se nerad zapletl pod ruku gangsterům z BearBlood.
V obchodě jsem, zase nenápadně kradl. Nejdřív pečivo, potom mléko a nakonec nějaké sýry a ovoce.
Chlap zrovna sledoval fotbal v televizi a tak mi dal krásný prostor k tomu, abych v klidu odešel.
Sotva jsem ušel pár metrů, když tu mě zastavila něčí ruka. Byl to policajt.
„Pane, vyšetřujeme včerejší noc, došlo tu k pár vraždám, nevšiml jste si někoho podezřelého?“.
„Byl jsem kácet stromy na severní straně a z dálky jsem viděl jen ty záblesky, nic víc.“.
„Dobře tedy, můžete jít“.
Byl jsem celý nervózní a raději přidal do kroku. Po cestě do hor, začalo hustě sněžit, což mi už lezlo na nervy. Zastavil jsem se tedy alespoň na chvíli u Johna.
„Nevadí ti, když tu chvíli přečkám tu vánici?“
„Samozřejmě, že ne! Chci od tebe slyšet, jak si pokročil se svým andělem Danny“.
„Nebudeš tomu věřit, co jsem všechno včera zažil, Rosie jsem našel a zachránil jí, poté jsme oba zažili tu nejkrásnější noc v našem životě“.
„Věděl jsem to už od začátku, že jste si souzeni a že je to tvůj anděl, co tě přišel osvobodit“.
„Teď už tomu věřím i já“. A oba jsme se začaly smát.
„Kdykoli se spolu zastavte, jste tu vždy vítaný“.
„Děkuji, Johne, ty u nás také. Budu už muset jít, snídaně volá, však to znáš“.
„Jistě že, měj se Danny“.
Hned na to jsem běžel konečně domů. Rosie ještě spinkala a tak jsem se pustil do snídaně. Ze skřínky jsem vytáhl menší kotlík, nalil do něj vodu a šel ho upevnit ke krbu, který po ránu krásně hřál. Poté jsem našel dva čisté hrníčky a nasypal do nich bylinkovou směs.
Při snídani jsem úplně zapomněl na svou závislost, až se mi z toho pomaličku začali klepat ruce. Snažil se na to alespoň na chvíli zapomenout, i když to bylo těžší než vystopovat horského medvěda.
Nalil jsem horkou vodu do obou hrnečků a najednou jsem ucítil silnou vůni bylinek z místní přírody. Všechno jsem to pobral a přichystal to na snídani. Rosie se neustále převalovala a pro mě to bylo znamení jí vzbudit.
Lehnul jsem si vedle ní a sladce jí políbil na rty. Ona otevřela pomalu svá očka a lehce se na mě podívala. Přitáhla mě zpátky a líbala mě ještě dlouhou chvíli.
„Rosie, udělal jsem pro tebe snídani“.
„Ty si zlato Danny“.
V jejím obličeji jsem viděl spokojenost a tak se posadil na postel vedle ní.
„Jak si to všechno stihnul?“.
„Stával jsem o chvilku dřív než ty“.
„Jasně, o chvilku“. A zasmála se.
„Danny, tobě se klepou nějak ruce“.
„To bude snad v pořádku, mám zase nutkání, však ty víš“.
„Zlato, řekla sem ti, že už mi to nevadí, dokonce bych to chtěla i zkusit“.
„Cože? Né, to ti nedovolím!“.
„Pročpak, jednou to snad nevadí ne?“
„No nevím, bojím se, aby ses do toho neponořila tak moc jako já“.
„Copak pochybuješ o tom, že nejsem silná?“.
„Samozřejmě že si, předvedla si mi to večer“.
„Ty si strašný trdlo, Danny“. A oba jsme se na sebe ušklíbli.
„Jen jednou a nikdy víc ano?“.
„Přísahám Danny“.
„Co by si řekla tomu, kdybychom se šli projít k večeru na černý vrch?“.
„Jo, moc ráda jen, proč se tomu říká černý vrch?“.
„Pojmenoval sem ho takhle, kvůli mým snům“.
„Snům? Řekni mi o nich něco prosím!“.
„Až přijde čas, možná večer Rosie“.
„Sem zvědavá“.
Po tom co domluvila, zmocnil se mě strach. Rosie nesmí vědět, co se odehrávalo v mých snech!.