Ticha.

Nezapomenu na vyprávění kamarádky, která si prožila to nejstrašnější ticho, které se ženě může stát..., dlouhý bolestný porod a místo pláče - ticho...
Další ticho nastává po bouračce..., dutá rána a pak následuje několik desítek sekund, ticho...
Zvláštní ticho jsem zažila s manželem na fotbale..., plný stadion, 20 000 diváků, nádherná atmosféra a pak najednou zvuk, připomínající zlomenou větev, když si chystáte táborák..., spoluhráč zlomil svému kamarádovi lýtkovou kost..., ten zvuk nás tak paralyzoval, že najednou bylo úplné ticho...Děsivé ticho je i u maturity..., maturovala jsem první den, ale chodila jsem pomáhat celý týden..., vařit kávu, nosit taháky, prostě pomoci a několikrát jsem slyšela to ticho, když spolužák prostě mlčel, nevěděl a zároveň nebyl schopen improvizace..., to vždy zpozorněl i předseda komise a hrozil průšvih.., také, úplně blbé ticho...Zvláštní ticho jsem vnímala i při covidu..., prázdné silnice, prázdné chodníky, tak si představuji, že by to vypadalo po výbuchu neutronové bomby..., vše by zůstalo, "jen" život by zmizel, nastalo by ticho...
Jsou i blahodárná ticha..., když jste celý den s několika dětmi, kteří si to náramně užívají, ale řvou neskutečně..., konečně usnou a je ticho...
Po úžasném koncertě, kde si užíváte všechny ty emoce, pocity, ale máte tu smůlu, že stojíte u bedny..., pak jste v nedobrovolném tichu několik dní, než se sluch vrátí do normálu..., čím je člověk starší, tím to trvá déle...